www.TOTALITA.cz

Únor 1948
co následovalo

Likvidace nekomunistických stran

Jedním z hlavních úkolů komunistů bezprostředně po uchopení moci bylo vyřešit osud ostatních stran Národní fronty. Komunisté se zaměřili na jejich oslabení a rozrušení, případně úplnou likvidaci, aby pro ně již nemohly představovat vážného politického protivníka. Přeměna těchto stran a jejich začlenění do komunisty vytvořeného politického systému se uskutečnila pod tlakem a kontrolou komunistických institucí, především Státní bezpečnosti.


Agrární strana, po dlouhá léta první republiky naše nejsilnější politická strana, byla odstraněna ze scény už v dubnu 1945 obviněním ze spolupráce s nacisty a následným zákazem činnosti.


Sociální demokracie byla zlikvidována "sloučením" s KSČ. O členství v KSČ projevilo zájem méně než polovina dosavadních členů strany. Většina členů tak dala najevo nesouhlas s politikou KSČ a provedením únorového puče.


Nejsilnějšímu politickému tlaku a represím byli vystaveni národní socialisté. V krátké době se komunistům podařilo proměnit tuto stranu v torzo. Z více než půl milionu členů zbylo jen několik funkcionářů v okresních a krajských výborech NF, v národních výborech a parlamentu.


Z Lidové strany odešlo nebo bylo vyloučeno kolem 200 tisíc členů. Noví představitelé lidovců počítali s vytvořením nové velké strany, nicméně tato snaha narazila jak na nesouhlas komunistů, tak na nezájem bývalých členů a voličů vstoupit do této strany především proto, že se nové vedení ztotožnilo s proticírkevní politikou vlády.


Na Slovensku pak byla Demokratická strana zlikvidována zcela a zanikla.



Emigrace čelních představitelů nekom. stran

Od března 1948 přibývalo politiků, kteří odcházeli do exilu. Komunistické vedení, zejména Gottwald, zprvu těmto odchodům nebránilo. Postoj vedení KSČ se ale brzy změnil, a to na základě kritického sovětského stanoviska k této záležitosti. Zajímavé jsou v této souvislosti osudy některých čelních představitelů nekomunistických stran. Jenom v krátkosti o třech z nich, P. Zenklovi, P. Drtinovi a B. Laušmanovi.

osud Petra Zenkla

Petr Zenkl odešel do exilu až po březnu 1948. Na jeho odchodu ho až na hranice doprovázeli příslušníci jeho "ochrany" z StB. Spolu s ním překročil hranice i tajný agent StB, jehož úkolem bylo proniknout do nejvyšších kruhů politického exilu.



osud Prokopa Drtiny

V noci 27.2. se ve svém bytě pokusil neúspěšně o sebevraždu Prokop Drtina. Poté byl vzat do vazby a StB s ním začala připravovat politický proces. Měl být obviněn z přípravy protikomunistického puče. Drtina však přípravu procesu co nejvíce komplikoval. Měnil výpovědi, dělal duševně chorého, držel hladovku.


Byl odsouzen až v roce 1953 na 15 let vězení. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii a v roce 1968 byl rehabilitován. V roce 1971 byla jeho rehabilitace v některých bodech zrušena.



osud Bohumila Laušmana

Tragický osud stihnul B. Laušmana, který byl ještě do června 1948 místopředsedou poúnorové Gottwaldovy vlády.


V roce 1949 se mu podařilo uprchnout do Německa a až do roku 1953 působil v Jugoslávii a Rakousku, převážně jako novinář.


Před Vánocemi ho StB unesla z Vídně a uvěznila. Bylo mu slíbeno, že vystoupí-li s veřejnou kritikou své činnosti a poměrů v exilu, bude v květnu 1954 propuštěn. Laušman s touto kritikou vystoupil, nicméně místo propuštění se dočkal politického procesu.


V září 1957 byl B. Laušman odsouzen k 17 letům vězení. V první polovině roku 1963, den před propuštěním na omezenou svobodu, zemřel v cele. Okolnosti jeho smrti nejsou dosud plně objasněny.




související texty:

vzpomínky poslance Josefa Lesáka

pamětní deska na studentskou demonstraci 25.2.1948


Únor 1948 - úvodní strana


autor textu: Jonko Totev

použitá literatura: 49

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.