www.TOTALITA.cz

Technika a značení okupačních vojsk v Československu po roce 1968
Technika "dočasně umístěných" vojsk - dopravní a účelová vozidla

Zpočátku výrazně převažovaly nejrůznější modifikace a nástavby nákladního automobilu ZIL-157, v prvních letech okupace ještě také lehčího ZIL-151. Avšak již na podzim 1968 byly do Československa přisouvány první exempláře modernějšího typu ZIL-131, který měl automobily řady ZIL-157 postupně nahradit. Náhrada to byla pozvolná a trvala velmi dlouho; o téměř úplném stažení typu ZIL-157 se dá hovořit až po roce 1980. Ještě v roce 1990 byly zaznamenány poslední ojedinělé exempláře tohoto typu.


Těžší nákladní automobily byly reprezentovány řadou Ural-375/377, později modernějším typem Ural-425. Ty sloužily i jako podvozky raketometů a PLŘS a jako dělostřelecké tahače (podobně jako ZIL-131).


Do nejtěžší kategorie patřil typ KRAZ-255; jeho náhrada modernějšími automobily stejné řady již naplno neproběhla, neboť spadala již do období odsunu. S tímto typem bylo možno se jen zřídka setkat jako se standardním korbovým nákladním automobilem nebo se sklápěčem. Častější byly speciální nástavby: radiolokátory, pontony, velitelská stanoviště, ženijní a stavební stroje apod.


Z lehčích terénních nákladních automobilů byl velmi rozšířen zvláště typ GAZ-66, a to skutečně po celou dobu okupace od srpna 1968 až do června 1991. Lehké silniční nákladní prostředky byly zpočátku reprezentovány zastaralým typem GAZ-63 (stažen po roce 1975) a především ZIL-130, postupně nahrazeným modernějším ZIL-133. Tyto typy sloužily především u zásobovacích, stavebních a týlových jednotek.


Poměrně rozšířené byly u stejných útvarů i typy z řady GAZ-51/52/53, nejčastěji ve skříňových úpravách pro zásobování (ale např. i s kontejnery pro svoz odpadků, jako fekální cisterna, zdvižná plošina apod.). Méně hojné byly obdobné modifikace různých automobilů typové řady MAZ (také v úpravách jako lehčí jeřáby, tahače, sklápěče, cisterny atd.).


Až po roce 1975 byly zahájeny dodávky tehdy nových nákladních automobilů řady KAMAZ-431/532/551. Postupně jimi byly vybaveny např. transportní jednotky v Olomouci (s poznávacími značkami ze série ФВ; odsunuté již v roce 1988) nebo centrální rozvozová služba (série KO). Časté byly jejich úpravy sklápěcí nebo plošinové pro dopravu kontejnerů, méně hojné pak různé skříňové modifikace, cisterny apod.

Sanitky a méně často i různé obměny mikrobusů a dodávek byly reprezentovány především typem UAZ-452 M a zpočátku nehojně i starším UAZ-450 D. Poměrně zřídka se daly vidět i jejich nákladní, skříňové a radiotechnické obměny nebo malé cisterny.


Mikrobusy a sanitky řady Latvija (většinou typ RAF-290) jezdily hojně až od druhé poloviny sedmdesátých let a téměř výhradně v civilním zbarvení; v případě sanitek to byla bílá s podélným červeným pruhem kolem boků vozidla a obvykle s dvěma užšími příčnými červenými pruhy přes příď a vrch vozidla. Na bočních červených pruzích nesly bílý nápis СКОРАЯ МЕДИЩИНСКАЯ ПОМОЩ (rychlá lékařská pomoc).


Relativně nejjednotvárnější byl vozový park terénních osobních automobilů: zpočátku výhradně typ GAZ-69, v polovině sedmdesátých let postupně nahrazený modernějším automobilem UAZ-469. Poslední exemplář prvně jmenovaného (s poznávací značkou ze série ФВ) byl pozorován na Mladoboleslavsku v roce 1984. Speciální verze těchto automobilů (radiotechnická, protichemická, ženijní, se skříňovou nástavbou apod.) nebyly hojné. Časté však bylo použití pro zvláštní účely, např. jako pohotovostní vozidlo automobilní inspekce.


Zajímavé bylo poměrně hojné využití automobilů československé výroby, téměř výhradně však v civilním sektoru. Bylo je možno pozorovat zhruba od června 1971 až do odsunu, konkrétně do konce roku 1990. Co do počtu suverénně vedly různé úpravy mikrobusu a dodávky Škoda 1203, poměrně hojné byly i automobily Avia. Řidčeji bylo možno pozorovat tahače řady LIAZ, ojedinělé byly velitelské osobní automobily Škoda 120 nebo jediný exemplář Tatry 603 používaný kolem roku 1975 (ze série УГ). Hojné oproti tomu byly autobusy značek Karosa.


Další vozidla jiné než sovětské výroby byla opět výjimkou. Byl to např. autobus Ikarus (Maďarsko) upravený jako pojízdná rentgenová vyšetřovna (původně 47-33 ОЛ, od května 1971 přeznačený na 41-95 ЧЮ), terénní osobní automobil i autobus značky ARO (Rumunsko), autobusy Robur (NDR) nebo nákladní automobil IFA (NDR). V některých případech šlo o vozidla koupená z "druhé ruky" od českých firem nebo od armády.


Není samozřejmě možno, podat zde úplný výčet všech typů a verzí vozidel, používaných sovětskými vojsky na našem území během 23 let okupace. Vědomě proto byly vybrány pouze ty nejpodstatnější a také nejzajímavější typy.


související texty:

bojová technika

bojová technika - tanky

bojová technika - obrněná technika

bojová technika - letadla

technika "doč. umístěných" vojsk - tanky

technika "doč. umístěných" vojsk - obrněná technika

technika "doč. umístěných" vojsk - letadla

technika "doč. umístěných" vojsk - dopr. a účelová vozidla


technika a značení okupačních vojsk v ČSSR po roce 1968

okup. vojska Varš. smlouvy po roce 1968 ... - úvodní strana

rok 1968 - úvodní strana


autor textu: Jiří Slouka


   Facebook         Twitter home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.