www.TOTALITA.cz

rok 1989
Sametová revoluce
situace v Československé televizi - uslyšíme pravdu z vysílání ČST?   (1.)

Uslyšíme pravdu z vysílání ČST?

V čele obrodného procesu v ČST na konci listopadu 1989 stály především "Garáže" - hnutí odpůrců dosavadní byrokratické politiky KSČ. Kde vznikly předpoklady pro jejich vznik?


Byla to společensko politická situace na konci 80. let: nenaplněná slova o přestavbě, demokracii a dialogu moci s občany, upadající ekonomika a zhoršující se životní prostředí. Ve všech sférách společnosti narůstala nervozita, stupňující se s každou policejně rozehnanou demonstrací a perzekucí signatářů přibývajících protestních petic. V neposlední řadě tu byl i přímý vliv událostí v Polsku, Maďarsku a NDR.


Společnost již proto nebyla schopna vstřebat brutální potlačení studentské demonstrace 17. listopadu na Národní třídě. Ještě téhož večera se na místě policejního násilí objevily svíčky a v Divadle Na Zábradlí se zrodila myšlenka na protestní stávku.


V sobotu 18. 11. deníky informovaly jen o pietním shromáždění na Albertově a, kromě Lidové demokracie, o incidentu na Národní třídě mlčely. Centrum Prahy se postupně zaplňovalo rozhořčenými občany. Na DAMU vznikl stávkový výbor, jenž vyhlásil studentskou stávku, ke které se v Realistickém divadle přidali herci a divadelníci. Ti vyzvali národ k podpoře studentských požadavků a k účasti na generální stávce 27. 11. Mezitím se Prahou šířily zvěsti o nejméně jednom účastníku demonstrace, který zásah nepřežil. Večer Hlas Ameriky a Svobodná Evropa ve svém vysílání přinesly zprávu o úmrtí studenta M. Šmída.


V neděli se napětí v centru Prahy vystupňovalo. Úřady proto ke shromažďujícím se Pražanům městským rozhlasem vysílaly uklidňující prohlášení. Večerní Televizní noviny zprávu o oběti dementovaly a ještě v pozdních večerních hodinách na televizní obrazovce promluvil předseda české vlády F. Pitra. V Činoherním klubu bylo založeno Občanské fórum složené z představitelů nezávislého hnutí, kulturních pracovníků a disentu.


Zatímco Federální vláda v pondělí 20. 11. páteční zásah SNB podpořila, Čs. strana lidová a Čs. strana socialistická vydaly protestní prohlášení. U sochy sv. Václava se sešli mladí lidé, kteří seznamovali se stanoviskem studentů a herců. Deník Rudé právo občanské hnutí tradičně odsoudil, narozdíl od ostatních deníků, jež byly rodícímu se opozičnímu hnutí výrazně nakloněny. Krok s Rudým právem držely jen Čs. rozhlas a Čs. televize.



První protesty

V pondělí 20. 11. se v redakcích a na ostatních pracovištích ČST zrodily první protesty proti zásahu a proti snaze stranického aparátu zamlčet občanům pravdu.


"Tvůrčí pracovníci většinou věděli v jak špatném stavu naše země byla, protože se s tím při natáčení často setkávali. Popudilo je proto nejen policejní násilí, ale také snaha opět všechno ututlat", říká J. Hrušková, tehdejší redaktorka Hlavní redakce vysílání pro děti a mládež.


Pod sílícím tlakem byl narychlo svolán televizní Závodní výbor ROH, ze kterého, po ostré diskusi, vzešel protestní dopis Federálnímu shromáždění, ČNR a SNR a předsednictvům vlád. "Požadovali jsme odsouzení zákroku, ale tomu soudruzi ve vedení ZV ROH Bartoň (bývalý předseda) a Stránský (místopředseda) nebyli schopni naslouchat", říká dnes P. Gerold, v té době vedoucí výroby výtvarných složek.


"Stránský, který se už viděl předsedou CZV KSČ, se na nás utrhl s tím, co se vůbec opovažujeme protestovat, a že zapomínáme na vedoucí úlohu KSČ. Na to však někdo poznamenal, že vedoucí úloha tu asi dlouho nebude, což Stránský a jemu podobní nebyl schopen vůbec překousnout," dodává E. Dubová, tehdejší právnička.



Vznik "Garáží"

Důležitým místem vzniku "Garáží" byla přenosová technika, jejíž dílenský výbor ROH do svého čela krátce před událostmi zvolil nestraníka.


"Dohodli jsme se s kolegy, že k událostem na Národní třídě nemůžeme mlčet. Považovali jsme za nutné, aby do Prahy vyjely reportážní vozy a všechno natáčely, a také, aby se zveřejnila pravda o zákroku. Abychom získali co nejvíce lidí, svolali jsme na 21. 11. - formálně pod hlavičkou ROH - setkání zaměstnanců do garáží přenosových vozů, kde byl dostatek místa. Přenosy tehdy měly jen asi 150 lidí, a protože jsme se báli, že by bylo snadné nás umlčet, obešli jsme se žádostí o podporu i ostatní profese - osvětlovače a stavebně dekorační techniku, vysílací a záznamová pracoviště, techniku zpravodajství a další", objasňuje vznik "Garáží" A. Dekoj, tehdejší předseda dílenského výboru ROH přenosové techniky.


Na druhý den 21. 11. se ráno v garážích sešlo asi 100 lidí. "Postavili jsme tam přenosák, zapojili kameru a prostor ozvučili," dodává L. Feit, v té době vedoucí přenosového vozu PV1. V úvodu přečetl předseda základní organizace KSČ přenosů soudruh Žák stranické protestní prohlášení, které však odboráři odmítli a začali tvořit vlastní, kde vyjádřili protest vůči pátečním událostem a formulovali požadavky na pravdivost a objektivitu zpravodajství ČST. V případě nesplnění svých požadavků, pohrozili účastí na generální stávce.


"Přišel za mnou předseda stranické buňky na přenosech, člověk přizpůsobivý naprosto všemu, a přinesl mi velmi radikální stranické prohlášení k současné situaci a chtěl po mě, abychom je vydali za společné. To jsme ale odmítli", vzpomíná A. Dekoj.


Odboráři do garáží přizvali také ředitele TS Praha ing. L. Pružinu, na němž požadovali, aby prohlášení bylo zveřejněno v Televizních novinách (TN). Pružina nejprve hovořil o nepromyšlených činech, převratu či barikádách a poté přiznal, že o odvysílání musí rozhodnout jedině ústřední ředitel (ÚŘ) L. Batrla. Ten prohlášení nazval pamfletem, za což si vysloužil pískot, a odmítl celé jeho zveřejnění, s tím, že přijde k ostatním peticím. Přes svůj negativní postoj k diskutujícím však Batrla nakonec připustil, že prohlášení chápe jako hlas zaměstnanců ČST a nikoli jen hrstky lidí.


Jménem herců Divadla Na Vinohradech pozdravila shromážděné pracovníky ČST, z nichž už mnozí museli stát na přilehlém dvoře, herečka E. Balzerová. Další řečníci pak přečetli provolání vysokoškoláků k dělníkům a prohlášení Občanského fóra. Režisér E. Sedlář navrhl, aby na obrazovce dostaly prostor pro dialog také nezávislé skupiny. Redaktor TN M. Švehla řekl, že OTN "Garážím" fandí a slíbil široké objektivní informace o dění v Praze.


"Od samého počátku byl pro "Garáže" neocenitelným pomocníkem redaktor M. Švehla," připomíná dnes P.Gerold.


Odpoledne pak s rozhodnutím vedení odvysílat protestní prohlášení ve večerních TN seznámil přítomné v garážích ředitel Pružina. Jeho výzvy k ukončení mítinku však vyvolaly nový požadavek: odvysílání přímého přenosu z odpolední manifestace na Václavském náměstí. Pracovníci přenosů navrhli, že jej zrealizují zdarma. K tomu ředitel Pružina jen poznamenal, že vedení o přenosu nejednalo a chtěl znát reakci, pokud přenos nebude. Vyjádřil přitom obavu, aby stávající vedení televizi další den mohlo ještě řídit.


Velmi vlažně bylo přijato prohlášení celozávodního výboru KSČ (CZV KSČ), které přečetl jeho předseda F. Blaha. "Strana si v tom revolučním kvasu samozřejmě chtěla zachovat vůdčí roli, což my jsme odmítli s tím, že oni mají svůj program a my také", dodává A. Dekoj.


Po skončení mítinku v odpoledních hodinách opouštělo garáže přenosové techniky už na dva tisíce lidí.


Způsob, jakým bylo protestní prohlášení v TN zveřejněno přivedl účastníky mítinku ve středu 22. 11. do garáží znovu. Odsoudili pokračující neobjektivní zpravodajství a požadovali odvysílání záběrů studentů FAMU ze zásahu na Národní třídě, zveřejnění nejdůležitějších prohlášení studentů, divadelníků a OF, objektivní zpravodajství z Prahy a pravdivé informace o reakcích světového tisku. Tyto požadavky se staly předmětem složitého vyjednávání zástupců "Garáží" s vedením ČST.



Pokus o první přenos

Prvním úspěchem "Garáží" byl souhlas s přímým přenosem z odpolední manifestace na Václavském náměstí, konané 22. 11., o kterém vedení ještě ráno nechtělo ani slyšet.


"Protože jsme stále hrozili generální stávkou, vedení nakonec přistoupilo alespoň na živé vstupy. Usoudili jsme, že je lepší něco, než nic. Navíc tu hrozila možnost, netuším do jaké míry reálná, že začne vysílat armáda nebo StB. Diváci by zjistili, že se něco děje, ovšem nevěděli by co", vzpomíná bývalá hlasatelka M. Skarlandtová.


"Trvalo dost dlouho, než jsme dostali povolení k odjezdu. Fascinující však bylo, že i když jsme na plný Václavák dorazili až odpoledne, k soše sv. Václava jsme se dostali bez problémů.Televize najednou měla jméno," říká L. Feit.


V rámci pořadu Studio Kontakt bylo odvysíláno šest živých vstupů a poté, co jeden z řečníků pochválil rok 1968, byly další čtyři vstupy odvysílány ze záznamu.


"Byl jsem v režii a řídil vlastní vysílání. Pamatuji si na několik telefonátů z vedení, které chtělo přenos ukončit, ale na to jsme nedbali. Pak jsme přenos museli skončit a moderátorka to z hlasatelny dost nešťastně uzavřela." vzpomíná M. Švehla, jeden ze tří zástupců šéfredaktora HRTN.



Podpora "Garážím"

I když byly od 21. 11. všechny vrátnice KH obsazeny příslušníky VB a vojáky, kteří nikoho bez služebního průkazu dovnitř nevpustili, sešli se tajně v oddělení výtvarných složek vyslanci "Garáží", se zástupci OF, studentů a herců.


"S panem Vodičkou jsme přes jižní vrátnici a trafostanici pašovali J. Kantůrka převlečeného v montérkách a s koženou brašnou přes rameno. Podobně jsme pašovali i J. Bartošku či L. Kantora", vzpomíná P. Gerold. "Na těchto schůzkách jsme dohadovali lepší koordinaci a také, jak odvysílat studentské záběry z Národní třídy."


Ve čtvrtek 23.11. byl v garážích zopakován požadavek na přímý přenos z Václavského náměstí a odvysílání záběrů FAMU. Herečka M. Vančurová přitom varovala, že StB dala do oběhu zfalšovanou videokazetu.


Protestující pracovníky ČST přišlo před Kavčí hory podpořit několik desítek studentů, kterým technici přenosové techniky zajistili z garáží ozvučení před KH a kuchařky ze závodní jídelny jim uvařily horký čaj.


"Byl velký mráz a s M. Skarlandtovou jsme studentům nesly barely čaje. Kolem stála spousta policajtů, ale nám to bylo jedno. Nevím, co to přesně je, ale v člověku se něco zlomí a je mu najednou jedno hrozící nebezpečí. Nevím, co bychom dělaly, kdyby na nás policajti zaútočili", vzpomíná J. Hrušková.


Lidem v garážích ovšem hrozilo nebezpečí. Kdykoli proti nim mohly zasáhnout bezpečnostní složky, které byly soustředěny v areálu ČST. Moderátoři mítinků P. Gerold a Z. Dušek proto vyzvali účastníky, aby se v případě nebezpečí v klidu rozešli a nezavdali příčinu k případnému policejnímu zásahu.



První úspěchy

"Čtvrtek 23. 11. byl stěžejním dnem pro další vývoj. Televizní noviny odvysílaly reportáž o tom, jak v ČKD vypískali M. Štěpána", vzpomíná M. Skarlandtová.


Zatímco po celé ČST probíhaly v pátek 24. 11. volby zástupců na víkendové jednání, byly s velkým rizikem sestřiženy materiály FAMU z Národní třídy. Odvysílány byly téhož dne ve 20.25 na 1. programu a opakovány byly později na 2. programu v pořadu Sondy - natočeno 23. 11.


"Nejdůležitější bylo propašovat materiál do ČST, protože byl originální a měl obrovskou cenu. Poté následovalo několik hodin rychlé práce ve střižně pod stálým napětím z prozrazení. My jsme zajišťovali lidem ve střižně bezpečí. Vůbec největším nebezpečím pro všechny zainteresované bylo dostat materiál na správný stroj na vysílacím pracovišti, které bylo stále v rukou těch "pravých", kteří měli v záloze lidi na "ostrý zásah". Navíc vysílání mohla "vyšší moc" mimo KH kdykoli ustřihnout a ve vteřině nahradit "svým" programem", osvětluje tehdejší situaci P. Gerold.


"Nejvíce jsme se báli o to, aby se kazeta vůbec odvysílala. Radili jsme se o tom s náměstkem ÚŘ Férem, který se projevil jako slušný člověk. Říkal, že její odvysílání nemáme dopředu anoncovat, protože, podle jeho slov, mohla StB vysílání přerušit. Tahle zpráva se nedala ověřit, ale po zkušenostech v Polsku na počátku 80. let, jsme vůbec neuvažovali o tom, že by u nás k něčemu podobnému nemohlo dojít", vzpomíná M. Skarlandtová.


"Odvysílání záběrů z policejního masakru bylo velkou chvílí asi pro každého, protože do té doby se z televize jenom lhalo. Byl to velké vítězství "Garáží", dodává J. Hrušková.



Vytvoření Stávkového výboru

V sobotu 25. 11. se v jídelně na KH sešli zvolení zástupci jednotlivých úseků a dodatečně podpořili práci zástupců "Garáží", kteří celý týden vyjednávali s vedením ČST: Z. Duška, F. Filipa, P. Gerolda, J. Hruškovou, J. Chocholatou, J. Rubeše, E. Sedláře a M. Skarlandtovou.


"S vedením se do poslední chvíle vyjednávalo špatně. Nechtěli ustoupit ani o píď, protože měli své pokyny z ÚV KSČ, které si dobře uvědomovalo, že televize je mocný prostředek a jim jde o všechno", říká J. Hrušková.


Poté byl vytvořen stávkový výbor ČST, jehož cílem bylo připravit průběh pondělní generální stávky. Nejbližší úkoly, které měla televize plnit, shrnuli do tzv. Rozhodnutí shromáždění. Přestože tento dokument předali do rukou vedení ČST, s odpovědí se vrátil předseda CZV KSČ. Byl proto upozorněn, že dialog s KSČ je nyní druhotný, a proto očekávají odpověď přímo od vedení. Po několika urgencích ÚŘ Batrla se svým náměstkem I. Mannem přišel a vyslovil souhlas s vytvořením Ústřední programové rady, coby nezávislého orgánu.


Odpoledne proběhla na Letné manifestace OF. "Měla začít ve 14 hodin, ale ještě v 11.30 jsme u náměstka ÚŘ J. Vondry a ředitele Pružiny čekali na rozhodnutí. Tvrdili nám, že musíme ještě počkat, protože se jedná. Náměstek Vondra se snažil zdržovat náš odjezd do doby, kdyby už by nebylo reálné na Letnou dojet a nainstalovat přenosovou techniku. Vedení televize by tak mohlo ukázat svou vůli přenos uskutečnit a mohlo argumentovat, že z časových důvodu to nešlo", říká L. Feit a dodává, "ale protože jsme to tušili, poslali jsme si předem na Letnou pomocný vůz a agregát. Nakonec nás ve 12.45 pustili."


Jednání v jídelně na KH pokračovalo i v neděli. Vedení ČST obdrželo požadavky na další přímé přenosy a na každodenní vystoupení zástupců OF v TN. Do nově vzniklé Ústřední programové rady bylo zvoleno 15 zástupců. Hosty víkendového jednání byli televizní redaktoři propuštění po roce 1969 a mluvčí vlády ČSSR ing M. Pavel.


"Paradoxem bylo, že během jednání vystoupil, tuším soudruh Mrzena, a řekl, že se změnami souhlasí a že CZV KSČ si je bere za své. Prostě, když zjistili, že se váhy kloní na opačnou stranu, chtěli se drze postavit do čela", vzpomíná M. Skarlandtová.



Generální stávka

V pondělí 27. 11. bylo v garážích založeno celotelevizní Občanské fórum. Poté zaměstnanci ČST podpořili generální stávku. Manifestační průvod prošel trasu od KH přes Pražského povstání, kolem hotelu Panorama k jižní vrátnici KH, kde proběhl společný mítink s obyvateli a pracovníky podniků Prahy 4. Z praktikáblu k nim promluvila E. Balzerová. J. Kantůrek přečetl program OF. Mítink byl v rámci jednotlivých vstupů vysílán v mimořádném zpravodajství.



Nátlak na "Garáže"

Během revolučního týdne to účastníci "Garáží" neměli jednoduché. Někteří ředitelé a vedoucí útvarů přítomným vyhrožovali, že účast v garážích bude považována za absenci se sankcemi. ZV ROH trval na tom, že účast na těchto shromážděních je legální, protože ji lze podle stanov ROH vyložit jako veřejně prospěšnou činnost.


"Chodili za mnou straníci z vedení ČST a přesvědčovali mne, abych "to" ukončil. Zbytečně. Organizace všeho dění nebyla záležitostí jednoho člověka, žili tím všichni", říká A. Dekoj.


"Pro celé vedení byly "Garáže" šokem, a proto odmítavé stanovisko k "chátře ze dvora" dávali očividně najevo", uzavírá P. Gerold.



Jak obrodný proces v ČST hodnotí sami jeho aktivní účastníci?

ANTONÍN DEKOJ: "Garáže byly přirozenou vzpourou proti poměrům v ČST. Nám, přenosovým technikům, léta vadilo, že se stále něco "musí", co přímo nesouvisí s profesí. V roce 1989, obdobně jako v celé společnosti, jsme těch "musů" měli dost. To se týkalo také odborů. Kdo odmítl vstoupit do KSČ, musel alespoň, pro zachování kádrového profilu, povinně do ROH. Tehdejší odbory byly především prodlouženou rukou KSČ, také díky tomu, že dílenskému výboru či úseku ROH zpravidla předsedal straník. My jsme chtěli odbory jinak. Chtěli jsme je postavit do pozice, kdy vyjednávají pracovní podmínky, bez politického podtextu. Převládal mezi námi názor, že předsedou by měl být nestraník."


LUBOMÍR FEIT: "Proč revolta vznikla na přenosech? Především proto, že zdejší pracovníci drží asi nejvíce pospolu a důvěřují si. Věřím, že hnutí vzniklé v garážích bylo přirozené, neboť tihle lidé jsou, narozdíl od tvůrčích pracovníků, nejvíc nezávislí, a tak se nejméně báli. Také díky jim jsou začátky revoluce zachyceny na četných záznamech. Myslím si, že kdyby impuls tenkrát nevyšel z přenosů, přišel by určitě později odjinud."


PETR GEROLD: "Garáže odstartovaly změny v ČST - odvolání dosavadního vedení: ústředního ředitele Batrly, jeho náměstků Diviše, Vondry, Manna, ředitele pražského studia Pružiny, šéfredaktora zpravodajství Macháčka, redaktora programu Mrzeny, či ředitele brněnského studia Čírtka..., odvolání zdiskreditovaných redaktorů: Vejvody, Fořta, Morávka, Krause, Žákové..."


ANTONÍN DEKOJ: "My jsme byli během týdne na tribuně velmi zřídka. V zákulisí jsme se věnovali organizační práci. Dostávali jsme dovnitř novináře, studenty, herce, zajišťovali jsme komunikaci s různými stávkovými výbory apod. Naší hlavní starostí bylo, aby ti, kteří odešli za vedením ČST předložit naše požadavky, cítili naši podporu a měli tak pro jednání lepší pozici."


PETR GEROLD: "Je důležité připomenout jména těch, kteří od počátku stáli se mnou na vrcholu obrodných procesů: Z. Dušek, F. Filip, J. Hrušková, J. Chocholatá, J. Rubeš, E. Sedlář, a M. Skarlandtová.


LUBOMÍR FEIT: "Po zkušenostech z roku 1968 jsme počítali i s tím, že možná budeme muset vysílat z náhradních pracovišť. Proto jsme měli tichou dohodu s kolegy z radiokomunikací. Věděli jsme, že v případě nouze můžeme přenosový vůz odvézt a být na ČST nezávislí, protože šlo jen o to dostat signál na vysílač. Proto jsme také v době, kdy byly Kavčí hory obleženy pohotovostním plukem, včas vyvezli některé přenosové vozy za brány televize, aby nám je nemohli uvnitř zablokovat".


JANA HRUŠKOVÁ: "Byla to nádherná doba, protože se povedlo v podniku, kde všichni měli z něčeho strach a museli poslouchat, vydolovat z lidí odvahu. Najednou se objevili ti, kteří se nebáli na pódiu říci něco nahlas, pak tam byly stovky těch, co poslouchali a mysleli to dobře a pak tam byli i ti, kteří se báli a stáli tam jen proto, že cítili, že se něco obrací. Ovšem dodnes mě mrzí, že v ČT byl donedávna ve vysoké funkci bývalý komunista, který po zásahu SNB proti studentům považoval za nutné poradit se se svými souputníky v ZO KSČ, zda se má tehdejší redakce TKM připojit k protestu."


ANTONÍN DEKOJ: "Dění v garážích nehodnotím jako nějaké hrdinství. V určitých fázích jsme měli obavy, že přijede Bezpečnost a odveze nás. Proto jsme se zajišťovali prostředky, se kterými jsme byli zvyklí den co den nakládat. Průběh mítinků jsme snímali kamerou, natáčeli na magnetický záznam a současně jsme signál propojili do interní televizní sítě. Díky kolegům v Národním technickém dozoru a v tehdejším studiu Jezerka se záběry z garáží dostaly i se zvukem do eurovizní sítě, a to myslím, právě v době, kdy byly Kavčí hory obleženy pohotovostním plukem SNB. Strašně mě fascinovala ta nesmírná jednota "technického národa", kdy stačilo říci slovo a všechno fungovalo - obdobně jako v Srpnu 1968. To platilo i později i ve vztahu s translacemi, spojaři, rozvodnými závody při pohotovosti pro možnost okamžitého výjezdu přenosových vozů."


MARTA SKARLANDTOVÁ: "Kdyby nebylo "Garáží", asi by se revoluce nerozšířila do celé republiky tak rychle. Nezapomínejme, že lidé tu léta žili v domnění, že co je v televizi je svatá pravda. A venkov byl dlouho od dění v Praze odříznut. "Garáže" tenkrát prospěly věci."



související texty:

Role rozhlasu a televize

Situace v Československém rozhlase

Situace v Československé televizi

Uslyšíme pravdu z vysílání ČST? (1.)

Uslyšíme pravdu z vysílání ČST? (2.)

Uslyšíme pravdu z vysílání ČST? (3.)

Jak o situaci v ČST informovalo Rudé právo

Ohlasy ve Vnitrostranických informacích pro ÚV KSČ


Palachův týden

petice "Několik vět"

Sametová revoluce 1989

Vysílání Čs. televize v roce 1989

rok 1989 - úvodní strana


autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: materiál zveřejněný v interním bulletinu České televize č. 10/1999.

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.