www.TOTALITA.cz

50. léta
Kdo byl pronásledován  -  zasedání ÚV KSČ 24. února 1950

Oficiální směrnicí ve vztahu k nepřátelům byl nepochybně projev Klementa Gottwalda na zasedání ÚV KSČ 24. února 1950, tedy při oslavě druhého výročí převzetí moci v zemi.


projev Klementa Gottwalda

Prakticky hned v úvodu upozorňuje Gottwald na "odpor poražené domácí reakce" i "běsnění jejích imperialistických chlebodárců v zahraničí". Gottwaldovi nevadí tehdy ještě zahraniční propaganda (protože ta se k obyvatelstvu díky totální cenzuře a uzavření hranic stejně nedostane) ale vadí ekonomické sankce Západu a zpravodajská a diverzní činnost proti režimu řízená a financovaná ze zahraničí.


Kromě různých "špionů a diverzantů" zmínil Gottwald jako aktivního nepřítele katolickou hierarchii a její údajné zneužívání víry občanů proti režimu. Jako příklad uvedl i "tak zvaný zázrak v Číhošti u Ledče nad Sázavou". Tvrdil, že "zázrak" nastrojil místní farář a že to měl být počátek rozsáhlé provokace proti novému režimu.


Gottwald se kupodivu nevěnoval rozpitvávání protikomunistických úchylek, ale jen krátce připomenul "zradu" titovské Jugoslávie, ještě jako izolovaný jev, jemuž je možno čelit vnitrostranickou demokracií (!). O procesech v Bulharsku a Maďarsku se nezmínil ani slovem.



projev Ladislava Kopřivy

Na tomtéž zasedání ÚV KSČ o den později, 25. února 1950, pronesl projev i Ladislav Kopřiva, několik měsíců nato jmenovaný ministr nově zřízeného Ministerstva národní bezpečnosti.


Kopřiva hovořil v projevu o potřebě bdělosti uvnitř komunistických stran. Zmiňoval nezávislý vývoj v Jugoslávii a procesy v Budapešti a Sofii. Zatím ale nebyla řeč o tom, že v Československu měla být odhalena stejná zásadní zrada uvnitř komunistické strany jako v těchto zemích. Reakce byla poražena v únoru 1948. Dílem potom utekla do zahraničí, odkud se snaží škodit a dílem zůstala doma, skryla se a nyní zvedá hlavu.


Kromě této reakce, která byla a je jasně rozpoznatelná Kopřiva hovořil i o "živlech", které po únoru nenápadně pronikly do KSČ. Spíše se mělo jednat jen o morálně nekvalitní jedince v masách, než o jasné agenty imperialismu. Na vině byl prý nepromyšlený rozmach členské základny KSČ po válce. Byli přibíráni jak nestraníci, tak bývalí členové jiných politických stran. V době příprav na převzetí moci byla snaha získat masovou podporu stůj co stůj.

Kromě nepřítele uvnitř strany, zde byli konspirující reakčníci z poražených politických stran. Kopřiva o tom mluví v době, kdy jsou v plném proudu přípravy největšího politického procesu, procesu s Miladou Horákovou a tak zvanými společníky. Tento proces spolu s následnými procesy byla pak vlastně návodem, klíčem k odhalování nepřátel.


Významným bodem Kopřivova projevu je upozornění na celé sociální profesní skupiny, které označuje za slabá místa, zneužitelná "vyzvědačskými centrálami západních imperialistů". Nejsou tedy třeba přímo lidé sami proti režimu aktivní, ale lidé slabí, zneužitelní a ti mohou být bezpečnostním rizikem. Z toho plyne, že je třeba neustálé kontroly a ověřování loajality občanů.


Jsou to dále lidé údajně získaní "vyzvědačskými centrálami" v zahraniční válečné emigraci se záměrem je využít v poválečné době a část důstojníků, kteří jsou stále ještě současnému řádu nepřátelští.


To je směrnice pro prověřování všech, kteří se dostali pobytem v zahraničí za války mimo kontrolu, jejich minulost je těžko ověřitelná a podezřelé jsou veškeré styky, které tehdy udržovali v dobré víře, že spolupracují i s demokraty na zničení společného nepřítele, nacismu.


Jsou to bývalí spolupracovníci gestapa, zbytky kapitalistické třídy, kteří z touhy po ztraceném majetku sázejí na novou válku, dobrodruzi, neukojení kariéristé, a lidé "z různých příčin zaujatých proti straně". A Kopřiva již hovoří tom, že "vyzvědačské centrály" využívají lidí nasazených do KSČ k organizování jednotlivců nebo skupin v průmyslu, ve státním aparátu, v zemědělství a v armádě s cílem způsobit co největší škody výstavbě socialismu.



Kdo zůstává zcela mimo podezření?

Kdokoliv může být označen buď za "slabého" nebo "kariéristu". Ladislav Kopřiva vyslovil v únoru 1950 nebezpečnou směrnici.


Dva roky po převzetí moci se tedy komunisté chystají udělat to, co z taktických důvodů neudělali v únoru 1948: důslednou krvavou čistku.


Přelom let 1949-1950 byl tedy prokazatelně skutečným mezníkem komunistické represe. Po předehře konce let čtyřicátých, tak začínala skutečná "padesátá léta".



související texty:

Únor 1948

Číhošťský zázrak

bývalí lidé

politické procesy v Československu

proces s Miladou Horákovou a spol.

seznam popravených


50. léta - úvodní strana


autor textu: Prokop Tomek

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.