www.TOTALITA.cz

50. léta
Národní památník na Vítkově

Jedním ze symbolů komunistického režimu se v 50. letech stal Národní památník v Praze na Vítkově - monumentální a pompézní.

Památník Národního Osvobození

Základní kámen památníku byl položen 8. listopadu 1928. Na místě legendární husitské bitvy a v její výroční den. Doba si totiž potrpěla na symboly.


Slavnosti se proto účastnili vojáci, sokolové a legionáři, jejichž "pantheonem"a "mausoleem" se památník měl stát. Pohřbeni tu měli být muži zaslouživší se o stát. Uvažovalo se také o zasedáních Parlamentu.


Mausoleem se památník nestal, protože prezident Masaryk odmítl představu, aby tu byl pohřben. A tak tradici branného úsilí připomínaly jen expozice Památníku odboje (dnešního Armádního muzea).


Projekt byl dílem ruského legionáře, architekta Jana Zázvorky a jeho spolupracovníka architekta Jana Gillara. Památník pojal jako monumentální, přísnou ale jednoduchou stavbu, která by připomínala legionáře, tradice a hodnoty, o které se mladá Československá republika opírala.


Práce na památníku zastavila německá okupace. Němečtí vojáci budovu využívali jako skladiště vojenského materiálu a způsobili v ní škody.


Také po skončení 2. světové války zůstávala původní idea památníku stejná. Přibyla ale myšlenka uctít památku právě padlých. V památníku byl umístěn Hrob neznámého vojína (původní hrob v kapli Staroměstské radnice okupanti zneuctili a zničili).



Národní památník

Po převzetí moci v roce 1948 začala KSČ památník využívat jako objekt sloužící zájmům její ideologie. Nově přistavená část byla pojata jako Síň sovětské armády a zpřístupněna v roce 1955. Proměňovala se i hlavní budova. Slovo "osvobození" dostalo úplně jiný obsah.

V letech 1953 až 1958 byla vytvořena vstupní vrata památníku. Výtvarník Josef Malejovský je vyzdobil ve stylu socialistického realismu. Je na nich znázorněno komunistické pojetí hlavních etap vývoje dějin českého národa.


Legionářská historie byla zapomenuta, oslavován byl třídní boj a dělnická třída.



Mauzoleum Klementa Gottwalda

Definitivní změnu památníku přinesl vznik mauzolea. Inspiraci však komunističtí funkcionáři nehledali v původní myšlence legionářského pohřebiště, ale v Moskvě na Rudém náměstí.


V roce 1953 bylo v památníku vystaveno nabalzamovaného těla Klementa Gottwalda.


Mauzoleum se stalo cílem nucených poutí nejen Pražanů, ale i návštěvníků hlavního města. O Gottwaldovy pozůstatky pečovala laboratoř v zázemí. Ovšem neúspěšně. V roce 1962 musela být mumie v tichosti zpopelněna.


V památníku byly umístěny symbolické hroby nových komunistických hrdinů Julia Fučíka a Jana Švermy. V kolumbáriu byl postupně ukládán popel dalších komunistických činovníků: Václava Noska, Gustava Klimenta, Bohumíra Šmerala, Václava Kopeckého, S. K. Neumanna, Ivana Olbrachta, Marie Majerové a dalších. Pochováni tu později také byli prezidenti Antonín Zápotocký a Ludvík Svoboda.


S mírně postupující destalinizací slábla i pompa kolem památníku. Zbyly jen rituály. V dalších letech při komunistických výročích představitelé režimu pokládali ke Gottwaldově hrobu věnce.


Vše ukončil Listopad 1989. V roce 1991 byly odvezeny poslední pozůstatky pohřbených.



související texty:

Mauzoleum Klementa Gottwalda v datech

pomník Stalina


50. léta - úvodní strana


autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: Památník na Vítkově

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.