www.TOTALITA.cz

Sjezd spisovatelů 1967
průběh IV. sjezdu Svazu spisovatelů   (27. -  29. června 1967)

Stranický dozor

Sjezdu se účastnili pracovníci aparátu KSČ, především člen předsednictva a tajemník ÚV KSČ pro kulturu Jiří Hendrych. Předpokládal, že jednání vyústí v upevnění svazu jako ideově tvůrčí, výběrové organizace socialistických spisovatelů, aby svaz oproti současné situaci usiloval o rozvoj socialistického humanismu a demokracie shodně s politikou KSČ (explicitně se záměry komunistických konzervativců).


Bylo-li možné dle obvyklých komunistických rituálů předem připravit kompromisní návrh Stanoviska ústředního výboru spisovatelského svazu k některým otázkám československé literatury včetně požadované závěrečné rezoluce, nebylo lze zalepit spisovatelům ústa.



Konfrontace

Po zahájení sjezdu Vilémem Závadou předznamenal konfrontaci s mocí Milan Kundera. Nepřečetl připravené kompromisní Stanovisko, ale vyzval ke svobodnému střetu názorů.


A proti Stanovisku vystoupil Pavel Kohout. Žádal zrušení cenzury, novelizaci tiskového zákona, přijetí manifestu o svobodě slova.


Rovněž příspěvky dalších spisovatelů, např. Alexandra Klimenta, Ivana Klímy či Dušana Hamšíka, byly v ostrém protikladu s očekáváním představitelů strany.



Solženicynův dopis

Vrcholem pro delegaci KSČ byl první den sjezdu souhlas pléna, aby Pavel Kohout přečetl dopis A.I.Solženicyna sjezdu sovětských spisovatelů, uveřejněný v pařížském Le Mondu (protest proslulého spisovatele proti cenzuře a stalinským čistkám mezi spisovateli na sjezdu v SSSR přečten nebyl).



Všechno jste prohráli!

Rozzuřený Jiří Hendrych se slovy "Všechno jste prohráli!" sjezd demonstrativně opustil. Vděku svého šéfa, prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného se za to nedočkal. Po dvou dnech se musel vrátit.


Mezitím a po celé třídenní sněmování spisovatelů i poté se odehrávalo nespočet porad pracovníků KSČ, které na základě archivů popisuje historik Karel Kaplan v publikaci Všechno jste prohráli!



Žádné kompromisy

Snaha některých spisovatelů o kompromis či nesouhlas se svobodomyslnými projevy byla v menšině a nedočkala se odezvy v plénu. Lavinu touhy po svobodě nebylo možné zastavit.


Tématem diskusního příspěvku Karla Kosíka byla pravda a svědomí, Milana Jungmanna umělec a politik, Jiří Šotola hovořil o situaci v Literárních novinách a o zastaveném časopise mladých autorů Tvář.


Nemocný Laco Novomeský v dopise sjezdu psal kromě jiného o negativním působení cenzury a jejích důsledcích na rozvoj kultury.


A. J. Liehm požadoval naprostou, ničím jiným než trestním zákonem neomezenou svobodu; až po dnešní dny jsou platná jeho slova o tom, že člověka a jeho tvorbu nelze měřit pouze trhem…



Dopis mladých filmařů

Spisovatelům ovšem nešlo pouze o jejich svobodu projevu, ale o celkovou situaci v kultuře a o svobodu všech občanů.


Václav Havel přečetl v diskusi dopis nejmladší generace filmových režisérů (Miloše Formana, Hynka Bočana, Juraje Hertze, Věry Chytilové, Jaromila Jireše, Pavla Juráčka, Antonína Máši, Jiřího Menzela, Jana Němce, Ivana Passera, Evalda Schorma, Jana Schmidta, Petera Solana, Štefana Uhra) ministru kultury a informací Karlu Hoffmannovi.


Filmaři v dopise protestovali proti interpelaci poslance Pružince, když ve sněmovně 17. května jménem 21 poslanců napadl české filmy Sedmikrásky, O slavnosti a hostech i další a vyzýval k zákazu uvádění děl nové vlny českého filmu.


Signatáři dopisu označili Pružincovu interpelaci za ohrožení základních svobod a práv.



Zakázaní autoři do svazu

Kromě konkrétních podnětů pro práci svazu včetně změn ve stanovách Václav Havel navrhoval, aby se sjezd zasadil o členství a satisfakci spisovatelům, kteří jsou v důsledku dřívějších zásahů mimo svaz - Václav Černý, Jindřich Chalupecký, Josef Palivec, Bohuslav Reynek, Jan Patočka, Josef Šafařík, Bedřich Fučík, Zdeněk Urbánek aj.



Hovoří Ludvík Vaculík

Podnes je nejznámější vystoupení Ludvíka Vaculíka o vztahu občana a moci. Navrhoval vyškrtnout z předem připraveného Stanoviska sjezdu vše, z čeho "čiší poddanská duše", konstatoval nerovnost členů KSČ a nestraníků, omezení občanských svobod, splynutí strany a vlády v jedno mocenské centrum.


To nejlepší, čeho naše kultura dosáhla, konstatoval, vzniklo ne proto, ale přesto jak se vládnoucí kruhy ke kultuře chovají a ustupují pouze silnému odporu. Proč nemůžeme žít, kde chceme, tázal se, proč nevinně souzeným a rehabilitovaným nebyl navrácen jejich majetek…dle Vaculíka nešlo o lepší kulturní politiku, ale o kulturu politiky.



KSČ v tom vidí zneužití

Jiří Hendrych označil diskusi za zneužití fóra k útokům na komunistickou stranu a socialismus. Připomínky ke stanovám byly již zbytečné, v obligátním dopisu ústřednímu výboru KSČ byla otevřenost diskuse charakterizována jako projev vnitřní síly socialistické demokracie.



Na scéně FITES

Před skončením sjezdu přečetl Milan Kundera dopis, adresovaný spisovatelům předsednictvem Svazu československých filmových a televizních umělců.


Kromě popisu neutěšené situace v kinematografii odsoudili představitelé FITES zásahy moci v kultuře. Konstatovali, že:


"Největší obtíže vznikají právě nejangažovanějšímu proudu, právě těm tvůrcům a dílům, kteří usilují o víc, než jen poskytnout obecenstvu kus příjemné zábavy a oddechu…Vašemu sjezdu jistě není třeba připomínat, že svobodu a prostor pro tvorbu nelze přidělit jedněm a druhým nikoli, národní kultura česká a slovenská je nedělitelná ... ale všechny musí mít stejné podmínky k práci, svoboda jedněch je svobodou všech a omezení možnosti svobodně pracovat na jednom úseku nevyhnutelně postihne vzápětí všechny ostatní…"



Ochromený svaz

Po sjezdu byl svaz spisovatelů ochromený. Pětačtyřicetičlenný ústřední výbor bylo nedělné shromáždění, nebylo zvoleno předsednictvo ani ústřední tajemník.


Oproti běžné praxi zveřejnění sjezdového jednání v Literárních novinách nebylo po mnoha jednáních s mocí v týdeníku svazu spisovatelů následně zveřejněno nic podstatného.


Rudé právo průběh sjezdu ovšem zkreslilo. Nejzávažnější diskusní příspěvky kolovaly v opisech mezi čtenáři.



Pomsta za sjezd

Největší pomstou režimu za průběh sjezdu nebyly stranické tresty pro jeho nejvýraznější aktéry (vyloučení z KSČ Ludvíka Vaculíka, A. J. Liehma, Milana Kundery, důtka s výstrahou pro Pavla Kohouta).


Byl to bezprecedentní zásah - odejmutí Literárních novin svazu a jejich převedení pod ministerstvo kultury. Zpočátku jim šéfoval Jan Zelenka a poté pod názvem Kulturní noviny Vladimír Diviš.



FITES se zastal

Po bok spisovatelům se opět postavili členové FITES prohlášením z 21. října 1967.


Z podnětu předsednictva slovenské složky protestovali proti zkreslenému informování o sjezdu a proti odejmutí Literárních novin spisovatelům - vědomi si toho, že "na spisovatelské tribuně se bojovalo za film i kulturu vůbec, a v Praze se bojovalo i za Bratislavu." A tribunou spisovatelů se staly Filmové a televizní noviny.


Literárky byly pod názvem Literární listy obnoveny na jaře 1968, po srpnové okupaci od podzimu do zákazu v květnu 1969 vycházely jako Listy.



související texty:

léta 1949 - 1967

průběh IV. sjezdu

léta 1968 - 1972


Český filmový a televizní svaz (FITES)

Ludvík Vaculík - osobní stránky


Sjezd spisovatelů 1967

60. léta - úvodní strana


autor textu: Jarmila Cysařová

použitá literatura: 98,99,100,101,102

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2022 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.