www.TOTALITA.cz

60. léta
dramatická tvorba - vznik nových divadel

Jednalo se většinou o tzv.autorská divadla, kdy protagonisté bývali zároveň i autory představení. Byly to malé scény, které vznikly v pasážích a kapacita byla několik desítek diváků, avšak zásluhou dramaturgické náplně kmenových autorů si záhy vydobyla nebývalou popularitu.



Divadlo Na zábradlí

Roku 1958 tuto scénu založili Helena Philippová, Ivan Vyskočil, Jiří Suchý a Vladimír Vodička. První představení se konalo 9.prosince a jednalo se o leporelo písniček a scének pod názvem "Kdyby tisíc klarinetů". V březnu 1959 sem přichází skupina Ladislava Fialky, která zde uváděla syntetické pantomimické divadlo - spojením klasické pantomimy s moderními prvky vznikla pozoruhodná díla ("Etudy", "Knoflík", "Devět klobouků pro Prahu", "Blázni", "Lásky?").


Vrcholným obdobím byla šedesátá léta. Tehdy sem přichází režisér Jan Grossmann, scénograf Libor Fára a dramatik Václav Havel. Scéna zde rozvíjí českou podobu absurdního divadla (V. Havel: "Zahradní slavnost", "Vyrozumění", A. Jarry: "Král Ubu", F. Kafka - J. Grossmann: "Proces").


V roce 1961 zde vytvořil Jiří Srnec skupinu, která se stala o tři roky později zárodkem Černého divadla jehož tvorba slavila úspěchy i v zahraničí. Jednalo se o zcela nové pojetí divadelního představení - spojením hudebních a výtvarných prvků s pantomimou vznikla pozoruhodná díla podněcující divákovu imaginaci ("Pruhovaný sen", "Létající velocipéd", "Týden snů" atd.).



Divadlo Semafor

Na podzim roku 1959 zakládá Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem Divadlo Semafor (SEdm MAlých FORem) premiérou hry "Člověk z půdy" od Miroslava Horníčka, který s novým divadlem začal úzce spolupracovat. Představení tvořilo komponovaný pořad gagů, scének a hlavně písniček autorské dvojice S+Š. Navazovalo na odkaz Osvobozeného divadla, avšak v duchu současné atmosféry doby.


Šedesátá léta pak znamenají zlatou éru divadla, které se stává pojmem a na představení se stojí dlouhé fronty. Hry jako například "Zuzana je sama doma", "Taková ztráta krve", "Šest žen Jindřicha VIII.", a především "Jonáš a ting-tangl" se zapsaly mezi klasická díla moderní divadelní tvorby.


V roce 1967 přichází Jiří Grossmann a Miroslav Šimek, kteří vytvořili další dvojici. Jejich humor společně psaných povídek a scének doplňovaný písničkami J.Grossmanna navazoval studentskou recesi a zároveň využíval bohatost jazyka.

Divadlo Za branou

Otomar Krejča po svém odchodu z ND zakládá roku 1965 s Josefem Topolem, Karlem Krausem, Marii Tomášovou a Janem Třískou Divadlo Za branou. Společně se scénografem Josefem Svobodou a režisérkou Helenou Glancovou vytvořili typ divadla, kde inscenace se vytvářely jako komponované partitury s důrazem na moderní psychologické herectví. Drama se zde chápe jako básnické dílo, které postihuje problematiku lidského života.


Repertoár obsahovala škála inscenací od čechovovských komorních tragedií počínaje přes antické tragedie k současné dramatické tvorbě - A.P.Čechov: "Racek", "Tři sestry", Sofokles "Oidipus-Antigone", J. Topol: "Kočka na kolejích", "Hodina lásky", Musset: "Lorrenzaccio", J. Nestroy: "Provaz o jednom konci".


Kromě M.Tomášové a J.Třísky zde působil např.Luděk Munzar, Libuše Šafránková, Hana Macuichová, Milena Dvorská, Jan Hartl či Miroslav Moravec.



Činoherní klub

U jeho zrodu roku 1965 stáli režisér Ladislav Smoček a dramaturg Jaroslav Vostrý. Divadlo si dalo za cíl především zaujmout diváky hereckým ztvárněním postav a zbavit divadelní tvorbu starých tradic a mravů. Stalo se tak divadlem herců a jejich výkonů.


Základ souboru přišel z Ostravy společně s režisérem Janem Kačerem - Josef Abrhám, Petr Čepek, Jiří Hrzán, Pavel Landovský, František Husák, Vladimír Pucholt, Jana Břežková, Nina Divíšková, Jiří Kodet. Kromě kmenových režisérů zde působili Jiří Menzel a Evald Schorm.


Repertoár tvořily hry jak ruských klasiků - Gogol: "Revizor", "Na dně", F.M.Dostojevski: "Zločin a trest", A.P.Čechov: "Strýček Váňa", tak ostatních světových klasiků - Machiavelli: "Mandragora", Voltaire: "Candide", O´Neill: "Cesta dlouhého dne do noci", nechyběly anii hry současných českých autorů - L.Smoček: "Podivné odpoledne dr.Zvonka Burkeho", "Bludiště", Alena Vostrá: "Na koho to slovo padne", B.Hrabal: "Něžný barbar" či prvotina P.Landovského "Hodinový hoteliér" ve které si zahrál Oldřich Nový.



Divadlo Járy Cimrmanna

V předvečer tzv.Pražského jara, v roce 1967, zakládají Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Karel Velebný a Jiří Šebánek Divadlo Járy Cimrmanna. Na vědeckém výzkumu díla fiktivní postavy zneuznaného génia - vynálezce, dramatika, hudebníka, básníka, cestovatele, spisovatele Járy Cimrmanna byla založena umělecká činnost souboru. Představení se skládala z "odborné" přednášky týkající se určitého oboru jimž se J.Cimrmann zabýval, a pak následovala divadelní hra ("Akt", "Vyšetřování ztráty třídní knihy", "Cimrmann v říši hudby", "Hospoda na mýtince" atd.).


související texty:


60. léta - situace v čs. kultuře - úvodní část

60. léta - úvodní strana


autor textu: Bedřich Marjánko

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.