www.TOTALITA.cz

televizní seriál   30 případů majora Zemana
Klauni (1967)      - ukázka ze scénáře

Nemocniční chodba   (původní verze)



Neblechová:
Jak to s ní vypadá?



Stejskal:
Informace tu podává jen lékař. A ten už to, jak vidím, udělal.

 

Nemocniční chodba   (natočená verze)



Konečná:
Jak to s ní vypadá?



Stejskal:
Informace vám podá ošetřující lékař.

Neblechová:
Myslím psychicky. Snese nás?

 

Konečná:
Ten nás sem pustil, ale já myslím psychicky.



Šanda:
Snese nás?

Stejskal:
To jsou její příbuzní?



Neblechová:
Ne. To jsou zástupci koordinačního výboru uměleckých svazů, literární historik, profesor Arnošt Bílý a svazový tajemník, soudruh Šanda.



Šanda:
Čest. Chtěli jsme být u Eviny první, ale ty jsi byl čilejší, soudruhu.



Stejskal:
Co tam chcete?



Neblechová:
Potěšit Evu. Ukázat ji, že není ani v této těžké chvíli sama.



Stejskal:
To bude mít opravdu radost. Zvlášť z vás, paní Neblechová.

Poslyšte doktore, my jsme se přece dohodli, že zatím, po dobu vyšetřování, k paní Moulisové nikoho nepustíte.

 

Stejskal:
To jsou její příbuzní?



Konečná:
Ne. To jsou zástupci koordinačního výboru uměleckých svazů, literární historik, profesor Viktor Braun a svazový tajemník, soudruh Šanda.



Šanda:
Chtěli jsme být u Eviny první, ale kdepak, ty jsi byl čilejší, soudruhu. Čest.



Stejskal:
Co tam chcete?



Konečná:
Potěšit Evu. Ukázat ji, že není ani v této těžké chvíli sama.



Stejskal:
To bude mít opravdu radost. Zvlášť z vás, paní Konečná.

Poslyšte, to vám doktor neřekl, že po dobu vyšetřování k paní Moulisové nikdo nesmí?

Bílý:
Jenomže, tady pan doktor, mladý muži, je inteligent a ví, že my nejsme jen tak nikdo.

 

Braun:
Jenomže, my nejsme jen tak nikdo.

Stejskal:
Ten zákaz platí i pro univerzitní profesory, pane... profesore.



Šanda:
Takhle přece ne, soudruzi. To není řešení. Já soudruha od Bezpečnosti chápu, pane profesore. Ovšem, on by měl aspoň trošku chápat i nás. Máme přece společný zájem. Zlikvidovat potichu ten skandál, aby nebylo poškozeno dobré jméno republiky.



Stejskal:
Soudruhu tajemníku! My nemáme zájem vůbec nic likvidovat. Ani potichu, ani nahlas. My máme jediný zájem: hájit dobré jméno této republiky tím, že budeme hájit dobře její zákony.



Bílý:
Ty zákony se ovšem dají vykládat rozumně a humanitně. Stejně jako celý socialismus u nás by se měl už dávno vykládat humanitně, mladíku. Bez té vaší třídní nesmyslné hysterie, bez antagonistických tříd, dostat svoji humanitní, lidskou tvář, odpovídající kulturním tradicím našeho národa.

 

Stejskal:
Ten zákaz platí pro všechny. A vezměte to laskavě na vědomí.



Šanda:
Takhle přece ne, soudruzi. To není řešení. Já soudruha od Bezpečnosti chápu, soudruhu profesore. Ovšem, on by měl aspoň trošku chápat i nás. Máme přece společný zájem. Zlikvidovat potichu ten skandál, aby nebylo poškozeno dobré jméno republiky.



Stejskal:
Soudruhu tajemníku! My nemáme zájem vůbec nic likvidovat. Ani potichu, ani nahlas. My máme jediný zájem: hájit dobré jméno této republiky tím, že budeme správně hájit její zákony.



Braun:
Tyto zákony se ovšem dají vykládat i rozumně a humánně, mladíku. Měly by dostat svou lidskou tvář, odpovídající kulturním tradicím našeho národa.

Stejskal:
Nevím vůbec oč vám jde? A nemám vůbec čas ani náladu tu s vámi diskutovat. Nashledanou.



Šanda:
Jde nám o to, abyste nebral příliš vážně, co vám, možná v prvním rozrušení a afektu, napovídala Eva Moulisová.



Neblechová:
Ona byla vůbec vždycky trošku hysterická.



Šanda:
Víte, vy neznáte kumštýře. Kumštýři jsou jako děti. Pořád si na něco hrají, mají rádi velká slova, velká gesta, velké efekty. A hlavně mají pořád trošku horečku, svých stálých osmatřicet pět a z té horečnatě vybičované fantasie pořád něco přehánějí, nadsazují, tragicky zveličují.

 

Stejskal:
Co jsem řekl, to platí. K paní Moulisové prostě nesmíte. Já nemám čas ani náladu tu s vámi diskutovat. Nashledanou.



Šanda:
Pochopte, nám jde jen o to, abyste nebral příliš vážně, co vám, možná v prvním rozrušení a afektu, napovídala Eva Moulisová. Ona je přece maximálně hysterická.

Víte, vy neznáte kumštýře. Pořád něco přehánějí, dramatizují, tragicky zveličují.

Stejskal:
Vy chcete říct...



Šanda:
Ano my chceme říct, a to byste měl vysvětlit i svému náčelníkovi, soudruhu, že to co udělal, pokud to vůbec udělal, včera básník Pavel Daneš, není normální čin normálního řadového člověka, ale pouhé, dětinsky přehnané gesto citlivé mladé kumštýřské duše, a že by se to mělo taky tak posuzovat.

 

Stejskal:
Co tím chcete říct?



Konečná:
Abyste byl rozumný a měl byste to vysvětlit i svému představenému, soudruhu.



Stejskal:
Co mu mám vysvětlit?



Konečná:
Že to, co udělal, pokud to včera vůbec udělal, básník Daneš, není normální čin normálního řadového člověka.



Šanda:
Samozřejmě, ale že je to pouhé, dětinsky přehnané gesto citlivé mladé kumštýřské duše, a že by se to mělo taky tak posuzovat.

Stejskal:
Vy jste se zbláznili. Ten člověk přece střílel na člověka. S úmyslem zabít.



Neblechová:
Chudák Pavel. Muselo mu být hrozně, když se dnes probudil u vás ve vězení.

 

Stejskal:
Vy jste se snad všichni zbláznili. Ten člověk přece střílel.



ukázky ze scénáře:

Poetická vinárna I.

Nemocniční chodba

Kalinova kancelář

Technická místnost

Nemocniční pokoj

Poetická vinárna II.

U Zemanů doma

Žižkovská hospoda

Zemanova kancelář

Herecká šatna ve vinárně

Poetická vinárna III.

díly seriálu:

23. Šťastný a veselý

24. Klauni

25. Štvanice


další odkazy:

autoři a herecké obsazení dílu

související texty:

krize ve straně a společnosti na konci roku 1967


30 případů majora Zemana - úvodní strana

cyklus Kde je pravda? - úvodní strana

ideologická propaganda v Čs. televizi - úvodní strana

ideologická propaganda - úvodní strana


autor textu: Daniel Růžička

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.