Tzv. třetí odboj (zahraniční) měl jiný charakter než aktivity za vznik samostatného Československa v době I. světové války a za jeho obnovení v letech II. světové války. Především neměl jednotné zahraniční vedení. Rada svobodného Československa aspirující na vedoucí roli exilu byla nejednotná a již počátkem padesátých let ztratila praktický význam.

vznik zpravodajských skupin

Odboj ze zahraničí vedly od léta 1948 především skupinky zpravodajských důstojníků financovaných a organizovaných zpravodajskými službami USA, Velké Británie a Francie.

Klíčovou postavou vzniku zpravodajských skupin exilu byl Američan českého původu Charles Katek, který měl za sebou zpravodajskou činnost v armádě USA v době II. světové války i jako vedoucí americké vojenské mise v Praze v letech 1945-1948.

V březnu 1948 byl z ČSR vyhoštěn a začal z pověření amerických zpravodajských služeb v Německu organizovat z československých uprchlíků - vojáků zpravodajské skupiny. Prakticky všichni navázali na odboj, který vedli v letech 1939-1945.

Byli to plukovník Jaroslav Kašpar, generál František Moravec, plukovník Alois Šeda, Jaroslav Polach, Kurt Taub, mjr. Rudolf Drbohlav a další. Skupiny pod vedením těchto mužů vysílaly do Československa kurýry zejména se zpravodajskými úkoly.

činnost kurýrů

Kurýři přecházeli hranici do ČSR s úkolem - vyhledávat nové místní spolupracovníky a vytvářet z nich sítě k získávání zpravodajsky zajímavých informací zejména z vojenské a průmyslové problematiky, budovat mrtvé schránky k předávání získaných zpráv a pokynů, rozmisťovat na území ČSR zpravodajské radiostanice pro účely předávání zpráv a pro případ válečného konfliktu, provádět vlastní vizuální zpravodajství a převádět vybrané osoby z ČSR do zahraničí. Byla to nebezpečná práce, která stála řadu z nich život nebo dlouhé roky komunistického věznění.

Kurýři se rekrutovali zejména z mladých Čechoslováků, získávaných v uprchlických táborech a jejich počet dosahoval stovek.

Další významnou činností zpravodajských skupin bylo využívání informací předaných uprchlíky v táborech.

změna charakteru odboje

V polovině padesátých let bylo překonávání hranice stále obtížnější. Navíc se mezinárodní situace změnila. Západ nepomohl protikomunistickému povstání v Maďarsku na podzim 1956 a bylo mj. tak potvrzeno, že k válečnému konfliktu a tím i šanci na osvobození Československa z vlády komunistů nedojde.

Proto byly ze zpravodajského hlediska významným jevem vzrůstající oficiální kontakty mezi oběma bloky. Stále více obchodníků, sportovců, vědců a kulturních pracovníků cestovalo z Československa na Západ. Na získávání spolupracovníků z jejich řad se orientoval Československý zpravodajský úřad (CIO).

důležitá role médií

Kromě zpravodajců byly důležitou složkou odboje média v zahraničí, provádějící neozbrojený propagandistický a informační boj.

Byla to zejména od roku 1951 rozhlasová stanice Svobodná Evropa, kde našla uplatnění řada čs. exulantů.

Kromě rozhlasového vysílání se Svobodná Evropa podílela i na balonových kampaních, kdy v letech 1951-1956 byly vzduchem na území Československa přepravovány miliony protikomunistických letáků.

Dalším typem informační kampaně byl v roce 1956 tzv. poštovní projekt, spočívající v masovém zasílání dopisů exulantů do ČSR snažících se tak zprostředkovat svým známým v Československu pravdivé informace o svobodném světě. Při dalších podobných akcích byly do Československa masově zasílány knihy, časopisy a další informační tiskoviny.

Roku 1956 byl v Paříži založen časopis Svědectví a po roce 1969 ve svobodném světě celá řada dalších exilových periodik a nakladatelství.

Jejich ovlivňování informační situace v Československu bylo umožněno rozsáhlejšími kontakty mezi Západem a Východem a tím pádem větší četností kurýrních kanálů.

• některé případy kurýrů
• převaděč Josef Fuchshuber

• uprchlické tábory v zahraničí
  (obecně, konkrétní příklady)



• činnost agentů-chodců
  (obecně, konkrétní příklady)





• ...a další

související texty:

zahraniční sdělovací prostředky

seznam popravených

třetí odboj - domácí

třetí odboj - úvodní strana

autor textu: Prokop Tomek