www.TOTALITA.cz

odbojová skupina bratří Mašínových
rozhovor s ing. Vladimírem Hradcem

4. díl: druhý útěk

V roce 1953 se Ctirad Mašín vrátil z vězení. Co se dělo poté?

Radek se vrátil po amnestii začátkem května 1953. Skoro ihned mne navštívil a mimo jiné se ptal na osudy těch samopalů a hlavně okolnosti jejich nálezu.


Po nějaké době si ode mne půjčil dva kanystry benzínu, které pak vrátil. A zase se nic nedělo. Až později mne překvapil, kdy mi řekl, že se nezdržuje doma. Vždy spí někde jinde. To bylo pro mne velké překvapení. Pak spal asi i dvě noci také u nás. Nechtěl, aby o něm někdo věděl, kde se v noci zdržuje.


Po nějaké době za mnou přišel a říkal, že potřebuje s něčím pomoct. Souhlasil jsem, i když jsem nevěděl, o co se jedná. Jednalo se o vybrání donaritu v dole u Kutné Hory. Tam jsem poprvé viděl Švédu, i když se mi představil pouze křestním jménem. Byl tam také Janata. Byli jsme čtyři. Akce byla úspěšná.


Začátkem října, v sobotu odpoledne jsem byl doma, když přišel kolem 14 hodiny Ctirad s tím, že musí utéct. Na jeho žádost jsem mu dal nějaké náboje. Svou zbraň si vyčistil. Za chvíli přišel Milan Paumer. Radek vytáhnul další pistoli a Milan na ní zatlouk čísla, aby znemožnil případnou identifikaci. Potom mě řekli, abych se zde měl hezky, že jdou za hranice.



Vám možnost útěku nenabídli?

Nikdy mi nenabídli, abych šel s nimi. O útěku a jeho přípravách jsem se dozvěděl teprve teď. Již předtím se dohodli, že utíkat bude pouze ten, kdo ví něco, za co by ho mohli oběsit.


Případnou nabídku jít s nimi bych musel stejně odmítnout, protože jsem se jim nemohl vyrovnat po fyzické výkonnosti. Oba Mašínové denně běhali 20 kilometrů. Paumer také každý den běhal.



Byli v té době sledováni StB?

Jsem přesvědčen, že ano. Oni mi tvrdili, že ne. Já však u StB na náhody nevěřím. Všichni spoluvězni, se kterými jsem o tom mluvil mi tvrdili, že byli od okamžiku propuštění trvale sledováni. A pak je zavřeli znovu. Takže si myslím, že Radek patřil mezi ty trvale sledované. Jsem o tom přesvědčen.


Tomu také nasvědčuje jedna příhoda. V září jsem jel do České Lípy navštívit dívku. Cestou tam si ke mně ve vlaku přisedl nějaký člověk. Bavil se se mnou o tom, kam jedu, co tam budu dělat, kde budu bydlet a podobně. Neměl jsem co dělat, tak jsem si s ním v podstatě až do České Lípy povídal. Na noc jsem se ubytoval v hotelu. V noci prohlídka. Všichni vstát, kontrola totožnosti, vše si zapisovali. Náhoda? Druhý den jsem se nočním vlakem vracel do Poděbrad. Za chvíli, co se vlak rozjel, opět prohlídka. Zase občanské průkazy, kam jedete, odkud jedete, co jste tam dělal. Přitom jsme jeli směrem od hranic! Během dvou dnů tolik kontrol, to nemohla být náhoda. Mám tedy za to, že hlídaní byli.


Další věc. Mašínovi utekli 3. října. Poté jsem jel do Prahy, kde jsem bydlel v podnájmu, protože jsem v té době již studoval vysokou školu. A okamžitě jsem začal sledovat dění před domem, kde jsem bydlel. Mám za to, že mi do týdne stál před domem nepřetržitě hlídač.


Ale to je jen můj osobní názor. Oni jsou stále přesvědčeni, že hlídaní nebyli.



Sledoval jste nějakým způsobem, průběh útěku Mašínových a jejich kolegů?

V podstatě jsem jenom poslouchal Svobodnou Evropu, protože jsem předpokládal, že oznámí, až se dostanou do cíle. Vzpomínám si, že po nějaké době tato stanice hlásila, že z těch utíkajících byli dva zatčeni a řekla také jejich jména. Janata a Švéda. Tehdy jsem si říkal, že to je tedy konec. ale třeba budou mlčet.


31. října se dostali bratři Mašínové a Milan Paumer do svého cíle. Bylo to hlášeno ve Svobodné Evropě, že třem se to povedlo. Když jsem později mluvil s Radkem, tak ten mi řekl, že některé věci neřekli ani té americké špionážní službě, protože, si byli vědomi, že je prolezlá spolupracovníky sovětské rozvědky. Při myšlenkové rekonstrukci průběhu vyšetřování tuto možnost nevylučuji.


Muselo se počítat i s tím, že Janata a Švéda mohou mluvit. Byl jsem tedy dost nervózní, ale nedalo se nic dělat. Jen čekat, co se bude dít.



Setkal jste se v té době s někým z příbuzných těch, kteří byli na útěku?

Nesetkal jsem se s nimi. Nikdo mne nevyhledal a já nikoho.




s ing. Vladimírem Hradcem rozmlouval Tomáš Vlček



díl rozhovoru:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10, 11, 12


bratři Mašínové úvodní strana


[vk]



odkazy ] autoři ] věcný rejstřík ] zdroje ] jmenný rejstřík ]
   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.