"Domů se vrátili opět v dobytčích vagónech s ozbrojenou eskortou. Při odchodu ze SSSR jim zakázali cokoli vyprávět o SSSR, zvláště o pracovních táborech s hrozbou, že při porušení zákazu budou deportováni zpět. Dodržování příkazu mají v Československu údajně zabezpečeno.

příběh Antona F.

23. května 1950, 4 roky po návratu ze SSSR, jej opět odvedli z pracoviště, tentokrát do TNP Hronec na dva roky. Eskortovali jej opět bez soudu.

Jeho věznění trvalo jen 54 dnů, protože podepsal závazek odpracovat v dolech ve Spišské Nové Vsi 3 roky s podmínkou, že v případě nespokojenosti s jeho prací jej opět převelí do TNP.

Po úraze nohy a díky zhoršenému zdravotnímu stavu jej po 11 měsících z dolů propustili. Zbytek života prožil jako nepřítel sovětského zřízení.

vzpomíná manželka Jána M.

Přivítání v ČSR bylo nepřátelské. Vojáci s bodáky, stráže, úplná izolace od okolního světa. Ubytovali je v bývalých jezdeckých kasárnách v Malackách, tehdy to byl tábor pro vojenské zajatce.

Důstojníci ČSLA se k nim chovali povýšenecky, i když věděli, že se jedná o nevinné lidi. Přijali jej zpět k četníkům, ale po únorovém puči v roce 1948 musel odejít."

vzpomíná Gejza P.

"Doma nám pod hrozbou dalšího vězení zakazovali cokoliv říkat o poměrech v SSSR. Co jsme tam dělali a vůbec ne o tom, kolik lidí tam zahynulo. To se opakovalo u každého z nás. Mě STB soustavně předvolávala, zastrašovala a hrozila mi."

vzpomíná Anton B.

I další odvlečený dopadl podobně. "Po příchodu domů v roce 195 jsem byl odveden do Děčína na dva roky do PTP."

[pj]