www.TOTALITA.cz

Příběh rolníka Horáka z Černilova

Můj otec měl 20 hektarů hospodářství. Dodávky měl záměrně tak veliké, aby se nedaly splnit. Otec například nedodal mléko a hned dostal pokutu 30 tisíc Kčs, a když se odvolal, tak mu ji zvýšili na 50 tisíc korun. Platit nebylo z čeho, neboť když třeba dodal tři býky, nedostal za ně ani korunu. Říkali tomu tenkrát obstavený účet.


Kontroly byly velice časté. Jednou přijeli do obce nějací soudruzi a dali svolat sedláky do místní sokolovny. Jeden ze soudruhů měl proslov o tom, že nesvědomití sedláci krmí dobytek chlebem. Celý sál se dal do smíchu, protože to byl nesmysl. Soudruh jim pohrozil, že si to zjistí.



Přepadovka

Když pak přišel otec domů, říkal nám, že má takový divný pocit. Seděl prý uprostřed sálu a ten soudruh koukal jen na něj. Ještě ten večer přišla kontrola a obrátila stavení vzhůru nohama, jak se lidově říká. Svítili si baterkou do žlabu u hovězího dobytka i u prasat.


A protože otec znal jejich praktiky, tak když dědeček ráno při snídani odkrojil kůrčičku od chleba proto, že ji neukousl, otec ji vhodil do kamen, neboť starší lidé říkali: drobečky patří ohníčku. Když kontrola odešla, tak otec řekl, že kdyby našli jedinou kůrčičku ve žlabu, hned by ho sebrali a dostal by třeba 10 let.


Kontrola přišla tehdy proto, že věděli, jak má otec zkrmený dobytek. Když před naším stěhováním dělali soupis dobytka, tak z nich udělali herky, jako kdyby měly do týdne zajít.


Vystěhování

Vystěhovali nás do malé vesničky Dědibaby mezi Mělníkem a Kralupami nad Vltavou na státní statek. Byt se skládal z malé kuchyňky, malého pokojíčku a dvou malých komor. Nejhorší to bylo v zimě, neboť pokojíček, dá-li se to tak nazvat, spíše skladiště, byl obstaven skříněmi, takže pro kamna nebylo místo. Když jednu zimu bylo mínus 25, šla nám pára od úst.

Když jsme se po osmi letech vrátili domů, bylo vše zdevastováno. Po našem vystěhování dali do celého bytu kuřata, než udělali za naší stodolou drůbežárnu. Babička s dědou po našem vystěhování dostali oba dohromady důchod 180 Kč.



Po roce 1989

Po roce 1989 jsme byli všichni rádi, že jsme se dočkali demokracie, dá-li se to tak nazvat. O majetek jsem se musel soudit. Když jsem se soudil o podhodnocený dobytek z 50. let, měl jsem svědka, který to vše znal a pamatoval. Žalovaná strana však k soudu nepřišla, neboť žalovanou stranu zastupovala právnička, dcera předsedy okresního soudu. Oni dobře věděli, že bych spor s korunním svědkem vyhrál.


Další stání bylo za 14 měsíců, a byla tam již jiná soudkyně, která prohlásila, že svědek není třeba. Samozřejmě jsem soud prohrál. Tak jsem dostal z restitucí za živý a mrtvý inventář jen malé ohodnocení.


A co se týkalo transformačního zákona, tak představitelé ve vládě, stanovili poslední podání na 28. duben 1992. Měl jsem vše podáno včas, ale pozemkový úřad potřebné formality připravil až do 10. září 1992, takže jsem z transformace dostal jen malou část.


Mám-li vše zrekapitulovat: v 50. letech komunistický režim lidem na venkově majetek vzal a po 40 letech si družstva rozebrali opět komunisté z vedení družstva.



Ladislav Horák



související texty:

Kolektivizace

Akce K (Kulak)


příběhy - úvodní strana

vzpomínky pamětníků - úvodní strana


autor textu: Daniel Růžička

související literatura: Blažek, Jech, Kubálek: Akce K - Vyhnání sedláků a jejich rodin z usedlostí v 50. letech. (podrobnosti o knize)

Tento příběh poskytl našemu serveru pan Miroslav Růžička z Vilémova

   
   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.