www.TOTALITA.cz

Politické procesy v ČSR v 50. letech
Politické procesy v sovětských satelitech - Maďarsko - Noel Field

Proces s Američanem Noelem Fieldem se nikdy nekonal. V jeho případu nešlo o rozsudek, ale o výchozí bod monstrprocesu s komunistickými funkcionáři. A Field se k tomu hodil z mnoha důvodů.


Především proto, že se stýkal s celou řadou vysokých komunistických funkcionářů zemí východního bloku, dobře se s nimi znal a během 2. světové války jim poskytoval cenné služby i pomoc. Byli mezi nimi účastníci západního odboje a interbrigadisté. Field se s nimi stýkal i po skončení války. Kvůli jeho stykům s Allanem Dullesem bylo možné vykonstruovat spolupráci s americkou zpravodajskou službou i po válce proti zemím sovětského bloku, s nařčením, že vybudoval špionážní síť ze svých přátel.


Od poloviny roku 1948, kdy se začala rodit myšlenka a poté i koncepce velkého politického procesu s vysokými komunistickými funkcionáři, byl Rajkův proces připravován jako proces mezinárodní středoevropský. Původně byl zaměřen protiamericky, ale záhy převážil protijugoslávský postoj. Jeho výchozím bodem, z něhož se dále rozvíjel, byl "případ Noel Field".



Levicový intelektuál

Noel Field se narodil roku 1904 v Londýně. V roce 1920 nastoupil na americké ministerstvo zahraničí. Jeho výrazná levicová politická orientace jej na počátku 30. let přivedla do blízkosti stejně smýšlejících intelektuálů, kteří sdíleli velké sympatie k SSSR. A právě mezi nimi sovětská zpravodajská služba lovila své agenty.


V roce 1933 se Field seznámil s německými antifašisty Hedou Massingovou a jejím manželem Eislerem. Ti přijeli z Moskvy do USA s cílem vybudovat sovětskou agenturní síť v kruzích vlivných levicově smýšlejících osob. Ke spolupráci záhy získali i Fielda.



Ve Švýcarsku

Ovšem v roce 1936 Field opustil USA a začal pracovat ve Společnosti národů v Ženevě a v Moskvě to nenesli lehce. Ve Společnosti národů zpočátku působil v odzbrojovací sekci a poté pečoval o španělské interbrigadisty. Massingová pomohla Fieldovi se spojit se sovětskými zpravodajskými důstojníky působícími ve Švýcarsku generálem Krivickým a jeho podřízeným Reissem.


Reiss se ale zanedlouho postavil proti Stalinovým krutostem a moskevské centrum nařídilo jeho likvidaci. Poté Krivicki přeběhl k americké zpravodajské službě. V Moskvě to vyvolalo podezření, že na zradě obou zpravodajců měl svůj podíl Field.



V Moskvě

Tyto pochyby Field rozptýlil v květnu 1938, kdy přijel do Moskvy poznat svou zemi zaslíbenou a navázat ztracené vazby na sovětskou tajnou službu. Jeho nadšení pro vstup do komunistické strany USA mu Sověti rozmluvili a doporučili mu naopak tajné členství v německé komunistické straně.


V roce 1942 jej kontaktoval řídící orgán NKVD s dotazem, zda chce dále pokračovat v práci pro Sovětský svaz. Poté co vyjádřil ochotu, byl vyzván, aby popsal své styky s Reissem a Krivickým. Požadované Field napsal, ale řídící orgán se odmlčel. Ozval se až po válce způsobem, který u Fielda vyvolal nedůvěru. Posla se vzkazem vyhodil a podezření řídících důstojníků vůči němu opět vzrostlo.



Pomáhal komunistům

Od roku 1939 působil Field ve Francii a ve Švýcarsku jako ředitel americké charitativní organizace USC pro Evropu. Jeho úkolem bylo pomáhat obětem fašismu.



Poskytoval komunistům a jejich odbojové aktivitě cenné služby. Působil jako kurýr mezi jednotlivými ilegálními komunistickými skupinami. Pomohl mnohým německým, polským, maďarským i československým komunistům při odchodu do exilu.

K jeho úředním povinnostem patřilo podávat americkému ústředí USC zprávy o politické a hospodářské situaci a o síle odboje v nacisty okupovaných zemích. Tyto zprávy poskytoval během války také vedoucímu americké zpravodajské služby Allenu Dullesovi. Jeho protislužby využíval při prosazování požadavků ve prospěch levicově orientovaných odbojových směrů. Tato spolupráce byla tehdy považována za přirozenou praxi sloužící jedinému cíli - boji proti nacismu.



Chce zůstat v Evropě

Na podzim 1947 Field z USC odešel a zůstal v Evropě jako dopisovatel amerických novin, specializovaný na země, na které měl vliv SSSR. Když mu v roce 1948 končilo povolení k pobytu v Evropě, chtěl nové získat v některé zemi sovětského bloku. Proto v květnu 1948 přijel na několik měsíců do Prahy.


V srpnu 1948 se při krátké návštěvě Polska dočetl v tisku, že před Výborem pro vyšetřování neamerické činnosti ve Washingtonu vypovídala Massingová a její muž, kteří se mezitím rozešli s komunistickým hnutím. V obavě, zda tam nepadlo i jeho jméno, zintenzívnil svou snahu získat povolení k pobytu v Polsku nebo v Československu.



Označen za špiona

Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti zveřejnil 16. října 1948 v deníku The New York Herald Tribune rozsáhlé svědectví, podle něhož na americkém ministerstvu zahraničí působily dvě skupiny sovětských agentů, a jednu z nich vedl Noel Field. Návrat do USA se pro něj stal absolutně nemožným.


V říjnu 1948 se Vilém Nový, Rudolf Margolius, Alice Kohnová a Gisela Kischová (později budou zatčeni) obrátili na vedoucího mezinárodního oddělení ÚV KSČ Bedřicha Gemindera, aby Fieldovi bylo poskytnuto povolení k pobytu. V listopadu 1948 pak Kischová předala nejvyšším stranickým orgánům dopis ústředního výboru východoněmecké komunistické strany, v němž dva funkcionáři žádali, aby Field mohl zůstat v Československu. Intervence za Fielda začala zaměstnávat Státní bezpečnost a nejvyšší patra KSČ. Karlu Švábovi, vedoucímu evidenčního oddělení ÚV KSČ, které plnilo roli stranického zpravodajství, byla Fieldova snaha podezřelá. Dal jej proto sledovat, aby získal podrobné informace o jeho stycích v Československu. Státní bezpečnosti nařídil, aby Fielda vyslechla a sledovala občany, se kterými se stýká.


Field byl vyslechnut 19. listopadu 1948. Téhož dne sepsal velitel československé rozvědky Věnceslav Wehle zprávu o Fieldově známosti s Dullesem. Jako důkaz uváděl Fieldův dopis Dullesovi, který obsahoval údaje o síle odboje a politických poměrech v zemích okupovaných nacisty.


Vyšetřovatelé StB nechtěli být prostředníkem mezi Fieldem a sovětskými zpravodajci. K jeho žádosti o povolení k pobytu dali kladné stanovisko. Povolení platilo do května 1949.


Field se stále snažil o styk se sovětskými zpravodajci. Moskva však s Fieldem už jednat nechtěla, zařadila ho do velké hry a přisoudila mu v ní svou roli.


23. ledna 1949 se v Praze objevil plukovník maďarské bezpečnosti a žádal Státní bezpečnost o pomoc při zatčení Fielda. Velitel StB Jindřich Veselý to však odmítl s tím, že k tomu nemá pádné důvody. Proto 9. května 1949 přišel Gottwaldovi z Maďarska radiogram s novou žádostí o zatčení. Gottwald k tomu dal souhlas a Field byl zatčen 11. května 1949 a předán maďarské bezpečnosti.


V srpnu 1949 byla prostřednictvím Státní bezpečnosti maďarskou Bezpečností zatčena i Fieldova manželka Herta. Jeho bratr byl zatčen polskou bezpečností a vydán do Maďarska.


V říjnu 1954 byli Field i se ženou a bratrem propuštěni na svobodu, aniž by byli postaveni před soud.



související texty:

Politické procesy v sovětských satelitech

Rumunsko

Polsko

Albánie

Bulharsko

Maďarsko - Rajkův proces

Maďarsko - Noel Field


Mezinárodní souvislosti


Proces s vedením protistátního spikleneckého centra
v čele s Rudolfem Slánským


Politické procesy v ČSR v 50. letech - úvodní strana


autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 168

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.