www.TOTALITA.cz

Československý rozhlas
50. léta - situace v Čs. rozhlasu

Jestliže v roce 1948 museli z rozhlasu odejít hlavně příslušníci a sympatizanti jiných politických stran, v letech následujících museli svá místa opustit tzv. nespolehliví.



Prověrky

Výpověď dostali bývalí příslušníci čs. vojenských jednotek na Západě a bývalí španělští interbrigadisté. Údajně mezi nimi mohli být špioni. Odejít museli i lidé nábožensky založení, Židé jako potenciální "sionisté", ale i vtipálkové glosující dění kolem sebe.


Prověrky prováděly Akční výbory a probíhaly až do roku 1951. K prověřování významnějších osobností vysílal do rozhlasu sekretariát ÚV KSČ svého pracovníka.



Situace v zahraničním vysílání

Zahraniční vysílání bylo zasaženo procesem s Rudolfem Slánským. Jako obžalovaní se v tomto procesu ocitli ředitel zahraničního vysílání Bedřich Geminder, jeho komentátor André Simone a manželka náměstka ministra zahraničí Londona z francouzské redakce. Geminder a Simone byli popraveni a Londonova manželka vypovězena. V redakci došlo k rozsáhlé výměně zaměstnanců.



Atmosféra nedůvěry

Také v rozhlase zavládla atmosféra strachu a nedůvěry. Spolupracovníky, kteří byli na odchodu, ostatní obcházeli obloukem, aby neupadli v podezření, že patří k jejich přátelům nebo jsou s nimi spolčeni. Nebylo jednoduché uhodnout, kdo další bude na řadě. Nad každým bdělo oko některého z inkvizitorů všemocného závodního výboru KSČ.



Dělnická přípravka

Za tolik propuštěných lidí nemohl rozhlas zajistit dostatek zkušených a spolehlivých komunistických novinářů. Vsadil proto na revoluční mládí, které při nedostatku životních zkušeností snadněji podléhalo heslům.


Po vzoru ostatních ústředních institucí zorganizoval rozhlas dvouletý kurz - tzv. dělnickou školu. Měla vychovat z řad vzorných dělníků a dělnic nové rozhlasové pracovníky.



Sovětští poradci

Vážná mezinárodní situace měla nutně odezvu i v Čs. rozhlase. Vedení KSČ došlo k názoru, že není možné vystačit jenom s obranou proti pronikání cizích ideologií, ale že je třeba posílit vlastní propagandu.


Výsledkem bylo pozvání sovětských poradců na reorganizaci rozhlasu. V létě 1952 tak vznikla velká programová redakce. Každá její složka měla v souboru oficiální propagandy své místo a svůj hlas.



Rozhlas po drátě

Součástí příprav na válku bylo i urychlené zavádění rozhlasu po drátě (RPD). Důvod byl jasný: vysílače je možné nepřátelským zásahem rychle vyřadit, ale pavoučí síť drátového rozhlasu nikoli.


Okresní a místní uzly RPD začaly budovat Ministerstvo národní obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spojů.


Narozdíl od Sovětského svazu byl náš RPD budován jako jednokanálový. Svým programem nemohl posluchače samozřejmě nikdy uspokojit. Posláním ale nebylo obohatit rozhlasovou nabídku, ale být zálohou a informačním prostředkem Civilní obrany.

"V obleženém Leningradě nešla elektřina, voda, plyn, svítilo se jen olejovými lampičkami, a to jediné, co přinášelo naději obyvatelům obleženého města ve sklepních úkrytech, byla mluvící bednička rozhlasu po drátě," s oblibou pronášel tehdejší ředitel domácího vysílání Čs. rozhlasu.



Vysílání zahraničních rozhlasů

V éteru vysílaly v české a slovenské řeči Hlas Ameriky, BBC a stanice v Kanadě, Jugoslávii, Vatikánu, Madridu a Paříži. V roce 1950 se k nim přidalo Rádio Svobodná Evropa.



Radiobrana

Ministerstvo vnitra a Ministerstvo národní bezpečnosti proto vypracovaly rozsáhlý systém tzv. radioobrany. Důležitou roli v něm měl rozhlas, protože mu podléhala většina vysílačů.



Cenzura v rozhlase

Vedení KSČ se snažilo dostat sdělovací prostředky pod ještě přísnější kontrolu. Proto vznikla státní cenzura - HSTD a její expozitura byla umístěna i v Čs. rozhlase.



Smrt vůdců

Stalinova a Gottwaldova smrt v březnu 1953 sebou přinesla na jedné straně jistou úlevu a na druhé otázku co bude dál. Došlo dokonce k malému uvolnění ovzduší.



Pohřeb K.G.

Z pohřbu Klementa Gottwalda byla ze strachu před neuváženým nebo dokonce nepřátelským slovem reportéra dopředu napsána celá reportáž. Text na znamení, že pohřební průvod dorazil na plánované stanoviště přečetl ze studia zvlášť prověřený hlasatel tak, jako kdyby byl na místě.


Byly propočteny vzdálenosti mezi jednotlivými fiktivními stanovišti reportéra a podle toho byl připraven časový plán celého vysílání. Pohřební průvod však postupoval nečekaně pomalu, a tak ve vysílání vznikaly dlouhé pauzy, které se nikdo neodvážil vyplnit textem, který nebyl předem schválen.



Novotného kritika

Na prosincovém zasedání ÚV KSČ v roce 1953 Novotný kritizoval rozhlas za nedostatečnou účinnost boje proti nepřátelské propagandě.


Rozhlas i nadále zůstával prostředkem masové propagandy. Ve vysílání se i nadále objevovaly budovatelské výzvy, vyhlašování brigád a závazků, podvečerní a večerní časy byly stále zaplněny propagandistickými pořady. Ale objevily se první pokusy o hledání stravitelnějších forem.



Odhalení zločinů stalinismu

Rokem 1956 začaly být nastolovány otázky typu "Liberálněji ano, ale až kam?" nebo "Odvážně, nebo opatrně?". Osvícenější funkcionáři se chtěli přizpůsobit nové svobodomyslnější "chruščovovské" vlně. Pociťovali také, že strana ztratila jednu ze svých bývalých významných opor - mládež. A tak zasedání ÚV KSČ i stranická konference Čs. rozhlasu uložilo jeho vedení "zpestřit vysílání".


Došlo i k průlomu mezinárodní izolace Čs. rozhlasu. Usiloval v oblasti hudby o vzájemnou výměnu nahrávek se západními a asijskými zeměmi.


související texty:

ČRO - 50. léta

ČRO - 50. léta - situace v Čs. rozhlasu

ČRO - 50. léta - institucionální postavení ve společnosti

ČRO - 50. léta - cenzura

ČRO - 50. léta - příklady cenzurních zásahů


cenzura


domácí sdělovací prostředky - úvodní strana

sdělovací prostředky - úvodní strana


autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 62

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.