www.TOTALITA.cz

Státní bezpečnost    -  akce Kněz

vyjádření P. Josefa Dolisty


Od roku 1982, kdy akce StB vůči mně, vůči studentům Střední zahradnické školy v Mělníku a dalším osobám, probíhaly, uběhlo více než dvacet let. Přesto tato osobní událost je živá, poučná a je dobře, že se najdou dnes lidé, kteří se o tyto události ještě zajímají. Tuto formu pronásledování církve v době totality komunistického režimu přijímám dnes s odstupem doby jako odkaz, který má několik vrstev.



  • 1. Neměli bychom ztratit historickou paměť. Komunisté se tvářili vždy, když neměli v rukou politickou moc, jako dialogičtí a schopni uskutečnit potřebné reformy. Naslouchali sociálním požadavkům lidí a předstírali, že budou jednat jinak než jejich současní politikové. Dějiny vždy prokázali, že komunisté získávali hlasy jen formou slibů, skutečnost však byla jiná, když se dostali k moci. Jednali pak jako diktátoři, omezovali osobní svobodu, porušovali základní lidská práva a izolovali se od ekonomicky, demokraticky a duševně vyspělých států.



  • 2. Komunisté bojovali ve svých dějinách nejen o vnější moc, ale přímo o srdce člověka a jeho způsob smýšlení. Nestačilo jen přímým způsobem neškodit komunistické vládě, ale kdo měl odstup od jejich ideologie a nedaroval jim své smýšlení a srdce, ten se jevil již jako nebezpečný člověk, kterého je třeba izolovat a kontrolovat. Proto komunistická diktatura měla zájem již o mladou generaci, kterou chtěla vést a niterně formovat. Ten, kdo jim stál v cestě, toho bylo nutno zničit či likvidovat. Církev tak představovala jednoho z největších nepřátel, protože i ona měla formační vliv na srdce a nitro mládeže. Kněz je reprezentantem církve, proto i pronásledování apoštolsky zapálených kněží zapadalo do mozaiky vnějšího i nenápadného pronásledování.



  • 3. Komunistický režim byl budován na strachu všech vůči všem a vzájemné nedůvěře. Pokud existovali lidé, kteří nabízeli, dokonce za úplatu, informace příslušníkům StB, pak jednali přesně v duchu totalitního státu. Na udavače a ideologii zbývalo vždy dost financí ze státního rozpočtu, i když se nedostávalo těchto prostředků na vědu, výzkum, školství, na budování moderního státu. Není tedy možné si idealizovat roky do r. 1989, když se setkáváme s potížemi dnešními.



  • 4. Prožitek nespravedlivého pronásledování vedl tehdy i dnes k otázkám po vlastních hodnotových prioritách, po jednoznačných postojích k veřejným záležitostem a vedení alternativního životního stylu. Je samozřejmé, že ten, kdo v dobách komunistické totality přežíval a žil konzumně a pragmaticky, nemůže vnímat dostatečně jasně dělící linii mezi demokracií potýkající se u nás s mnoha problémy a skrývajícím se nebezpečím všech typů ideologií s mnoha tvářemi. Postižení lidé komunistickým režimem by měli o sobě vědět, sdružovat se, diskutovat spolu, měli by vyjadřovat veřejně svá mínění k problémům doby a upozorňovat na skrytá nebezpečí různorodých forem totalitní ideologie.



  • 5. Žádný politicky systém není jen bílý nebo jen černý. I v době komunistické totality byly vytvářeny hodnoty, které jsou dnes vzácné. Ani církev nevyhodnotila to, co bylo v této době progresivní a typicky křesťanské, dnes zapomíná na význam charizmatu jednotlivců a přemýšlí i jedná více institucionálně. Reflexe života církve v době totality je nutná a závěry budou velmi obohacující, podnětné a alarmující pozitivně i negativně.



  • 6. Je nutné respektovat svobodu svědomí jednotlivce. Proto nechovám zášť či zlobu k žádnému člověku, který hrál negativní roli v celém tehdejším brutálním případu. Spíše si uvědomuji, že je zapotřebí mladé lidi vychovávat k správnému hodnotovému systému a tak formovat svědomí, tedy vědomí dobra a zla. Doba minulá je inspirací pro přítomnost k neúnavnému jednání.


související texty:

akce Kněz



StB - úvodní část


autor textu: Tomáš Vlček

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.