www.TOTALITA.cz

manifest 2000 slov

Manifest "Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem" je nejznámějším a nejdůležitějším dokumentem Pražského jara.



Jeho autorem je spisovatel Ludvík Vaculík. Text napsal z popudu vědců Otto Wichterleho, Jana Broda, Otakara Poupy a Miroslava Holuba, kteří se obávali o další osud obrodného procesu.


Zveřejněn byl 27. června 1968 v Literárních listech a v denících Práce, Mladá fronta a Zemědělské noviny. O dva dny později vyšel v ostravském deníku Nová svoboda.



Co bylo podstatou manifestu

Manifest vyšel v předvečer okresních konferencí KSČ, na kterých měli být zvoleni delegáti mimořádného sjezdu KSČ a v době kdy Národní shromáždění projednávalo zákon o rehabilitacích a novelu tiskového zákona.


Nabádal k rozvoji lidového hnutí, které by podpořilo demokratizační proces v zemi. Současně však varoval před antikomunismem.


Vyjadřoval obavu z působení konzervativních stoupenců a jejich podpory ze zahraničí. Otevřeně upozornil na možnou sovětskou vojenskou intervenci.


Jeho obsahu nejvíce zneužili konzervativní členové KSČ.



Jak manifest vznikl

Čtveřice vědců sepsala několik stručných bodů, které 6. června 1968 předali Ludvíku Vaculíkovi. Manifest byl hotov 11. června 1968 a vědci okamžitě zahájili podpisovou akci. Do dvou týdnů se pod něj podepsalo na 70 respektovaných osobností z prestižních oborů a profesí i několik zástupců dělníků.



Reakce politických míst

Reformní komunisté manifest považovali za protiprogram k Akčnímu programu KSČ, proto byla jejich reakce velmi rychlá a ostrá.


Již v den zveřejnění se obsahem manifestu zabývalo na mimořádném zasedání předsednictvo ÚV KSČ. V diskusi vystoupila obě politická křídla: konzervativci i reformisté. Konzervativci v textu viděli protisovětskou provokaci a podnět k občanské válce. Reformisté jej považovali za ohrožení svých reforem.


V průběhu jednání telefonoval Dubčekovi generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv, který Dva tisíce slov označil za "nástup sil, který navodí kontrarevoluční situaci".


Zasedání pak bylo přerušeno a pokračovalo až v noci z 27. na 28. června do časných ranních hodin. Předsednictvo manifest odmítlo, i když použilo poněkud mírnější formu, než jakou zvolil Brežněv.


Ve "Stanovisku předsednictva ÚV KSČ k výzvě Dva tisíce slov" (autory návrhu byli Čestmír Císař a Zdeněk Mlynář) se konstatovalo, že výzva se přes poctivost úmyslů autora i signatářů obrací proti nové politice strany a vlády. Bylo v něm vyjádřeno i rozhodnutí postavit se takovýmto činům na odpor.


Tajemník ÚV KSČ Alois Indra během přestávky v jednání odeslal dálnopis určený ÚV KSSS a všem krajským a okresním organizacím KSČ. V dálnopisu manifest označil jako akt podněcující "kontrarevoluční situaci".


O manifestu se 27. června hovořilo i v Národním shromáždění. Generál a poslanec Samuel Kodaj kvůli němu v parlamentu interpeloval vládu a prohlásil, že Dva tisíce slov jsou "výzva ke kontrarevoluci". Ve stejném smyslu jako stanovisko předsednictva ÚV KSČ odsoudily manifest 28. června vláda a Národní fronta.



Reakce autorů manifestu

Rozruch na nejvyšších místech přiměl iniciátory a tvůrce manifestu k veřejným vystoupením, na nichž vysvětlovali důvody vzniku textu.


Ještě 27. června vystoupili v televizi Otto Wichterle, Jan Brod a Otakar Poupa, aby zklidnili vzedmutou společenskou atmosféru. O den později v televizi vystoupil k manifestu i Alexander Dubček, i když se o něm přímo nezmínil.


Čtveřice vědců se k manifestu vyjádřila v tisku - v deníku Práce 29. června 1968 v článku s názvem "Slovo o těch, kteří podepsali". Ludvík Vaculík napsal 11. července 1968 do Literárních listů článek "Omluva o 992 slovech".



úvodní strana Literárních listů


Reakce veřejnosti

Vedení KSČ začalo organizovat akce na podporu svého stanoviska. Zaskočila jej však mohutná spontánní reakce veřejnosti. Mnoho pracovišť a závodů Dva tisíce slov kladně přijalo a podpořilo. Dokonce se na jejich podporu postavilo mnoho okresních konferencí KSČ v českých zemích. Například do redakce Mladé fronty došlo v následujících dnech na 20 000 rezolucí, jež výzvu podpořily.



Reakce Sovětů

Dva tisíce slov byly pro sovětské politbyro jen dalším důkazem toho, že Dubčekovo vedení není schopno ani ochotno akceptovat jejich instrukce. Sověti se proto k manifestu stále vraceli, např. v tzv. varšavském dopisu politbyra ÚV KSSS předsednictvu ÚV KSČ ze 4. července 1968 nebo na schůzce v Čierné nad Tisou. Manifest odsoudila i moskevská Pravda jako spojení s imperialistickou reakcí.



Perzekuce signatářů

Po porážce Pražského jara se výzva Dva tisíce slov stala ve slovníku komunistického režimu symbolem kontrarevoluce. Většina signatářů byla různými způsoby perzekvována. Někteří podpis odvolali.


V Poučení z krizového vývoje byl manifest označen jako "kontrarevoluční platforma", která byla "přímým návodem k násilným akcím a k destrukci socialistického systému". Podle Poučení "tato kontrarevoluční výzva šla zároveň nejdále v rozněcování nenávisti proti Sovětskému svazu a vyjadřovala dokonce veřejnou pohrůžku našim spojencům ozbrojeným konfliktem".


související texty:

text manifestu 2000 slov (vč. seznamu signatářů)

omluva o 992 slovech

část záznamu z jednání NS o manifestu 2000 slov

události roku 1968

Pražské jaro

normalizace


Ludvík Vaculík

Leonid Brežněv

Alexander Dubček

Zdeněk Mlynář

Alois Indra

KSČ

KSSS


autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 77,78

fotografie na stránce: Jiří Gruntorád, Libri Prohibiti

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2017 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.