www.TOTALITA.cz

Krčmaňská aféra

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé

stenozáznam 90. schůze

středa 21. ledna 1948



Přítomni:


Předseda Jos. David.


Místopředsedové: Hodinová-Spurná, Petr, dr. Ševčík, Hladký.


Zapisovatelé: dr. Špánik, Štětka.


Členové vlády: ministři dr. Čepička, dr. Dolanský, dr. Drtina, inž. Jankovcová, V. Kopecký, Majer, dr. Nejedlý, Nosek, dr. Pietor, dr. Ripka, dr. Stránský, arm. gen. Svoboda; státní tajemník dr. Clementis.


230 poslanců podle presenční listiny.


Z kanceláře NS gen. tajemník NS dr. Madar; jeho zástupci dr. Záděra,dr. Ramajzl.


Předseda (zvoní): Zahajuji 90. schůzi ústavodárného Národního shromáždění.



/…/



Předseda (zvoní): Žádám pana posl. Sedláka, aby přečetl svůj dotaz na pana ministra vnitra a ministra národní obrany ve věci odhalení skupiny zrádců v Čechách podle úřední zprávy ze dne 17. listopadu 1947.



Posl. Sedlák: Slavná sněmovno, páni ministři!

Bezpečnostní a vojenští orgánové odhalili v prvých dnech listopadu roku 1947 skupinu civilních i vojenských osob, která ve spojení s činiteli jistého cizího státu připravovala úklady o republiku.

V úřední zprávě 17. listopadu bylo konstatováno, že v zájmu obrany státu nemohou býti zatím sděleny podrobnosti.

Táži se proto pánů ministrů vnitra a národní obrany, zda již nyní po časovém odstupu mohou bez ohrožení zájmů obrany státu podati sněmovně vysvětlení či další sdělení.



Předseda (zvoní): Dávám slovo k odpovědi na tento dotaz panu ministru vnitra.



Ministr vnitra Nosek: Slavná sněmovno!

Vzhledem k povaze trestných činů, o něž jde, není možno ještě ani dnes oznámiti jména obviněných, ani blíže označiti jejich trestní činnost. Mohu říci jen tolik, že do rukou bezpečnostních orgánů dostal se průkazní materiál o tom, že rozvětvená síť osob podávala důležité zprávy cizímu zpravodajskému středisku za hranicemi.


Celkem bylo v této souvislosti zjištěno 42 osob, z nichž 24 osoby byly dodány s trestním oznámením do vazby krajského trestního soudu v Praze. Proti ostatním, které byly vyšetřovány na svobodě, bylo podáno trestní oznámení za účelem posouzení a případného zavedení trestního řízení. Zatčení se přiznali, případně byli usvědčeni ze zločinu vojenské zrady a jiné protistátní činnosti. Na civilní osoby byla podána trestní oznámení podle zákona na ochranu republiky. Jde o skutkové podstaty přísně trestných činů. Je zajímavé, že obviněné osoby podporovaly též zločinecké bandy banderovců na našem území.



Předseda: Dávám slovo k odpovědi na tento dotaz panu ministru národní obrany.



Ministr arm. gen. Svoboda: Slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Na dotaz pana posl. Sedláka ve věci odhalení skupiny zrádců v Čechách podávám tuto odpověď:


Na základě průkazního materiálu zadržely bezpečnostní orgány za součinnosti vojenských orgánů začátkem listopadu m. r. několik osob, které byly podezřelé ze styku s cizí zpravodajskou službou. Ve skupině osob, které byly bezpečnostními a vojenskými orgány v prvních dnech listopadu vyšetřovány z protistátní činnosti, bylo celkem 9 vojenských gážistů z povolání. Na 7 z těchto osob bylo podáno trestní oznámení a z nich byly 4 odevzdány do vazby příslušného soudu.


Po skončeném vyhledávacím řízení podal vojenský prokurátor žalobu vojenskému soudu na 4 osoby pro zločin vojenské zrady podle § 6, odst. 2 zákona na ochranu republiky, v souběhu s jinými trestnými činy, na jednu osobu pro přečin vojenské zrady podle § 6, odst. 4 zákona na ochranu republiky a na jednu osobu pro zločin spoluviny na podvodu podle § § 11, 502, 504 vojenského trest. zákona.


Mimo to vede ještě vojenský prokurátor proti jedné z uvedených osob soudní vyhledávací řízení pro přečin vojenské zrady podle § 6, odst. 4 zákona na ochranu republiky. Jeden gážista byl již 17. prosince 1947 vojenským soudem souzen a odsouzen. Vojenský prokurátor podal však proti rozsudku zmateční stížnost a odvolání a rozsudek proto nenabyl ještě moci práva. Civilní osoby, mezi nimi 6 důstojníků v záloze, které jsou podezřelé ze spojení s cizí zpravodajskou službou a s protistátními organisacemi v zahraničí, byly vyšetřovány ministerstvem vnitra. Vzhledem k povaze trestných činů nemohu ani po tomto časovém odstupu oznámit sněmovně jména vyšetřovaných a podávat další vysvětlení.



/…/



Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Žádám pana posl. Hložka, aby přečetl dotaz posl. Zuzaňáka na ministra vnitra stran události, která se stala v Krčmani u Olomouce.



Posl. Hložek: Slavná sněmovno!

Dne 20. listopadu přineslo "Svobodné slovo" zprávu, ve které mimo jiné praví, že 19. XI. podal gen. tajemník strany národně socialistické dr Krajina u olomouckého státního zastupitelství trestní oznámení ve věci atentátu na tři československé ministry.


V oznámení se praví, že posl. dr Krajina zjistil osoby i místo, kde a kým byly upraveny známé tři krabice, do nichž byly vloženy výbušniny pekelného stroje. Dále se v něm praví, že osoby, které prokázaně činily tyto přípravy s vědomím, že běží o chystaný atentát na tři československé ministry, bydlí v Krčmani u Olomouce.


Táži se pana ministra, co je mu známo o vyšetřování případu v Krčmani.



Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k odpovědi na tento dotaz panu ministru vnitra.



Ministr vnitra Nosek: Paní a pánové!

To, co je mi známo o vyšetřování v Krčmani, jsem již v podstatě vyložil ve své odpovědi na dotaz pana posl. Hory při posledním interpelačním dnu. K tomu dnes znovu připomínám jen to, že ani já, ani ministerstvo vnitra nedostalo o této věci přímých informací, poněvadž pan posl. prof. dr Vladimír Krajina učinil trestní oznámení soudu a nikoliv orgánům bezpečnostním, které od doby spáchání pokusu o atentát vedou intensivní pátrání v této věci. Justiční orgánové pak vedou vyšetřování po této jediné stopě, která se objevila v Krčmani, naprosto odděleně.


Pokud se vůbec justiční orgánové obracejí na bezpečnostní orgány o pomoc při některých úkonech, kde se bez výkonných orgánů bezpečnosti neobejdou, činí tak jen úzkostlivým výběrem. Proto jsem byl nucen odvolati i zapracované odborníky, které jsem poslal do Olomouce dokonce na žádost pana ministra spravedlnosti, protože jejich cesta byla zbytečná a k vyšetřování nebyli vůbec připuštěni. O výsledcích práce soudu nedostalo se jim žádných informací. Nemohu proto ani dnes dát slavné sněmovně žádnou podrobnější zprávu o vyšetřování případu v Krčmani.



Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Žádám pana posl. Hložka, aby přečetl dotaz posl. Zuzaňáka, jejž v této věci adresoval ministru spravedlnosti.



Posl. Hložek: Slavná sněmovno!

Táži se pana ministra, jak daleko pokročilo šetření státního zastupitelstva v Olomouci,

v jaké souvislosti je krčmanský případ s pokusem o atentát na tři československé ministry,

proč soudní orgány odmítly dáti o výsledku vyšetřování v Krčmani zprávu bezpečnostním orgánům, ačkoliv hrozilo nebezpečí, že tím budou ohroženy výsledky jejich rozsáhlého pátrání i v jiných směrech, ačkoliv zatím byl tisk strany pana ministra informován podrobně.



Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k odpovědi na tento dotaz panu ministru spravedlnosti.



Ministr dr Drtina: Slavná sněmovno!

K první otázce pana posl. Zuzaňáka, jak daleko pokročilo šetření státního zastupitelství v Olomouci ve věci atentátu na tři československé ministry, se slavné sněmovně především omlouvám, že moje odpověď na dotaz pana poslance bude delší, nežli by podle intencí jednacího řádu měla být odpověď na tyto ústní interpelace.


Dále bych chtěl zdůraznit, že nerad svou odpovědí předbíhám konečným výsledkům soudního šetření. Zásadně jsem toho názoru, že nemají být zveřejňovány v žádném případě dříve, než byla obžaloba přednesena v hlavním přelíčení, a zastával jsem tento názor i v jiných případech úkladů proti našim řádům a proti bezpečnosti státu i proti bezpečnosti našich občanů. Uchyluji-li se od této zásady, tedy tak činím jedině proto, že bez mého působení byla sněmovna i naše veřejnost již o tomto případě informována, a to namnoze nepřesně nebo dokonce nesprávně. Poněvadž tomu tak bylo, byl jsem nucen sněmovně slíbit již 25. listopadu minulého roku vysvětlení. Slíbil jsem tak učiniti teprve v okamžiku, kdy tímto zveřejněním by již nebyl ohrožen úspěšný výsledek vyšetřování, a domnívám se, že tomu tak dnes již je. Protože pak jsem povinen podle jednacího řádu dotaz, který na mne vznesl pan posl. Zuzaňák, zodpovědět, používám této příležitosti, abych informoval slavnou sněmovnu i celou naši veřejnost alespoň v takové šíři o výsledcích soudního řízení, vedeného krajským soudem v Olomouci, v jaké mně to další jeho nerušený chod dovoluje.


Na prvou otázku pana tazatele mohu tedy bez nebezpečí ztížení dalšího přípravného vyšetřování odpověděti takto:


Je prokázáno na základě výpovědí svědků a doznáním některých obviněných, že koncem července 1947 byly zhotoveny v Krčmani u Olomouce tři dřevěné krabičky, při čemž zúčastněné osoby věděly a znaly, k čemu jich bude použito. Věděly totiž, že mají být v těchto krabicích umístěny pekelné stroje, kterými má být spáchán atentát na tři československé ministry. Krabičky zhotovil Jan Kopka, stolař v Krčmani, ve své dílně za pomoci svého mladistvého učně, a to na žádost Aloise Zapletala, domovníka, krajského sekretariátu komunistické strany Československa v Olomouci. Zapletal tehdy Kopkovi sdělil účel jejich budoucího použití a osobně je též od zhotovitele převzal a odvezl do Olomouce.


Po několika dnech byly tyto tři krabičky vráceny další osobou, která prohlásila, že přichází od komunistické strany Československa v Olomouci. Na dotaz Kopkův, který poznal svůj výrobek, prohlásila i tato osoba, že v těchto třech krabičkách budou umístěny pekelné stroje, a žádala Kopku o jistou úpravu těchto tří krabiček, a to nejen po stránce technické, ale i po stránce vnějšího zjevu, a dala mu pro to přesné směrnice. Úprava tato se shoduje se stavem krabiček, kterých bylo použito dne 10. září 1947 k pokusu o atentát v Praze. Při této příležitosti viděl jeden ze svědků v kuchyni bytu Kopkových jednu z čerstvě namořených krabiček. Při jejím prohlížení dověděl se důvěrně od Kopky, že má sloužit spolu s dvěma dalšími, které měl Kopka v dílně, k umístění pekelného stroje. Tehdy byla přítomna též manželka Jana Kopky Božena Kopková, která ve svých výpovědích připustila pravdivost Kopkových údajů.


Je dále svědecky prokázáno i to, že Kopka se Zapletalem se v té době chlubili, že konají důležitou práci a že pošlou ministrům krabice na mouku, která je nestravitelná.


Pokud zde pan ministr vnitra ve své odpovědi na dotaz p. posl. Hory dne 25. listopadu 1947 prohlásil, že výrobce tří krabiček, kterými byl spáchán pokus o atentát, je bezpečně zjištěn v Praze a že byl též bezpečně zjištěn i obchod v Praze, v kterém útočník tyto tři krabičky koupil, konstatuji, že v tomto směru dosavadní výsledky soudního přípravného vyšetřování jsou v rozporu s policejním šetřením bezpečnostních úřadů v Praze. Vyšetřování o všech okolnostech, souvisících se zhotovením krabiček, není dosud skončeno a nemohu proto v tomto směru říci více pro nebezpečí maření dalšího soudního přípravného vyšetřování, ježto je zde důvodné podezření, že osoba Aloise Zapletala není posledním článkem v řetězu podezřelých.


Ve vyšetřovací vazbě jsou prozatím pro podezření z účasti na tomto zločinu zmíněný již Jan Kopka, stolař v Krčmani, jeho manželka Božena Kopková, Alois Zapletal, domovník v domě krajského sekretariátu KSČ v Olomouci, Josef Štěpánek, strojvedoucí a předseda MNV v Krčmani, Vlasta Kučová, učitelka v Olomouci-Řepčíně, a mladistvý stolařský učeň, zaměstnaný u Kopky. Proti uvedeným osobám bylo zavedeno přípravné vyšetřování pro zločin pokusu úkladné vraždy na třech členech vlády podle §§ 8, 134, 135 trest. zákona a § 7, č. 2 zák. na ochranu republiky č. 50/1923 a zločinu podle § 5 zákona o třaskavinách. Vyšetřování, jak jsem se již dříve zmínil, není dosud skončeno, takže zveřejněním dalších podrobností mohl bych činnost soudu ztížit. Je tomu tak zejména stran osob, které sice již jsou ve vyšetřovací vazbě, o nichž jsem však zatím nic bližšího neuvedl. Mohu však ujistit sněmovnu, že ve vyšetřování se pokračuje s největším urychlením a že dosavadní jeho výsledky plně odůvodňují veškerá opatření soudní, která zatím byla učiněna.


K dalšímu dotazu pana poslance, v jaké souvislosti je krčmaňský případ s pokusem o atentát na tři čs. ministry, mohu odpovědět již nyní, že velmi podstatné zjištěné skutečnosti, jejichž závažnost a průkaznost bude muset ovšem posoudit řádný příslušný zákonný soud, nasvědčují tomu, že krčmaňský případ je v přímé souvislosti s pražským pokusem o atentát. Svědčí o tom:


1. Že se v Krčmani a Olomouci nesporně připravoval atentát pomocí pekelných strojů, umístěných ve třech krabičkách, na tři čs. aktivní ministry již koncem července 1947, tedy víc než půldruhého měsíce před 10. zářím, kdy byl proveden v Praze pokus o atentát.


2. Že již koncem července 1947, tedy opět jeden a půl měsíce před vlastním zákeřným útokem na tři čs. ministry, byl v Krčmani v hantýrce mezi obviněným Aloisem Zapletalem a Janem Kopkou jeden z těchto ministrů označován výrokem, že jedna z krabic s pekelným strojem je určena Janu Židovi z Palestiny.


3. Že tři krabice, použité v Praze při atentátu, shodují se jak do technického provedení, tak i vnější úpravy s třemi krabicemi vyrobenými odborníkem stolařem Kopkou v červenci 1947, kdežto krabice, vyráběné v Praze 75letým obuvníkem Stanislavem Pilařem, jsou na první pohled prací diletanskou a liší se zřetelně od krabic použitých při atentátu.


4. Že výrobce Kopka doznal se sám k chybě, které se jako odborník dopustil při zhotovování zmíněných krabic, a tato chyba byla zjištěna i na krabících použitých při atentátu.


5. Kromě těchto uvedených skutečností jsou zde ještě další mnohé znaky a skutečnosti, které jsou však ještě předmětem dalšího soudního přípravného vyšetřování, směřujícího k usvědčení event. i dalších osob; proto nechť slavná sněmovna promine, když o tom prozatím pomlčím.


K poslední otázce p. poslance, proč soudní orgán odmítl dát o výsledku vyšetřování v Krčmani zprávu bezpečnostním orgánům, ačkoli hrozilo nebezpečí, že tím budou ohroženy výsledky jejich rozsáhlého pátrání i v jiných směrech, a ačkoli zatím byl tisk mé strany podle tvrzení p. poslance informován podrobně, konstatuji toto:


Podle § 26 trest. řádu jsou všechny úřady povinny být trestním soudům nápomocny a jejich dožádání vyhovovat se všemožným urychlením. Paragrafem 84 trest. řádu je pak ustanoveno, že každý veřejný úřad je povinen trestné činy, které buď sám zjistil nebo o nichž se jinak dověděl, ihned oznámit státnímu zástupci příslušného soudu. Konečně § 24 trest. řádu ukládá bezpečnostním úřadům povinnost pátrat po všech trestních činech veřejně stihatelných. Naopak soudy a státní zastupitelství jsou, pokud jde o výkon jejich trestní pravomoci, oprávněny požadovat přímo pomoc bezpečnostních orgánů, což je jim přiznáno i v § 17 zákona č. 149/47 o národní bezpečnosti. Ani v trestním řádě, ani v žádném jiném zákoně nebyla však uložena soudu nebo státnímu zástupci povinnost informovat jiné úřady o výsledku svého vlastního vyšetřování a nemají tudíž tuto povinnost ani vůči orgánům bezpečnostním. Justiční orgány sdělují výsledky svého vyšetřování během trestního řízení bezpečnostním úřadům pouze tehdy a v tom rozsahu, jak to uznají za vhodné s hlediska vlastního postupu. Ostatně toto konkrétní soudní vyšetřování, o němž je řeč, dělo se a děje se i nadále za pomoci bezpečnostních orgánů. Kromě toho však, pokud vím, státní zástupce opětně vyzval policejní orgány v Praze, nezúčastněně přímo na tomto soudním přípravném vyšetřování, aby usilovně pátraly dále ve směru jim podezřelých stop a aby kladné výsledky mu ihned sdělily. Mohu konstatovat, že do dnešního dne zvláštní odborná komise při ministerstvu vnitra, pověřená pátráním po pachatelích atentátu, státnímu zástupci žádné positivní výsledky nesdělila. Také z projevu pana ministra vnitra, který učinil ve sněmovně 25. listopadu m. r., vychází najevo, že až do té doby výsledky pátrání bezpečnostních orgánů nenabyly žádných konkrétních forem, protože nezjistily žádných konkrétních pachatelů. Vysvítá to též z té okolnosti, že teprve dne 26. listopadu došlo se strany ministerstva vnitra státnímu zastupitelství v Praze v této věci trestní oznámení proti neznámým pachatelům.


Jsem však nucen v této souvislosti upozornit na některé okolnosti, ze kterých je patrno, že nikoli zahájení soudního řízení nebo snad dokonce postup soudu, nýbrž právě naopak postup některých bezpečnostních orgánů, resp. některých úředníků, pověřených při ministerstvu vnitra vedením vyšetřování, ohrozil nebo alespoň značně ztížil další pátrání po pachatelích.


Pan ministr vnitra uvedl ve své listopadové zprávě, že na zásilkách nebyly ani nemohly býti zjištěny otisky prstů, protože krabičky prošly, než mohly být daktyloskopicky prozkoumány, více rukama. Toto zjištění souhlasí ovšem pouze pokud se týká obalu a částečně krabiček samých. Není tím však vysvětlena otázka, proč nebyl učiněn alespoň pokus o sejmutí otisků prstů na válečcích s výbušninami a ostatních součástkách uvnitř krabiček, kterých se přece před příchodem policie nikdo nedotýkal kromě pachatele při umisťování pekelného stroje. Je to tím nepochopitelnější, že vzhledem k mastnému obalu tritolových náloží a šelakovému povrchu zápalníků muselo být policejními odborníky předpokládáno, že uvnitř na těchto součástkách i na rozbuškách mohou být zachovány naprosto zřetelné otisky prstů.


Mimo to konstatuji, že i podle policejních zpráv by se toto mohlo týkat jenom dvou zásilek: té, která byla zaslána náměstku předsedy vlády dr Zenklovi, a druhé, která byla zaslána ministru spravedlnosti. Nemůže se tento výklad týkat vůbec oné zásilky, která byla zaslána ministru Janu Masarykovi, protože tato zásilka nebyla adresátovi vůbec doručena, ba nebyla doručena ani do jeho úřadu, nýbrž policejní úřad sám zabalenou si ji vyzvedl přímo na poštovním úřadě.


Naprosto nevysvětlitelný je též postup úředníka, pověřeného v Praze tehdy vedením zvláštní odborné komise ministerstva vnitra, určeně k pátrání po pachatelích, který dal v době, kdy krčmaňská stopa byla sledována ještě pouze bezpečnostními orgány, t. j. 8. listopadu 1947, příkaz k propuštění Jana Kopky z policejní vazby, ačkoliv již tehdy byl vážně podezřelý, že pracoval ve své dílně v Krčmani na třech krabičkách určených pro pekelné stroje, k čemuž se podle policejních protokolů již 6., 7. a 8. listopadu 1947 sám několikráte přiznal. Tento úředník propustil Kopku z policejní vazby bez ohledu na jeho doznání a usvědčení jinou osobou a bez ohledu na nebezpečí koluse a útěku podezřelého. Tímto svým postupem porušil zřejmě ustanovení § 24 a § 84 trest. řádu. Naprostá neodůvodněnost jeho zásahu je konečně zřejma z dosavadních výsledků soudního vyšetřování.


Upozorňuji výslovně v této souvislosti, že propuštění Kopkovo a ostatních spolu s ním zadržených osob nestalo se tehdy v dohodě se státním zastupitelstvím, jak mylně bylo uvedeno ve zmíněné odpovědi pana ministra vnitra. Že se státním zastupitelstvím v této věci vůbec jednáno nebylo ani být nemohlo, vyplývá z toho, že řízení u státního zastupitelství v Olomouci bylo zahájeno mnohem později, teprve po podání trestního oznámení posl. prof. dr Krajinou, t. j. dne 19. listopadu 1947. Naproti tomu ministerstvo vnitra učinilo trestní oznámení v této věci, jak jsem již dříve uvedl, teprve 26. listopadu, a to ještě proti neznámým pachatelům, tedy v době, kdy již byly ve vyšetřovací vazbě v Olomoucí pro tento trestní čin čtyři osoby.


Tvrzení p. posl. Zuzaňáka, že zatím co bezpečnostní orgány o výsledku soudního vyšetřování zpravovány nebyly, byl podrobně informován tisk mé strany, uvádím toto:


Pokud vím, přineslo Svobodné slovo i jiné tiskové orgány národně socialistické strany několik stručných zpráv, které ostatně byly uveřejněny i v jiném denním tisku, týkajících se jednak zahájení soudního vyšetřování o případu krčmaňském, jednak sdělení o několika zatčeních, provedených v této souvislosti. Je to konečně samozřejmé, že Svobodné slovo bylo informováno o některých těchto skutečnostech, neboť trestní oznámení, jak je známo, učinil poslanec, který k němu má blízko. Naproti tomu zejména v poslední době byl to tisk jiných stran, který přinášel o stavu trestního řízení podrobné, i když ne přesné informace. Tvrzení p. posl. Zuzaňáka, jako by soudní orgány informovaly tisk a speciálně Svobodné slovo, není tedy opodstatněné. Sám jsem ihned po zahájení soudního přípravného vyšetřování informoval o této věci jak předsedu vlády, tak i ministra vnitra, a o jeho průběhu v poslední době i vládu samu. Mou snahou bylo a je, aby průběh vyšetřování a zejména zprávy, které o něm přicházely na veřejnost, byly prosty veškeré sensačnosti, neboť jde pouze o objektivní vypátrání pachatele tohoto zločinu.


Tolik, paní a pánové, pokud jde o přímé důsledky vyšetřování atentátu.


V této souvislosti považuji však ještě za nezbytné sdělit slavné sněmovně, že při vyšetřování tohoto trestného činu narazily soudní vyšetřovací orgány - pracující ovšem podle celého našeho systému soudního a policejního s orgány policejními - na stopy jiných spáchaných trestních činů, které jsou s hlediska státní bezpečnosti našich občanů mimořádně závažné a které kromě toho velmi zřetelně naznačují, že v těchže místech a týmiž osobami se připravoval nejen atentát, nýbrž i jiné velmi vážné a nebezpečné protistátní akce. Během přípravného vyšetřování bylo totiž zjištěno, že týž Alois Zapletal, o jehož účasti na připravovaném atentátu jsem vám právě podal zprávu, ukryl u Vladimíra Opluštila v Olomouci-Hodolanech, Rejskova ulice č. 20, značné množství zbraní. Při provedení domovní prohlídky byly pak skutečně u Vladimíra Opluštila objeveny dva úkryty, v nichž bylo nalezeno velké množství zbraní jako: jeden těžký kulomet, několik samopalů s větším množstvím zásobníků, větší počet pušek, ručních granátů a několik tisíc nábojů kulometných, samopalných i pěchotních a různá vojenská výzbroj a výstroj. Podle posudku vojenského znalce jde o zbraně německého původu v nejlepším stavu, ihned použivatelné. Z množství a palebné působnosti těchto zbraní nechť si slavná sněmovna sama učiní představu, jaké nebezpečí bylo skryto v jejich nezákonném držení.


Bylo zjištěno, že tyto zbraně tam ukryl v roce 1947 Alois Zapletal, domovník sekretariátu komunistické strany Československa v Olomouci (Výkřiky.) a šofér tohoto sekretariátu, Oldřich Halíř - já bych prosil pány poslance o ticho; to jsou velmi vážné věci (Výkřiky komunistických poslanců.) - a to z příkazu poslance ÚNS Jaroslava Jury Sosnara pro event. illegální použití. Transport byl proveden autem téhož sekretariátu, a v tomto směru Vladimír Opluštil, Alois Zapletal, Oldřich Halíř i Marie Opluštilová učinili již obšírná doznání. Vladimír Opluštil mimo to usvědčuje spolu s Marií Opluštilovou také posl. J. Sosnara ze zločinu veřejného násilí vyhrožováním vraždou v případě prozrazení. Všichni včetně posl. Sosnara jsou usvědčováni jak doznáním zatčených, tak i nalezenými doličnými věcmi.


Doznáním Aloise Zapletala bylo dále zjištěno, že zbraně nalezené u Vladimíra Opluštila byly jen části skladu, který byl umístěn původně v sekretariátu komunistické strany v Olomouci. Další jejich část, a to asi 50 až 80 pušek, několik samopalů a beden nábojů, byla rovněž později z příkazu posl. Sosnara odvezena tajně do domu jisté význačné osobnosti v Olomouci. V tomto směru přípravné vyšetřování dosud dále pokračuje.


Jak je prokázáno výpověďmi Vladimíra Opluštila a Aloise Zapletala, odůvodňoval posl. Sosnar ukrytí těchto zbraní výroky, které obsahují skutkovou podstatu zločinu úkladů o republiku. V souvislosti s tímto případem byli zatčeni: Vladimír Opluštil, posunovač ČSD v Olomouci-Hodolanech, jeho manželka Marie Opluštilová, Oldřich Halíř, šofér sekretariátu komunistické strany v Olomouci, a bylo proti nim zavedeno přípravné vyšetřování s vazbou pro zločin úkladů a nedovoleného ozbrojování podle zákona na ochranu republiky. V důsledku výpovědí Vladimíra a Marie Opluštilových, Oldřicha Halíře a Aloise Zapletala žádá krajský soud v Olomouci ústavodárné Národní shromáždění v Praze za vydání posl. Jaroslava Jury Sosnara k trestnímu stíhání pro zmíněné činy, jež jsem výše uvedl.


Činím-li závěr, paní a páni poslanci, ze všech skutečností, které jsem právě slavné sněmovně sdělil, pak mohu prohlásiti, že zjištěné okolnosti již nyní jsou takového rázu, že plně postačí k podání řádně odůvodněně obžaloby. Jsou však též tak závažné, že není možno na ně varovně neupozorniti celou naši veřejnost. Chci však současně prohlásiti, že přesto, že pachatelé všech těchto odhalených činů hlásí se snad vesměs k jedné politické straně, a přesto, že částečným dějištěm je dokonce i budova sekretariátu této strany, není mým úmyslem vzbuzovat dojem, že obviňuji tuto politickou stranu nebo dokonce její vedení z odpovědnosti za tyto spáchané činy. Lidé nehodní a vinníci mohou se státi členy všech politických stran. Proti tomu žádná politická strana není ničím zabezpečena. Záleží ovšem na tom, jaké stanovisko která strana a její vedení zaujme k takovým vinníkům, jsou-li kdekoliv zjištěni, věřím, že tyto otřásající skutečností, mezi něž počítám též atentát spáchaný na tři československé ministry i jakékoliv úklady jiné, proti komukoliv a zejména proti státu namířené, stejně tak jako zjištěné závady a přehmaty ve správním zřízení, jež má pečovat o národní bezpečnost, neohrozí náš vnitřní mír, jestliže všichni odpovědní vládní činitelé a všechny politické strany bez rozdílu zaujmou k nim stanovisko, že takové věci nesmějí být u nás dovoleny a že osoby, které se jich dopustily, musí být podle zákona potrestány a zneškodněny.



(Dlouhotrvající potlesk.)



/…/




související texty:

Krčmaňská aféra

21. 1. 1948 - stenozáznam rozpravy ve sněmovně

22. 1. 1948 - stenozáznam rozpravy ve sněmovně


Únor 1948

 

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: Archiv Parlamentu České republiky

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.