www.TOTALITA.cz

Museli tam jít všichni pozvaní, jinak by to byl jejich konec.

Národní divadlo, 24. června 1942

Pro text nadpisu jsem si vypůjčil slova herečky Lídy Baarové, kterými popisovala situaci, jakou prožívala většina nekolaborujících filmových pracovníků a herců v červnu 1942, kteří byli donuceni v červnu 1942 demonstrovat v pražském Národním divadle svou věrnost nacistické třetí říši.


jeden z podpisových archů

1942 - manifestace "věrnosti nacistické říši"


Stalo se tak po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který provedli 27. května 1942 českoslovenští parašutisté, vyslaní z Anglie.


Němci v reakci na smrt Heydricha rozpoutali na území protektorátu doslova peklo. Zatýkání a popravy byly doslova na denním pořádku. V době od 3. května do 3. července 1942 bylo na základě rozhodnutí stanných soudů popraveno 1327 lidí.


Dne 10. června 1942 byly vypáleny a srovnány se zemí Lidice. Malá středočeská vesnice s 102 domy a 503 obyvateli. Muži ihned zastřeleni, ženy odvezeny do koncentračního tábora a děti dány na převýchovu do Německa.


Dne 24. června 1942 stejný osud potkal osadu Ležáky v Pardubickém kraji. Jejich 34 dospělých obyvatel bylo popraveno a 13 dětí odvezeno do Německa.


Ve chvíli, kdy obyvatelé Ležáků čekali v pardubickém Zámečku na popravu, konala se v Národním divadle zmíněná manifestace, na které měli čeští herci zaujmout pevné stanovisko k tehdejší situaci. Dle článku v tehdejším tisku byly projevy všech tří řečníků přerušovány potleskem. Na konci pak zazněly tři hymny.


První z ležáckých obyvatel byl v Pardubicích popraven toho dne ve 21 hodin, tedy krátce po skončení této manifestace.

Národní divadlo, 28. ledna 1977

Dne 1. ledna 1977 byl zveřejněn text Charty 77, ve kterém se jeho signatáři pokojnou cestou domáhali dodržování závazků v oblasti svobod a občanských práv, ke kterým se v Helsinkách v roce 1975 zavázal generální tajemník ÚV KSČ a prezident republiky Gustáv Husák.


jeden z podpisových archů

1977 - manifestace "věrnosti komunistické straně"


Dne 12. ledna 1977 uveřejnilo Rudé Právo prohlášení pod názvem "Ztroskotanci a samozvanci". Signatáři Charty 77 jsou zde označováni za ty, kteří podkopávají jednotu strany a lidu, narušují budování socialismu. Exponenti Jara 68 se údajně snaží vrátit tzv. "staré pořádky".


Dne 28. ledna 1977 se v Národním divadle konala manifestace, na kterou byli pozváni populární herci a další osobnosti známé z kulturního života, aby zde vyjádřili podporu komunistickému režimu a probíhající Normalizaci. V jejím průběhu byl podepsán text tzv. Anticharty.


V době Normalizace byly tisíce odborníků, kteří odsoudili příchod vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, podepsali Chartu 77 nebo jiným způsobem vyjádřili nesouhlas s režimem, donuceny opustit svá místa a vykonávat povolání, která neodpovídala jejich kvalifikaci. Postiženi byli i rodinní příslušníci.


Pro herce znamenal podobný postoj postupný konec v jeho profesi. Postupně menší role, poté odchod z televize a filmu do rozhlasu a nakonec možná z profese vůbec.


Přesto se někteří snažili pod různými záminkami nepřijít, nepodepsat. Jejich podpis se však snažil režim získat pod nátlakem v následujících týdnech.


Některým se podařilo nepodepsat. Pro jiné naopak dobrovolný podpis pod Antichartou znamenal návrat.


Lidé se zajímají o názory a postoje těch, se kterými se denně setkávají na televizní obrazovce nebo plátnech kin a kteří je tak mnohdy provází životem. A pro nemalou část diváků je názor nebo postoj oblíbeného herce důležitý a motivující.


Pro každý totalitní režim znamená podpora obyvatelstva velmi mnoho. Jedině o ni totiž může opírat svou legalitu. Na rozdíl od demokracie, která svou legalitu opírá o výsledek svobodných parlamentních voleb.


V každé totalitní společnosti jsou proto známé osobnosti, novináři a všichni ostatní, kteří mohou ovlivnit názory širokých vrstev obyvatel, pod kontrolou a velkým tlakem, aby svými projevy a činy projevovali podporu vládnoucí skupině. Po změně režimu pak býváme svědky toho, jak si někteří jedinci z řad tzv. "normálního obyvatelstva" hojí své špatné svědomí z vlastních vynucených nebo často i dobrovolných ústupků, poukazováním na činy jiného.


související texty:

Charta 77

Anticharta

 

autor textu: Tomáš Vlček

použitá literatura: 76

fotografie na stránce: 76

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.