Plánování ekonomiky se zdálo být po druhé světové válce užitečným nástrojem pro obnovu zničeného hospodářství v celé řadě zemí světa. Pro komunisty bylo ovšem plánování zcela zásadním rysem nového pořádku.

první dvouletka - obnova válkou zničené ekonomiky

V říjnu 1946 byl Národním shromážděním zákonem č. 192/1946 Sb. schválen dvouletý plán ("dvouletka") s cílem obnovy válkou narušeného hospodářství. Páteří "dvouletky" byly národní podniky o zhruba 10 závodech s volenými řediteli. Napojení na státní rozpočet bylo ještě nepřímé. Státní plán se vztahoval jen na hospodaření se strategickými surovinami, plán investic byl zatím jen rámcový.

I. pětiletka - přestavba ekonomiky po sovětském vzoru

V říjnu 1947, tedy ještě před převzetím moci komunisty, byla zahájena Ústřední plánovací komisí příprava první pětiletky. V té době ještě mohlo dojít k vážným sporům mezi odborníky zastupujícími komunistickou a demokratické strany.

Národně socialističtí ekonomové (zejména Jiří Hejda) navrhovali umírněnější míru plánování a méně drastickou míru upřednostňování těžkého průmyslu.

Inspirace sovětským modelem byla i u komunistických odborníků jen nepřímá, jeho detailní podobu neznali. Metody plánování byly v Československu aplikovány experimentálně a za pochodu.

Cílem bylo odstranění nerovnoměrností: rozložení výroby na území státu, úprava předimenzovaného textilního průmyslu, nahrazení výpadku v průmyslové výrobě Německa. Zprůmyslnění bylo považováno již od počátku za klíč k dosažení vyspělosti země.

První pětiletý plán byl schválen zákonem č. 241/1948 Sb. a stanovil plán na léta 1949-1954. Ovšem již roku 1950 se projevily ze strany SSSR tlaky na zvýšení nárůstu výroby těžkého a chemického průmyslu. Tlak vyvíjeli sovětské delegace při ekonomických jednáních i sovětští poradci. Příčinou tlaku byl zejména požadavek na zvýšení zbrojní výroby. Přes navýšení pětiletého plánu roku 1951 byla první pětiletka splněna jen zhruba v původní výši.

Následující léta 1953 až 1955 byla ekonomika řízena jen náhradními ročními plány. K odborným problémům se připojily i následky čistek a procesů s odborníky.

II. pětiletka

Zákon o II. pětiletce byl schválen v říjnu 1958 (!). Bylo to výrazné zpoždění. Pětiletka měla probíhat v letech 1956-1960 a stala se fiaskem.

V praxi se ukázalo, že dlouhodobé plánování nepřináší očekávané optimální výsledky. Reálné chování ekonomických subjektů bylo zcela jiné, než předpokládala teorie.

Podniky se snažily získat co nejměkčí úkoly plánu a pak při co nejmenší námaze maximalizovat své mzdy a zisk. Nadsazovaly požadavky na materiál, investice, náklady a tak mj. zvyšovaly ceny. Využívaly ukazatel produktivity práce odvozený od objemu hrubé výroby.

Vlastní výrobek, jeho využitelnost, kvalita nebyl podstatný, stačilo množství, vyprodukované s co nejmenším úsilím. Výrobky, jejichž produkce byla náročnější se nevyráběly, přestože po nich byla poptávka.

hospodářská reforma (tzv. Rozsypalova)

Už v roce 1956 se v rámci KSČ začalo hovořit o potřebě reformy. Diskuse ale nemohla překročit ideologické bariéry a pojmenovat skutečné příčiny problémů. Kritika samotné podstaty systému by byla nebezpečná.

Proto byla výsledkem reforma, realizovaná v letech 1958-1960. Byla nazvána podle vedoucího týmu odborníků, náměstka předsedy Státního úřadu plánovacího Kurta Rozsypala (tzv. Rozsypalova reforma).

Prvním krokem byla reorganizace podniků, z nichž byly vytvořeny výrobně hospodářské jednotky. Ty měly řídit podniky pružněji, než ministerstva.

Dalším bodem reformy byla snaha vytvořit systém hmotné pobídky podniků i zaměstnanců.

Třetím bodem pak byla úprava mzdových tarifů na reálný stav.

Reforma byla prvním pokusem vylepšit systém, založený ale na v zásadě nefungujících principech. Proto se na počátku šedesátých let zhroutila.

III. pětiletka 1961-1965

První nástin III. pětiletky byl narýsován u příležitosti XI. sjezdu KSČ v létě 1958, první varianta byla přednesena na jednání ÚV KSČ v září 1959. Zákon o třetí pětiletce byl schválen v listopadu 1960. Korekce zvýšily postupně velkoryse objem plánovaných investic: například jen v roce 1961 měl činit nárůst výroby v chemickém průmyslu o 78%! K zhroucení plánu začalo docházet již roku 1961, úkoly zmírněn nebyly a objem plánovaných výkonů byl dosažen s několikaletým zpožděním. Tzv. Rozsypalova reforma se právě v době III. pětiletky selhala a očekávané důsledky opatření k zvýšení hmotné zainteresovanosti a hospodaření podniků se neprojevily. Vina za hospodářské neúspěchy byla ale připisována vnějším vlivům: výpadku vývozu do Číny vlivem sovětsko-čínské politické roztržky, karibská krize roku 1961 a druhá berlínská krize 1962.

IV. pětiletka 1966-1970

Probíhala v době pokusu o tzv. Šikovu ekonomickou reformu. Již roku 1963 byl pověřen ředitel Ekonomického ústavu ČSAV Ota Šik přípravou námětů na postup reformy. To se projevilo v promyšlenější struktuře a nižší míře investic než v dřívějších letech. Zdrženlivá investiční politika neodčerpávala tolik z národního důchodu a tak byly hospodářské výsledky IV. pětiletky relativně lepší. Z plánovaných kroků reformy se podařilo do pádu pražského jara realizovat ale jen málo. Šikova reforma měla zavést jistou samoregulaci pomocí "zbožně peněžních vztahů" (pojem tržní by byl kacířstvím). Centrální úřady měly zasahovat jen při výrazném odchýlení od předpokládaného vývoje.

V. pětiletka 1971-1975

Rezervy z druhé poloviny šedesátých let využil normalizační režim k opětovným masivním investicím. Investice směřovaly do palivoenergetického komplexu s dlouhou dobou návratnosti. První polovina sedmdesátých let díky setrvačnosti ekonomiky se zdála být relativně příznivá.

VI. pětiletka 1976-1980

Masivní investice v této době pokračují, koncem sedmdesátých let se vyčerpaly rezervy čs. ekonomiky natolik, že bylo třeba vytvořit další pokus o reformu, nyní nazývaný "Soubor opatření". Základní vadou všech pokusů o reformu čs. hospodářství ztroskotávaly na nemožnosti sáhnout na samou podstatu plánovitého hospodářství. "Soubor opatření" byl jen opakováním polovičaté Rozsypalovy reformy z konce padesátých let. Šlo v podstatě vždy jen o přeorganizování jediného povoleného systému.

VII. pětiletka 1981-1985

První dva roky byla VII. pětiletka řízena jen ročními plány. Tak nestabilní bylo tehdejší ekonomické prostředí. V roce 1981 došlo dokonce k negativnímu přírůstku národního důchodu (-0,4%). Narůstala zahraniční zadluženost a problémy v zásobování vnitřního trhu. Počátek osmdesátých let byl hospodářsky nejhorší v době normalizace. Na konci pětiletky došlo ale přeci jen k mírnému růstu národního důchodu.

VIII. pětiletka 1986-1990

Byla poznamenána "přestavbou". V roce 1987 byly vydány "Zásady pro přebudování hospodářského mechanismu v ČSSR" jako reakce na Gorbačovovu "perestrojku". Reforma byla reakcí na opětně krajně neutěšené hospodářské výsledky čs. ekonomiky. Přesto byla optě polovičatá. Jednou z cyklických zákonitostí plánovitého hospodaření v Československu byla skutečnost, že jakmile došlo k hospodářskému oživení, byly zisky využity k nové zkázonosné investiční vlně. Již v roce 1987 tak více než polovina podniků stanovený plán neplnila. Zavládl chaos, podniky byly v platební neschopnosti, rostla skrytá inflace.

související texty:

potírání soukromého podnikání

počáteční budovatelské nadšení - iluze a skutečnost

militarizace ekonomiky

armáda

autor textu: Prokop Tomek