www.TOTALITA.cz

Sovětský svaz v éře Michaila Gorbačova

Generační výměna v Kremlu

Nejvyšším představitelem sovětské komunistické strany se Michail Gorbačov stal 11. března 1985. Za poslední tři roky byl již třetím mužem v čele sovětského státu.


Nastoupil po Juriji Andropovovi (u moci 1982-1984) a Konstantinu Černěnkovi (u moci 1984-1985), kteří ve svém úřadu zemřeli. Po období vlády starých a nemocných mužů došlo k dlouho očekávané generační výměně.


Od svých předchůdců se Gorbačov na první pohled lišil nejen věkem (54 let), ale i vzhledem a chováním. Po zamračených starcích byl jeho živý projev, doprovázený úsměvem, příjemnou změnou. Po jeho boku se na veřejnosti poprvé v dějinách sovětského státu začala objevovat i manželka Raisa.



Vědomí stagnace země

Gorbačov byl od roku 1980 členem politbyra ÚV KSSS, kde zodpovídal za zemědělství, organizaci hospodářství, ideologii a personální politiku. Byl si vědom všech dlouho neřešených problémů, které na sklonku Brežněvovy vlády přivedly SSSR do těžké hospodářské a společenské stagnace.


Ve svém prvním projevu oznámil, že průmyslovým i zemědělským podnikům bude poskytnuta větší samostatnost. Zdůraznil také nezbytnost upevnění pracovní kázně. Dal najevo připravenost uplatňovat politiku uvolňování mezinárodního napětí.


Zanedlouho, už počátkem dubna 1985, oznámil, že chce změnit ekonomickou i personální politiku KSSS a tím i chod celého sovětského státu.



Perestrojka a glasnosť

S Gorbačovem jsou spojeny především pojmy "perestrojka" a "glasnosť". Začal veřejně říkat pravdu o špatném hospodářském stavu země. Velmi často vystupoval na veřejnosti a často se pouštěl do rozhovorů s obyčejnými lidmi na ulici, v továrnách i v úřadech. Z jeho slovníku zmizela slova běžná v minulosti, nahradil je pojmy "demokracie" či "demokratizace".


Začal zavádět nový styl do politiky a řízení země. Na řídících postech provedl rozsáhlé kádrové změny a nová generace politiků se stala jeho hlavní oporou. Z drtivé většiny obměnil nejvyšší komunistický orgán - politbyro ÚV KSSS. Hlavním kritériem kádrové politiky měla místo poslušnosti být nadále jen schopnost.



Ekonomická reforma

Zahájil kampaň proti alkoholismu a korupci. Nastartoval ekonomickou a sociální reformu, tzv. přestavbu hospodářského mechanismu. Ekonomika měla fungovat na principu chozrasčotu.



Glasnosť

Hlavně po jaderné havárii v černobylské elektrárně v dubnu 1986 nastolil "glasnosť" neboli otevřenost informací. To sebou přineslo změnu sovětského tisku. Z šedivých a nudných deníků a časopisů se záhy staly živé a kritické tiskoviny. Kritika šla do všech oblastí sovětského života - do politiky, ekonomiky, práva, kultury, morálky či veřejného života. To sovětská společnost od 20. let dvacátého století nepoznala.



Diskuse o minulosti

Glasnosť otevřela archivy a umožnila diskusi o historii SSSR i KSSS. Lidé se začali dozvídat o Stalinových zločinech proti lidskosti. Byli rehabilitovány Stalinovy oběti.


Koncem roku 1986 začali být propouštěni političtí vězni. Mezi nimi i akademik Sacharov, žijící ve vyhnanství v Gorkém. Sacharov se vrátil do Moskvy, začal opět pracovat v akademii a poskytovat rozhovory novinářům. Postupně se aktivně zapojil do veřejné činnosti.



Reformy pokračují

V lednu 1987 na plénu ÚV KSSS oznámil demokratizaci společnosti. Jeho projev byl pokládán za rozhodující krok v reformním procesu. Gorbačov přislíbil, že ve volbách do Nejvyššího sovětu bude napříště možné postavit více kandidátů (kteří však musí být členy KSSS) a při obsazování stranických funkcí budou moci být voleni členové strany z více kandidátů v tajných volbách. V hospodářsko-politické oblasti měly mít větší slovo podniky na úkor centrální byrokracie. Reakce komunistických satelitů na jeho projev byla zdrženlivá.


Jednání o odzbrojení

Společně se svým ministrem zahraničí Eduardem Ševardnadzem zahájil intenzivní jednání s americkými prezidenty Ronaldem Reaganem a Georgem Bushem o snížení zbrojení. Namísto dlouhodobé neústupnosti SSSR vyšel americkým návrhům ve velké míře vstříc. Uzavřel s USA četné dohody o snížení zbrojení. V roce 1988 uzavřel smlouvu o odstranění raket středního doletu z Evropy.



Zahraniční politika

Gorbačov na západní politiky a veřejnost zapůsobil jako zjevení. Nejen tím co a jak říkal, ale i jak se choval. Sympatie získával i díky manželce, která jej na zahraničních cestách doprovázela. V západních zemích se brzy stal velmi populárním, vypukla kolem něho "gorbymánie".


Stáhl z Afghánistánu sovětská okupační vojska, začal urovnávat spory s Čínou a odmítl se vměšovat do politiky sovětských satelitů.


V srpnu 1990 na jednáních s německým kancléřem Helmuthem Kohlem souhlasil se sjednocením Německa a začleněním NDR do NATO.


Gorbačov stál také u konce Varšavské smlouvy a RVHP.



Vznik parlamentu

Na Gorbačovův popud v roce 1989 vznikl parlament - Sjezd lidových poslanců. V březnu 1990 byl zvolen prvním výkonným prezidentem SSSR.



Tlak na zbrždění reforem

Zatímco na Západě sklízel úspěchy, doma čelil stále sílícímu tlaku odpůrců radikálních změn, zejména ze strany konzervativní byrokratické hierarchie. Tlak ke zbrzdění reforem zesílil v roce 1989, kdy se zhroutila berlínská zeď a systém sovětských satelitů ve východní Evropě. Napětí ještě vzrostlo v roce 1990 díky úsilí některých republik SSSR o získání nezávislosti a zostření národnostních bojů. Gorbačov byl ostře kritizován konzervativními členy strany i znepokojenou generalitou Sovětské armády.



Pokus o puč

Napětí v SSSR vyústilo v pokus o státní převrat. 19. srpna 1991 bylo v Moskvě oznámeno, že moc v zemi přebírá osmičlenný Státní výbor pro výjimečný stav, k němuž patřili někteří členové vlády. Jejich cílem bylo zastavit reformní proces. Gorbačov byl izolován na Krymu, kde právě trávil dovolenou. Pučisté se odvolali na jeho špatný zdravotní stav s tím, že jednají v jeho jménu.


Proti strůjcům převratu se v zemi velmi rychle zvedl odpor, do jehož čela se postavil ruský prezident Boris Jelcin. Na jeho stranu se postavila i rozhodující část armády a KGB. Za tři dny pokus o převrat skončil.



Konec monopolu

Michail Gorbačov po návratu do Moskvy uznal, že monopol KSSS na politickou moc v zemi skončil. 24. srpna odstoupil z funkce generálního tajemníka KSSS a doporučil straně, aby se sama rozpustila.



Konec Gorbačovovy éry

Po neúspěšném puči jeho pozice slábla. Proces rozpadu Sovětského svazu byl nastartován.


Faktickým vůdcem země se stal Boris Jelcin. 8. prosince 1991 vzniklo Společenství nezávislých států v čele s Ruskou federací. Některé další republiky vyhlásily nezávislost. Gorbačov veřejně přiznal, že SSSR se blíží svému zániku.


25. prosince 1991 odstoupil ze všech funkcí, oficiálně rozpustil Sovětský svaz a odešel do ústraní.


související texty:

vztah KSČ k politice Michaila Gorbačova

 

[dr]



odkazy ] autoři ] věcný rejstřík ] zdroje ] jmenný rejstřík ]
   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.