www.TOTALITA.cz

vzpomínky tehdejšího poslance Josefa Lesáka na průběh Února 1948
10. díl: názory na III. odboj a jeho současné chápání

DR: Jak byste definoval Třetí odboj, pokud tento termín používáte.

Používám. A plným právem. Stejně jako první a druhý odboj. V době tohoto odboje sice nebyla válka, ale evropské i světové dějiny znají mnoho odbojů v dobách, kdy není válečný stav. Skupina lidí se postaví proti nelidskému diktátorskému režimu a bojuje. Že to byl boj svědčí i to, že se ÚDV dopočítal přes 2000 obětí výslechů StB, zastřelených na hranicích, těch, kteří pouze chtěli žít jinde. Bylo skoro 250 popravených. A to zatím nejsou dosud spočítání všichni, kteří zemřeli ve vězeňských nemocnicích a v psychiatrických léčebnách.



DR: Někdy se také tvrdí, že to byl odpor a ne odboj...

Byl to odboj. Vždyť při něm umírali lidé. Střílelo se. Víme o 60 zabitých při přestřelkách. Byl to boj, ve kterém šlo o zabránění zlu. Nešlo zde o zabíjení lidí. Ale ti, kteří chtěli zabránit zlu, byli pobíjeni. Zde vládnoucí síla nevolila jiné prostředky.


Měl jsem kamaráda Petra Konečného. To byl tajemník ústředního výboru národně socialistické mládeže. Zatkli jej, protože měli podezření, že se sešel s Mílou Chocem, když se vrátil z Německa. To byl agent chodec. Nakonec se ukázalo, že to byl nesmysl, falešné udání.


Ale to již měl zmrzačené prsty u rukou, měl zmrzačené nohy, protože ho na noc poutali drátem. Nejdříve ho vyslýchali na hranicích jako Američané. To byla akce Kámen. Pak ho odvezli na Jenerálku, kde byl vězněn. To byl "statek" StB.


Když zjistili, že ho musí pustit na svobodu, tak se sešlo pět důstojníků StB, kteří se domluvili, že se na svobodu dostat nesmí. Veřejnost by se dozvěděla o jejich vyšetřovacích metodách a o dalších utajovaných skutečnostech.


Svázali ho do kozelce a hodili do kufru auta. Odvezli ho z Jenerálky až k Bánské Štiavnici na Slovensko a tam ho v lese kapitán StB Pich-Tůma popravil. Hodili ho do připravené jámy, zasypali vápnem a zahrabali.


Na vše jsou písemné doklady. Včetně jmen, hodností a pracovního zařazení těch pěti estébáků. Pich-Tůma se k tomu přiznal v roce 1969 během soudního líčení u Vyššího vojenského soudu v Příbrami.



DR: Jak si vysvětlujete, že je ve společnosti stále taková nechuť pojmenovat Třetí odboj. Je to stavem vyrovnání se s minulostí?

Je to tím. My jsme od začátku poukazovali na to, že národ bez minulosti nemá současnost ani budoucnost. Je potřeba se s tím vyrovnat. A vždy jsme tvrdili, že nikdy nesmí být poslán do kriminálu člověk jen za to, že je komunista. Trestejte takové lidi, kterým prokážete zločin proti normálnímu trestnímu právu. A musí to být přiměřený trest. Nechceme nové popravy! S minulostí jsme se ani zdaleka nevyrovnali.


A ještě jedna věc. Žádný odboj nebyl dosud uznán zákonem. Byl bych proto, aby byl pojmenován první odboj proti Rakousku-Uhersku, druhý proti nacismu a třetí proti komunismu. Právo občanů bránit se proti zločinné diktatuře přiznává občanům zákon č. 198/1993 Sb. z 9.7.1993.



s panem Josefem Lesákem rozmlouvali 3. listopadu 2005 v jeho kladenském bytě Tomáš Vlček a Daniel Růžička.


díl rozhovoru:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10


vzpomínky - úvodní strana

autor textu: Tomáš Vlček, Daniel Růžička



odkazy ] autoři ] věcný rejstřík ] zdroje ] jmenný rejstřík ]
   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.