www.TOTALITA.cz

na zajišťování srpnového vysílání Československé televize vzpomíná redaktor Miroslav Sígl
1. díl: noční přepadení

Tu noc z úterka na středu 21. srpna jsem ani pořádně nestačil usnout. A když se mi to konečně podařilo, slyším ve spánku, že někdo buší na dveře mého bytu a volá:


Hoď sebou, rychle, něco se děje, jedeme rovnou na "úvé", rozhlas zmlkl, asi nás obsazují rusáci...!


V autě před domem už seděli Miroslav Filip, redaktor Kulturní tvorby a Dušan Tomášek, redaktor Květů, první spolubydlící, druhý přítel - kolega. Hodiny ukazovaly něco kolem půldruhé po půlnoci. Vybavil jsem se tužkami, blokem, do kapsy vstrčil klíče od bytu, v němž jsem byl sám (rodina na dovolené v jižních Čechách), které musím dobře opatrovat.


Už od půlnoci se před budovou ÚV KSČ na vltavském nábřeží shromažďují lidé a vestibul haly uvnitř budovy byl zaplněn mnoha dalšími kolegy - novináři. Někteří zde trávili čas od večerních hodin, protože zasedalo předsednictvo ÚV s přestávkami od odpoledne.


Sbírám první informace, které nám sděluje Dušan Havlíček, vedoucí oddělení tisku, rozhlasu a televize:

  • projednával se návrh zprávy pro mimořádný XIV. sjezd KSČ, návrh rezoluce sjezdu,
  • předložen byl soubor informací - jakýsi pokus o analýzu vnitropolitické situace v zemi,
  • v diskusi mj. vystoupila se svým stanoviskem antireformní skupina Alois Indra a Drahomír Kolder, k nim se připojili Vasil Biĺak, Oldřich Švestka, Emil Rigo, Jan Piller,
  • Oldřich Černík s Františkem Krieglem označili vystoupení těch prvních dvou za zradu, přistupující na argumenty dopisu varšavských signatářů a kategoricky jejich stanovisko odmítli,
  • přesně před půlnocí (přesněji ve 23,40 hodin) přichází od telefonu předseda vlády Oldřich Černík se sdělením ministra národní obrany Martina Dzúra: "Vojska pěti stran Varšavské smlouvy překročila hranice naší republiky a obsazují nás,
  • Většinu účastníků jednání předsednictva tato zpráva šokovala, nastala chaotická diskuse, série monologů, padala tvrdá slova o zradě, o tragických důsledcích, někteří uvažovali o rezignaci.

A poté následuje jedna zpráva za druhou: Dubček prohlásil, že je to tragédie a přečetl dopis, který dostal od Brežněva a o němž kolovaly po Praze dosud jen neurčité fámy. Dopis opakoval jen známé výtky, ale neobsahoval ani stín náznaku, že by se sáhlo k tomu nejhoršímu! Pak navrhl vypracovat a zveřejnit okamžitě stanovisko předsednictva ÚV KSČ k této nově nastalé situaci. Jeho návrh byl přijat většinou sedmi hlasů (Dubčeka, Černíka, Kriegla, Špačka, Smrkovského, Barbírka a Pillera) proti čtyřem (Biĺaka, Koldera, Riga a Švestky)...


Prohlášení předsednictva ÚV KSČ "Všemu lidu Československé socialistické republiky!" obdrželi nejprve rozhlasáci, kteří nejvíc pospíchali, aby to stihli odvysílat ještě do dvou hodin v noci, kdy obvykle končí jejich vysílání ... Souběžně text provolání telefonoval Zdeněk Mlynář přímo do rozhlasu, kde ho přebírala stenotypistka. Jenomže když ho začal hlasatel Vladimír Fišer krátce před druhou hodinou v noci skutečně číst, v první polovině věty jeho hlas umlkl. Zasáhl Karel Hoffmann, ředitel Ústřední správy spojů, který dal pokyn vypnout rozhlasové vysílače v obvyklou dobu.


V budově ÚV KSČ zůstali Dubček, Smrkovský, Špaček, Kriegel, zatímco Černík odejel na rychle svolané zasedání vlády.


Mezitím na pražském letišti v Ruzyni přistávají čtyřmotorová těžká letadla Antonovy (AN-24), a to bez předběžného ohlášení. Cesta z ruzyňského letiště do středu Prahy byla zaplněna kolonami sovětských tanků, automobilů, obrněných transportérů. Lidé jsou probouzeni neobvyklým hlukem.


Teď už opravdu není čas na cokoliv dalšího čekat. Avšak náhle v tom zhruba dvousethlavém davu jakoby uhodil blesk a nemilosrdně rozčísl beztak již dramatické napětí, které nás všechny ovládlo. Rozlétly se hlavní vchodové dveře vestibulu budovy ústředního výboru a v nich vojáci v rubáškách se samopaly, namířenými proti nám všem:


"Idítě odsudá, buděme streljat...",

rozeřvali se jeden přes druhého. Dodnes cítím tu jejich hlaveň v žebrech, jak nás surově speciálně vybraní pochopové vyváděli z budovy jednoho po druhém. Ze špinavých tváří a v přítmí před rozedněním se jen ztěží rozeznávala fyziognomie okupantů. Až teprve později jsem se dozvěděl, že šlo o největší "rabijáky" z asijských zemí Sovětského svazu, určené k likvidaci v boji "proti kontrarevoluci" u nás. Přišli především zatýkat naše představitele.


Venku před budovou se nám naskytl další otřesný pohled, na který v životě nezapomenu. Obrněné vozy s hlavněmi proti nám, na rozestup deseti metrů kolem dokola celého objektu ústředního výboru další ozbrojení okupanti. A o kus dál "černá volha", která je sem měla vést až z ruzyňského letiště.


A v tu chvíli skutečně třeskl první výstřel nedaleko blízké benzinové pumpy, která zde tenkrát stávala a čerpali u ní benzín řidiči vozidel především pracovníků "úvé". Okamžitě se tu shluklo několik lidí snad přece jen nad první obětí tragické okupace a nehorázného vpádu vojsk uprostřed noci. Zřejmě první obětí se stal 31letý Antonín Jarušek z Čakovic.


"Vrahové, vrahové! Co jste zač, sebranko?",

zoufale mluvím v běhu sám pro sebe, ač by se mi chtělo křičet a volat bezbranné Pražany, kteří ještě možná spějí. Ale musím pospíchat, letět staroměstskými uličkami napříč Prahou do Jungmannovy ulice číslo 15, kde byla naše redakce Televizních novin.


S nikým jsem se nestačil v tom zmatku ani rozloučit, vyměnili jsme si jen průhledná němá znamení o změti našich myšlenek, které je však nutné uspořádat a seznamovat s nimi rychle veřejnost.



díl vzpomínek:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08,

09, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16,

17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24

související texty:

středa 21. srpna 1968

text Provolání ÚV KSČ z 21. srpna 1968

protiprávní jednání vojsk Varšavské smlouvy (21.8.-17.12.1968)


kalendárium srpen 1968

Kalendárium - srpen 1968

události roku 1968

vzpomínky - úvodní strana


autor textu: Miroslav Sígl

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.