www.TOTALITA.cz

na zajišťování srpnového vysílání Československé televize vzpomíná redaktor Miroslav Sígl
10. díl: namísto televize rozhlas

Bylo krátce po dvanácté hodině, na oběd ani pomyšlení, snad se jen trochu osvěžit z vodovodního kohoutku a hledat rychle možnost dalšího spojení. Rozprchli jsme se - po kolikáté už? - a sotva jsem stačil ostatním zavolat, že jdu vyhledat někoho z vedení Čs. televize. Budou vůbec ještě na svých místech?


Vybavuji si, jak do Měštanské besedy z obsazeného objektu bývalé Plodinové burzy na Gorkého (Senovážného) náměstí volal Jiří Pelikán hlasatelku Kamilu Moučkovou a já zaslechl, jak svým už mírně ochraptěným hlasem klade našemu ústřednímu řediteli otázku i s odpovědí: Tebe držej pod krkem, viď? Kašli na to, my vysíláme dál, dokud nezhasne Cukrák...


Pospíchám do Jindřišské ulice, kde sídlí Pelikánův náměstek Zdeněk Noháč. Před dvaceti lety jsme byli oba redaktory Mladé fronty.


Poslyš, Miroslave. Víš, že jdeš jako na zavolanou? Teď jsem mluvil s městem (měl na mysli některého z funkcionářů městského výboru KSČ) a potřebují naléhavě pomoc s organizací XIV. sjezdu. Důvěrně ti říkám, že má začít už zítra. Rozhlas je obsazený, Cukrák je odpojený, ale oni budou mít k dispozici vlastní vysílač. Ale jen rozhlasový...


Poslouchám každé slovo a myslím, že chápu, kam míří.


Troufáš si na to? Jestli jó, seber všechny své lidi, já je tam budu také posílat za tebou, když se mi ozvou nebo přijdou. Jeď hned do Vysočan a v ČKD se všechno dozvíš. Vyhledej Vladimíra Kabrnu, má to být partajní předseda z hloubětínské Tesly a schopný organizátor...


Ano, Vladimír Kabrna se ukázal jako správný chlapík, spíše jako "kabrňák". Jak jsme mu zakrátko začali přezdívat, když nás spojil jediný a hlavní úkol, vyhlížející nad naše síly. Kdo by z nás novinářů neznal ten jejich výrobní podnik! Odešlo odtud do světa už mnoho krátkovlnných, středovlnných i dlouhovlnných vysílačů. Právě teď je zrovna jeden připraven k expedici!


Představ si, říká mi, když jsme se rozhovořili, že má jít na export zrovna do Sovětského svazu! To je náhoda, co? Copak jim ho můžeme teď poslat?


Netrpělivě poslouchám jeho povídání a pomalu se chystám v duchu na situaci, kdy budu muset zasednout k mikrofonu namísto před kameru (i když jsem se na televizní obrazovce objevil jen v několika pořadech, v jednom komentáři Tváří v tvář a pak v Ekonomickém reflektoru). Jaký je v tom vlastně rozdíl?


Snad se zase objeví Kamila Moučková nebo Richard Honzovič. Ale Kamila zatím z toho Skautu odcházela s Věrou Kunderovou se svěšenými hlavami Jungmannovou ulicí. Došly domů ke Kamile a byly zoufalé. Nikam se nemohly dovolat, až pozdě jim kdosi řekl, že se pokračuje v televizním vysílání a že si pro ni přijedou. A kam ji odvezli? Do Výzkumného ústavu sdělovací techniky A. S. Popova v Praze-Braníku na Novodvorské ulici. A tam vysílala ještě druhý den 22. srpna.


Tak mi nezbylo s Jiřím Hradeckým, novopečeným redaktorem Televizních novin, který se mne stále držel, než přemýšlet o rychlé překvalifikaci na rozhlasové hlasatele, reportéry. Meditujeme chvíli sami mezi sebou (Kabrna odběhl shánět auto pro nás) a všude kolem v závodě ČKD Elektrotechnika se dějí neuvěřitelné věci. Dělníci, funkcionáři, ženy v šátcích na hlavách, vedoucí a mistři v montérkách a pláštích, lidoví milicionáři v uniformách - ti všichni chystají, co je potřebné pro zítřejší zahájení XIV. mimořádného sjezdu KSČ. Dostali jsme také legitimaci ke vstupu do budovy, kouknu na ni, jsem od této chvíle zaměstnanec ČKD Praha jménem Petr Linha (narozený 18. 6. 1914!) a průkaz platí do 31. 12. 1968.


Nevím, jak Jiří, ale já vnímám všechno tak na půl ucha, protože jsem si náhle uvědomil, že třímám v rukou naditou aktovku, plnou papírů, čerstvých zpráv včetně těch neodvysílaných a narychlo posbíraných ve Skautu a cestou ještě z dosud neobsazené redakce Televizních novin v Jungmannově ulici.


Vy jste prý redaktoři z televize, zastavuje se u nás starší muž, že ho posílá Kabrna, tohle potřebujeme rychle odvysílat, ještě dneska, dejte to do rádia. Teď nám to sem přivezli z centra... A já čtu a nevěřím vlastním očím:


Ostře protestujeme proti obsazení ústředního ředitelství Čs. televize, kterou pod nátlakem byli nuceni opustit všichni vedoucí pracovníci. Upozorňujeme zároveň všechny televizní pracovníky - v Praze i ve všech krajských redakcích - aby nadále setrvali na svých pracovištích a dbali pokynů k vysílání jedině od členů ústředního vedení Čs. televize nebo od vedení televizního studia Praha. 21. srpna 1968 v 11.30 hodin. Podpis nečitelný.


Co se s kým stalo? Vždyť jsme ještě před chvílí byli v Jindřišské ulici. Kde jsou všichni? Můžeme jim někam zavolat? Až se zklidním a budeme sedět někde u stolu, vytáhnu svůj diář a začnu obvolávat své vedoucí, ale zejména své dělné spolupracovníky (termíny nadřízený - podřízený odmítám po vzoru Tomáše Bati), protože sami dva s Jirkou bychom na vše ztěží stačili. Do rukou se mi dostane ještě opis jednoho telegramu:


V těchto vážných chvílích našich národů vyzýváme všechny věřící, abyste zachovali klid a rozvahu, nedali se vyprovokovat k činům neslučitelným s křesťanským přesvědčením. Stojíme pevně za představiteli našeho státu a poskytneme jim plnou podporu. Římskokatoličtí biskupové ČSSR, podepsán František Tomášek.


Ano, ano, tohle všechno by se mělo rychle odvysílat. Výzva a podpora věřících - to jsou slova útěchy v těchto chvílích moc potřebná. Arcibiskupa Tomáška znají nejen věřící, ale tisíce těch, kteří sledovali v posledních dnech život v naší zemi. A my tu zatím stojíme na nádvoří fabriky ve Vysočanech, díváme se na to předsjezdové mraveniště a čekáme na nějakou sanitku. Z městského sekretariátu namísto Kabrny přichází paní středních let, představuje se jako Zdena Synecká, a od této chvíle má na starosti přípravu rozhlasového Svobodného vysílače, jak sama říká. Je povoláním učitelkou a bude se snažit nám co nejvíce ve všem pomoci. Přináší zároveň bílé pláště, pásku s červeným křížem, kterou si bezmyšlenkově navlékáme na rukávy a s překvapením očekáváme nejbližší minuty. Všechno se však děje v tichosti, ale přitom s neustálým rozhlížením, zda sem také nedorazí okupanti.


Tak jste připraveni? Pojedete s námi. Raději si v tý sanitce lehněte, ať vás nikdo nespatří!



díl vzpomínek:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08,

09, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16,

17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24

související texty:

středa 21. srpna 1968

situace v ČST (21.8.1968)

technika a značení okupačních vojsk v ČSSR po roce 1968


Kalendárium - srpen 1968

události roku 1968

vzpomínky - úvodní strana


autor textu: Miroslav Sígl

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.