www.TOTALITA.cz

na zajišťování srpnového vysílání Československé televize vzpomíná redaktor Miroslav Sígl
11. díl: v temném bunkru

Vjíždíme do továrního objektu Tesla v Praze-Hloubětíně na Poděbradské třídě. Předchozí obavy jsou už zaplašeny, i když jsme cestou potkávali vozy okupantské armády. Od možné kontroly nás naštěstí dělil středový pás, který tudy vede z Vysočan až do Hloubětína.


Tovární dvůr jako každý jiný. Po jeho obvodu se povalují dřevěné bedny, v trávě podle plotu rezivějí ocelové pruty, zvedá se vítr a roztáčí smetí kolem. Ranní směna je už dávno doma, teď je kolem půl čtvrté. Něco jsme pojedli ještě v ČKD, tady se nemáme ani čas moc rozhlížet. Přijel také Vladimír Kabrna a čekal naši sanitku. Pozdravuje své spolupracovníky a už sestupujeme po schodech kamsi do sklepních prostor jednoho z továrních objektů. Nad našimi hlavami vede vodovodní a teplovodní potrubí, obalené dožívající izolací a souběžně s ním jsou natažené kabely.


Není vhodné se na něco ptát, čas pracuje proti nám. Zdena Synecká nám předává malou vizitku, kde je napsáno: Potvrzujeme, že majitel této průkazky (jméno z opatrnosti už uvedeno není) má volný přístup do všech prostorů podniku. Dvě razítka a pod nimi podpisy podnikového ředitele a předsedy celozávodního výboru KSČ. V jedné rozlehlejší místnosti netrpělivě čekají technici závodu, aby nám vysvětlili vysílací režim. Na stole jsou připraveny dva mikrofony, dokonce i psací stroj, starý rozhlasový přijímač, telefonní přístroje, složky papírů, tužek - zatím vše ještě pečlivě urovnané. Ale ty mikrofony musí být přece jen v oddělené kabině, která je hned vedle. Není problém je přesunout. Holé stěny prozrazují, že jde o polní podmínky, na které si musíme zvyknout. A to se vším všudy. Byli jsme přece na vojně! Přesto si tu připadáme jako ve vězení.


Víš, jak je to bezpečný? Člověče, to je bunkr jak za světový války... - konečně z nás dvou promluvil žertem Jiří Hradecký, aby z nás ta tíha spadla.


Bezpečný ano, ale taky nám tu bude za chvíli pěkné horko...


Srpnový horký sluneční den, přitom tady není žádný větrák, ale naopak teplovodní potrubí zvyšuje celkovou přirozenou teplotu, takže si zakrátko oba utíráme kapesníkem čelo. Naše úvahy však musejí stranou, rozkládáme svoje papíry a zaznamenáváme si první instrukce:

  • vzhledem k tomu, že se odmlčely některé stanice Čs. rozhlasu, přebíráme za ně štafetu,
  • budeme pomáhat čelit okupantskému režimu nejen v hlavním městě republiky, ale rozhlasový signál dokáže pokrýt značnou část území republiky,
  • budeme vysílat nepřetržitě, zpočátku aspoň každou půl hodinu, jakmile se nashromáždí dostatek nových informací,
  • o jejich přísun se budou starat závodní motospojky, k dispozici máme další telefonní linky, také děvčata nahoře v sekretariátu ředitele podniku budou "nabírat" hlášení,
  • radiopřijímač je sice starší, ale výborně seřízený na monitorování ostatních československých a hlavně zahraničních stanic, určitě zachytí i ty, které začnou na našem území nepochybně působit,
  • lidé nás znají jako televizní pracovníky, bude dobré jim to připomínat, abychom si získali u posluchačů jejich důvěru,
  • připravme se na to, že co nevidět se objeví hlasy nejrůznějších nepřátelských vysílaček, však jedna z nich se už kdesi monitoruje, hlásí se jako Vltava,
  • velkými písmeny zapisujeme si do výšky našich očí a na čtvrtku papíru před sebe dvě čísla, abychom si je mohli snáze a rychle zapamatovat a hlavně uvádět jimi nejen svá vysílání na začátku, v průběhu několikrát a nakonec každého vysílacího cyklu:
  • Vysíláme na vlně 490 metrů, frekvence 613 kilohertzů.

Proč právě ona vlnová délka? Není to náhodné, jak nám vysvětluje Vít Olmr - technická duše celé této vysílací akce. Vlnové délky se přidělují mezinárodně jednotlivým zemím, a to dlouhodobě. Jistý záměr a jistá shoda tady jsou: na podobné vlně vysílal už Čs. rozhlas ve stejné osudové situaci. Bylo přesně 5. května 1945 a tehdy volal o pomoc všechny Pražany a všechen československý lid. Přijďte na pomoc Čs. rozhlasu, bojující Praze! A Praha povstala! Tehdy proti nacistickým německým okupantům.


Dneska jsou od půlnoci u nás opět okupanti. Od těchto minut vlnová délka 490 metrů opět ožívá v dramatických chvílích nerovného boje za svobodu našich národů, za suverenitu naší republiky. Začínáme vysílat v době, kdy na ostatních vlnových rozsazích, přidělených Československu, je většinou beznadějné ticho anebo zvuk je slabě slyšitelný, ztrácí se, vysílačky nemají potřebný výkon.


Jak bylo možné tak rychle zorganizovat vysílání - napadá nás hned otázka a hloubětínští "tesláci" přímo "hladově" čekali, jak by mohli pomoci naší přepadené zemi. Pouhá zmínka o tom, že je nutné natáhnout anténu, že se bude vysílat, stačila. Okamžitě stálo několik dělníků na střeše výškové budovy. Než tam stačili výtahem dojet, byl dole připraven buben s anténním lanem. Na protější hale ze střechy spustila další skupina provaz a za necelou hodinu byla anténa k vysílači připojena. Ihned se rozezvučely ventilátory, vysílací lampy zazářily a první zkušební signál letěl do světa. Závodní rozhlas upozorňoval mezitím všechny zaměstnance:


...náš vysílač musí vydržet co nejdéle. V případě nenadálého obsazení, zůstaňte na svých pracovištích a ztěžujte všemožný přístup do montážní haly, aby bylo možné rychle zahladit stopy po vysílání...


Neuvěřitelná rychlost spojená s hrdinnou obětavostí nás téměř dojímá. Přitom nic takového nebylo vůbec předtím plánováno, jak později začali podezírat okupanti. Nedokázali si totiž srovnat ve svých hlavách, že je něco tak fantasticky složitého možné uvést do provozu během několika málo hodin. Ale přiznejme si - náš rozum nad tím zůstával také stát se značným obdivem. Když Alexander Dubček po svém návratu z Moskvy spolu s Oldřichem Černíkem navštívili v září hloubětínskou Teslu, aby všem poděkovali za ohromné obětavé a riskantní dílo, za úžasnou disciplínu, vyslovil tehdy též pochybovačný dotaz:


Prosím vás, a to jste opravdu neměli nic připraveno? Vždyť normálně taková akce trvá několik měsíců i déle...?


Nejdůležitější instrukce přijde za námi přímo z Vysočan - pro nejbližší minuty právě zahajovaného vysílání. Spojoví technici vybudovali se stejnou rychlostí bezdrátové spojení vojenským spojem, jemuž říkají Duha, a to se závodem ČKD Elektrotechnika, kde se bude konat XIV. mimořádný sjezd a jeho průběh budeme souběžně vysílat. Do té doby, tj. do ranních a zítřejších hodin je naším úkolem orientovat delegáty sjezdu z celé země, kam se mají (samozřejmě, že konspirativně) dostavit, aby je příslušné spojky dokázaly zorientovat v nepřehledné situaci našeho hlavního města.


Na všechnu tu práci je nás zatím poskrovnu, redaktoři jen my dva. Rozkládám hbitě svůj osobní telefonní seznam a společně s Jiřím obvoláváme místa, soukromé byty, různé instituce, přátele, důvěrně dobře známé tam, kde by naši další potenciální spolupracovníci mohli být.


Však oni vám přijdou na pomoc, až vás uslyší, že odněkud vysíláte... oni vás určitě najdou! - uspokojují nás všichni ti dosavadní neúnavní a obětaví lidé - zaměstnanci Tesly. Takže se s Jiřím Hradeckým pouštíme do rozhlasového vysílání. Je několik málo minut po 16. hodině:


Tady svobodný vysílač Městského výboru KSČ v Praze. Občané a občanky, soudružky a soudruzi, obyvatelé Prahy a všichni, kteří nás slyšíte. U mikrofonu jsou redaktoři Televizních novin. Z televizních studií jsme byli násilně vyhnáni okupantskými vojsky, proto se vám ozýváme na rozhlasových vlnách. Odmlčely se totiž i některé státní rozhlasové vysílače. My vysíláme, prosím, zapamatujte si naši vlnovou délku ... Uslyšíte nás každou půl hodinu... Přebíráme štafetu také od vysílačů, které byly již umlčeny anebo přestaly vysílat z neznámých důvodů... Upozorněte své známé na toto naše pravidelné vysílání.


Znovu mohu zopakovat: následují zprávy jedna za druhou tak, jak se nakupily v mých deskách, zůstaly neodvysílány až do těchto odpoledních minut.


Pozdravujeme delegáty XIV. mimořádného sjezdu KSČ, kteří se v těchto chvílích sjíždějí do Prahy ze všech krajů republiky. Varujeme je, aby se nedali zlákat do stranického hotelu Praha za Prašnou branou, kde se usídlila zrádná skupina kolem Vasila Biľaka.


Přijíždějte na místa, která vám sdělí informátoři městského výboru na všech nádražích a výpadových komunikacích... Noclehy jsou pro vás připraveny ve všech velkých pražských závodech. Hlaste se na sekretariátech celozávodních výborů nebo na obvodních pražských výborech.


Voláme všechny pracovníky z krajských rozhlasových stanic, pokud nás slyšíte: pomáhejte organizovat cestu vašich delegátů na mimořádný sjezd do Prahy. Pražské závody jsou připraveny ještě dnes přijmout a zajistit všechno potřebné...



díl vzpomínek:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08,

09, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16,

17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24

související texty:

středa 21. srpna 1968

situace v ČST (21.8.1968)

technika a značení okupačních vojsk v ČSSR po roce 1968


Kalendárium - srpen 1968

události roku 1968

vzpomínky - úvodní strana


autor textu: Miroslav Sígl

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.