www.TOTALITA.cz

na zajišťování srpnového vysílání Československé televize vzpomíná redaktor Miroslav Sígl
17. díl: celý svět na naší straně

Na celém světě vyvolává okupace mimořádnou odezvu. U rozhlasových přijímačů ve sklepení našeho studia Svobodného vysílače sleduje pozorně vysílání jednotlivých zahraničních stanic nedávno přijatý zahraničně politický redaktor Vratislav Houdek. Přišel do televize jako já před lety - z redakce Hospodářských novin. S monitorováním anglicky mluvících stranic mu pomohl Kamil Winter, šéfredaktor Televizních novin, který se objevil mezi námi jen nakrátko. Přeložil také některé čs. dokumenty do angličtiny a do svých poznámek si zapsal významná data o okupaci Československa, jak jsem mu je poskytl í ze svých pečlivě vedených složek. Brzy nato opustil nejen nás, ale i Československo - byl tak jedním z prvních čs. emigrantů ještě ve dnech sovětské okupace. Nechtěl být znovu obětí. Za 2. světové války sloužil jako voják v čs. zahraničním vojsku v Anglii, v padesátých letech byl vyhozen z redakce Rudého práva. (Jak jsme se mnohem později dozvěděli, po své emigraci přijal v Anglii místo profesora žurnalistiky na univerzitách v Oxfordu, Sussexu a Cambridge. Poté působil na americké univerzitě v Jižním Ilinois. Zemřel 4. února 2001 ve věku 83 let a na jeho počest je na této americké škole každoročně udíleno nadaným studentům stipendium, které nese jeho jméno.)


Po zprávách již o prvním dnu okupace, kdy intervenci odsoudila Itálie jako první země vůbec, po ní Rumunsko, Jugoslávie, Albánie, Rakousko, Spolková republika Německo - dále pak všechny komunistické strany na světě - kromě stran v zemích okupantů, v zemích Varšavské smlouvy - vysíláme nejprve soubor informací o událostech ze zahraničí.


Francouzský Le Monde obdivuje odvahu čs. lidu, který na tuto okupaci nemůže nikdy zapomenout. Prezident Francie Ch. de Gaulle svolal na sobotu 24. srpna mimořádné zasedání vlády k jednání o přepadení Československa. Západoněmecký list Frankfurte Allgemeine se zabývá důsledky sovětské agrese a uvádí, že vedoucí úloze Moskvy udělala intervence definitivní konec. Komunistická strana SSSR ukázala všem ostatním stranám ve světě, že jednota není možná a že záruky sebeurčení a samostatnosti jsou pouhé cáry papíru. Tvrdě odsoudil agresi také západoněmecký spisovatel Peter Weiss, žijící ve Švédsku. ÚV Komunistické strany Japonska vydalo prohlášení "O závažné situaci v Československu", podle něhož má ilegální okupace těžký vliv na jednotu mezinárodního komunistického hnutí, socialistického tábora a demokratických protiimperialistických sil. V Tokiu vtrhli demonstranti do sovětského velvyslanectví a protestovali zde proti sovětským agresorům. Ze stejných důvodů jsou v Paříži zastupitelské úřady zemí, které okupují Československo, pod silnou policejní ochranou. Ministr zahraničí NSR Willy Brandt odsoudil okupaci jako "imperialistický akt" a uvedl, že od této chvíle nejen Německo, ale i ostatní státy světa budou skeptičtěji a obezřetněji sledovat řeči Moskvy, že se nevměšuje do vnitřních záležitostí jiných států. Spolu s předsedou odborů Rosenbergem a profesorem Eschenburgem vyzval občany k finanční sbírce na podporu čs. obyvatelstva. Tisíce demonstrantů se zúčastnily demonstrací v Bonnu, Frankfurtu nad Mohanem, Lübecku, Hamburku a Kielu. Z Osla hlásí rozhlas, že diplomaté čtyř zemí Varšavského paktu (s NDR neudržuje Norsko diplomatické styky) byli pozváni na ministerstvo zahraničí, aby jim mohly být předány nóty vyjadřující pobouření nad vojenskou okupací Československa. Všichni se odmítli dostavit a přijmout memoranda. USA slovy prezidenta Johnsona nadále uznávají legální režim strany Alexandra Dubčeka v Československu. N. Ceausescu a J. B. Tito se setkali k důvěrným rozhovorům na rumunsko-jugoslávských hranicích. Maďarský velvyslanec v NDR András Tömpe rezignoval na svou funkci na protest proti okupaci Československa. Britský deník Morning Star napsal: "Intervence nemůže být oprávněna ani z legálních hledisek, ani na základě socialistických principů. Je tragickou chybou a přehlížení požadavků vlády a čs. občanů bude ještě tragičtější." Sovětská agentura TASS označila mimořádný XIV. sjezd KSČ za skupinu pravičáckých elementů, které jednaly zcela v rozporu se stanovami strany. Dále agentura obviňuje O. Šika, J. Hájka, F. Vlasáka a Š. Gašparika z "poskytování přímých služeb západním propagandistům tím, že vykonávají vládní funkce mimo čs. území". Další zpráva se týká rovněž akademika O. Šika a ministra národohospodářského plánování F. Vlasáka, kteří se po jednodenním pobytu v Rumunsku vrátili do Bělehradu. Podle další zprávy TASS jsou prý sovětské jednotky "vřele vítány ve většině míst, zvláště mimo Prahu. Došlo prý jen k několika zraněním z izolovaných incidentů, vyvolaných nepřátelskými elementy". Moskevská Pravda uveřejnila prohlášení rad ministrů BLR, MLR, NDR, PLR a SSSR k čs. občanům, v němž uvádí, že vojenský zásah byl proveden na oficiální žádost. Stejné prohlášení uveřejnily ústřední deníky v ostatních okupantských zemích. Podle zprávy z Hongkongu označila lidová vláda Číny sovětskou invazi do Československa za obrovský podvod, který odhaluje bankrot politiky Kremlu. Událost by mohla urychlit rozpad ruského impéria a satelitního systému v Evropě. Zpravodaj agentury UPI James O. Jackson v rozsáhlém líčení z Prahy, kde nechybějí mrtvá těla a houkající sanitky, popisuje kouřící a ohořelý ruský tank, na němž je ostře červenou barvou namalovaný hákový kříž. Připomíná datum, kdy se tak velká zrada na českém národu stala před třiceti lety: Mnichov 1938. Američtí studenti ustavili oficiální výbor za svobodu Československa.


Na zasedání Rady bezpečnosti OSN vystoupil čs. ministr zahraničí J. Hájek a prohlásil, že čs. vláda ani jiné ústavní orgány se neobrátily na státy Varšavské smlouvy o pomoc a že čs. vláda hodnotí obsazení země jako neoprávněný násilný akt. Vyslovil naději, že všeobecná reakce většiny států i světové veřejnosti přiměje spojence, aby tuto chybu napravili, stáhli svá vojska a obnovili vzájemné vztahy. Sovětský zástupce J. Malik přečetl prohlášení rad ministrů pěti socialistických zemí. Mezitím po svém vystoupení obdržel J. Hájek z Moskvy od prezidenta republika L. Svobody telegram, aby požádal Radu bezpečnosti o stažení čs. otázky z programu. Okamžitě to sdělil U Thantovi, který jednání Rady bezpečnosti přerušil. Jednání v Radě bezpečnosti dostalo SSSR a jeho čtyři okupantské spojence do mezinárodní izolace. Přijetí návrhu rezoluce však nakonec zmařilo sovětské veto.


V Moskvě byla zahájena čs. - sovětská jednání. Za ČSSR se jednání zúčastnili L. Svoboda, A. Dubček, J. Smrkovský, O. Černík, V. Biĺak, F. Barbírek, J. Piller, E. Rigo, J. Špaček, O. Švestka, M. Jakeš, J. Lenárt, B. Šimon, G. Husák, A. Indra, Z. Mlynář, M. Dzúr, B. Kučera a V. Koucký. Jednání se nezúčastnil F. Kriegel. Za SSSR jednali L. I. Brežněv, A. N. Kosygin, N. V. Podgornyj, G. I. Voronov, A. P. Kirilenko, D. S. Poljanskij, P. E. Šelest, K. F. Katušev, B. N. Ponomarjov, A. A. Grečko a A. A. Gromyko.


Zprávy z domova. Předsednictvo ÚV KSČ vydalo prohlášení adresované všem členům a funkcionářům KSČ "Co dnes musí dělat komunisté". Bylo otištěno v Rudém právu. Dále jmenovalo svým vedoucím sekretariátu Martina Vaculíka. Obrátilo se na slovenské občany, aby nepodléhali desorientačním zprávám o odkladu mimořádné sjezdu Komunistické strany Slovenska. Považuje naopak za mimořádně důležité, aby se slovenský sjezd konal za všech okolností a co nejdříve.


Čs. vláda na návrh ministra vnitra odvolala V. Šalgoviče z funkce náměstka ministra vnitra a prohlásila všechny jeho rozkazy a jím provedená svévolná opatření po 20. srpnu za neplatné. (Po listopadových událostech 1989 je známo, že 5. února 1990 spáchal sebevraždu ve svém rodinném domě v Bratislavě ve věku 70 let.) Rozkazem ministra vnitra byli zbaveni funkcí a výkonu služby: náčelník StB Pražského kraje Bohumil Molnár, zástupce náčelníka II. správy StB Josef Ripl, náčelník VII. odboru Albín Kožuch. Ministr Pavel na návrh vlády se ujal přímého řízení StB. Náčelníkům Hlavní správy StB ukládá, aby u těch příslušníků StB, kteří se dopustili trestné činnosti v souvislosti se vstupem cizích vojsk, požádali příslušnou vojenskou prokuraturu o zahájení trestního stíhání. Dále ukládá všem příslušníkům Sboru národní bezpečnosti (SNB), aby pomáhali všemi prostředky legálním orgánům zajišťovat zvládnutí úkolů v mimořádné situaci.


Ke zrádcům a kolaborantům v srpnových dnech se připojují narychlo vzniklé rozhlasové stanice a pokusná televize. Sovětské velení v zahradě svého velvyslanectví v Praze vztyčilo několik stožárů s anténami a zahájilo tak vysílání ve zvuku i obraze. Objevily se i snímky z naší Prahy, ale ne ty, které by ukazovaly Prahu rozbitou, rozstřílenou a s mnoha vraky uhořelých vozidel na ulicích, Poznáváme zcela zřetelně hlas Jiřího Lukáše, kdysi šéfredaktora časopisu Praha-Moskva, později byl pracovníkem v aparátu Antonína Novotného a dnes je zrádcem, který na televizním kanále číslo jedna skrývá svou tvář. Zato hřímá slova zrady a marně se snaží obhájit okupaci. Ještě před srpnem neúspěšně usiloval o rozbití novinářské jednoty ve funkci nadřazeného stranického aparátčíka.


Předsednictvo vlády, podle zprávy kterou Svobodnému vysílači zaslala osobně Božena Machačová - Dostálová (předsedající vládě v době zatčeného O. Černíka), jednalo o tom, že dosud nebyl splněn slib velitele okupačních vojsk o uvolnění budovy předsednictva vlády, které pracuje v nenormálních podmínkách. Schválená výzva zní:

Pražané, Češi a Slováci, příslušníci ostatních národností: 1. nespolčujte se s okupanty, 2. odsuzujte zrádce a kolaboranty, nespolupracujte s nimi, 3. zachovejte klid, řiďte se jedině pokyny legální vlády, nenechte se vyprovokovat, každého lidského života je škoda, 4. dělníci, hospodářští pracovníci, ředitelé závodů, vedoucí úřadů a institucí: nedopusťte, aby váš závod, úřad nebo instituce přešly do rukou zrádců a kolaborantů, hlídejte náš společný majetek, zabezpečte trvalé obsazení svých pracovišť, 5. národní výbory, řiďte se jedině pokyny své legální vlády. Pro nás všechny, bez ohledu na politickou příslušnost, volná sobota a neděle neexistují. Zabezpečte, aby všude přes sobotu a neděli byly služby, neopouštějte své závody a úřady. Stůjte na svých místech! Pravda je na naší straně. Zvítězíme!


Národní shromáždění dále sděluje, že zasedá permanentně, v Praze je přítomno 196 poslanců, z toho 47 ze Slovenska. Jednotlivé výbory projednávají opatření na úsecích zásobování, dopravy, zdravotnictví, sklizní obilovin a chmele, dále k přípravám nového školního roku. Nepovažují přitom za vhodné protestovat již nadále stávkami, které mohou vést ke škodám.


Předsednictvo Národního shromáždění zaujalo rovněž stanovisko ke zprávě generálního prokurátora doc. dr. Macháta a dalo pokyn, aby z prokuratur byly propuštěny všechny osoby, které by se řídily pokyny okupačních jednotek nebo jinými pokyny, než stanoví zákony naší republiky.


Ústřední rada odborů a jednotlivé odborové svazy podporuje výsledky XIV. mimořádného sjezdu KSČ a oznamuje dále:


"Nikdy neuznáme vládu nebo kterékoli orgány složené ze samozvanců, odmítáme jakoukoliv kolaboraci s okupačními jednotkami a orgány. Vyzýváme odborové orgány a stávkové výbory, aby zajistily klidný průběh případných stávek a po jejich skončení zabezpečily znovu zahájení práce..."


Ze zasedání městského výboru KSČ, které se konalo v odpoledních hodinách, byla vyslána delegace na sovětské velvyslanectví s naléhavou žádostí, aby byl okamžitě propuštěn Sověty zadržovaný B. Šimon. Delegace byla zastavena kordónem sovětských vojenských jednotek, vojáci stojí kolem dokola budovy. Na žádost delegace přišel před budovu atašé A. M. Peršin. Ten prohlásil, že sovětskému velvyslanectví není nic známo o internaci B. Šimona a dokonce k údivu delegace doporučil, aby se obrátila na čs. Veřejnou bezpečnost (VB). Krátce na to telefonoval a poslal předsednictvu MV KSČ tuto informaci: 1. Sovětské velvyslanectví podniká vše pro to, aby byl B. Šimon vyhledán, uvolněn a aby mohl převzít své funkce. 2. Požádal, aby rodina B. Šimona byla ubezpečena, že je s ním vše v pořádku a aby se o něj nezneklidňovala. 3. Jakmile obdrží sovětské velvyslanectví další informace, podá ihned zprávu MV KSČ v Praze. (Jak to dopadlo, dnes už víme: B. Šimon se zúčastnil moskevských jednání s ostatními internovanými představiteli naší země.)


V útvaru Sboru nápravné výchovy (věznici) v Leopoldově bylo zabráněno pokusu o útěk třiceti vězňům. Generál I. G. Pavlovskij opustil Prahu a zřídil hlavní velitelství okupačních vojsk v Milovicích. Na letišti v Žatci přistálo letadlo s deseti civilními osobami; je mimo pochybnost, že šlo příslušníky NKVD (Narodnyj komisariat vnutrennych děl - Lidový komisariát vnitra SSSR), kterých se na území republiky pohybuje vícero. Bylo zjištěno, že všichni podléhají jakémusi Nazarovovi a Běloturkinovi, kteří jsou řídícími orgány NKVD a dosud fungují jako sovětští poradci v naší Státní bezpečnosti. U Kostomlat pod Milešovkou havaroval sovětský vrtulník MI-4. Tři členové posádky se zachránili, zemřeli však dva sovětští novináři K. Nepomňaščij a A. Zvorikin. Do rozhlasu docházejí zprávy se žádostí o vysílání a varování mnoha nositelů dalších jmen. Některá z nich dávají redakce prověřovat.


"Věřte našim informacím, máme i na těch nejutajovanějších místech bývalého panstva spolehlivé informátory, kteří s námi spolupracují", oznamuje náš hlasatel Svobodného vysílače a současně uvádí, že teprve v podvečerních hodinách dorazila do vysílání zpráva o schůzi na Státní bezpečnosti. Uvádí se v ní, že 500 účastníků se vyslovilo pro Dubčekovo vedení, 200 se zdrželo hlasování. Na této schůzi byli za kolaboranty označeni náměstek ministra vnitra Šalgovič a přední pracovník StB Ripl.


Čs. vojenští piloti z útvaru Mladá informují veřejnost o situaci na tomto letišti u Milovic. Dočasně jsou nuceni žít s okupanty ze Sovětského svazu, kteří brání jejich normální činnosti. Ve své informaci doslova sdělují:

Dodržujeme rozkaz svého nejvyššího velitele a prezidenta republiky Ludvíka Svobody a jedině jeho rozkazy budeme také plnit. Na jeho rozkaz třeba povstaneme a povedeme boj v jakýchkoliv podmínkách. Okupantům nepomůžeme nikdy a v ničem! Odmítáme nosit letecké a pilotní odznaky shodné se sovětskými. Oceňujeme nevídanou a neopakovatelnou činnost všech svobodných vysílačů a končíme jako vy s pozdravem "Jsme s vámi - buďte s námi!"


Během prvních dnů okupace se zapojilo do spolupráce velké množství radioamatérů. V rozhlasu byla o nich výzva:

Vy, kteří zachytíte vysílání Viktorie v amatérském pásmu 80 metrů, předávejte informace svým kolegům na celém světě, navazujte spojení s dosud svobodnými čs. vysílači, zprostředkovávejte předávání našich zpráv z Československa a příjem modulace. Zajišťujte rádiové trasy svými stanicemi pro svobodné vysílače v Československu. Pokud zaslechnete radiostanici Viktoria, přelaďte se tak, abyste nerušili její provoz.


Pplk. Alexandr Veličko vrátil všechna svá vojenská vyznamenání na vojenské správě v Praze 8 a na protest proti okupaci ČSSR. Hrdina Sovětského svazu Čechoslovák Josef Buršík odevzdal v Londýně na velvyslanectví SSSR všech 34 sovětských vyznamenání na protest proti nezákonné okupaci své vlasti. V Bejrútu se pokusili sovětští členové smíšené čs.-sovětské komise zmocnit velkoletadla Čs. aerolinií a odletět s ním do SSSR. Čs. piloti v čele s kapitánem Ondrou Klímou jim v tom zabránili. Na národní výbor ve Strakonicích se dostavil velitel okupační jednotky generál Savčenko. Vyzval představitele města ke spolupráci, ale všichni poslanci městského národního výboru tuto nabídku spolupráce odmítli a naopak vyzvali cizí jednotky, aby opustily město Strakonice a celou naši zemi. Vojenský velitel okupačních vojsk v Plzni se omluvil za obsazení redakce krajského deníku Pravda. Okupanti redakci i tiskárnu opustili, takže Pravda mohla dnes vyjít. Je ovšem otázka, zda se okupanti do budovy opět nevrátí...


Novinář Pražského jara Jiří Lederer, který studoval na Jagellonské univerzitě v Krakově, přišel do Svobodného vysílače s výzvou na vojáky polských okupačních jednotek. Ještě předtím platí výzva všem rozhlasovým vysílačům v místech, kde se tyto jednotky zdržují, aby se napojily na Svobodný vysílač, z něhož se zakrátko ozývalo: "Uwaga, uwaga! Movi radio wolne..." A z mnoha tlampačů po celé zemi se skutečně ozývala hřímavá slova o zradě, které se dopustili moskevští mocipáni na vojácích okupačních armád. Namluvili jim, že půjde jenom o cvičení s názvem Operace Dunaj, povolali na ně i záložníky. "Žádejte proto své velitele, aby se postavili čelem k pravdě, s jakou se na našem území setkáváte!"


Vystoupení Jiřího Lederera povzbudilo okamžitě další posluchače, kteří se Svobodnému vysílači ozvali. Mezi nimi novinářka Marta Macková ze Světa sovětů, která přinesla otevřený dopis spisovateli Borisi Polevému, a v něm slova nesmírně citově založené ženy a matky zároveň:

Vaše jméno je známé po celém světě. Ptám se Vás veřejně: můžete se dnes po tom, co se děje v naší zemi, podívat beze studu do očí svým známým a neznámým kamarádům z hor, partyzánům, svým osobním přátelům, umělcům z Vaší i naší země. Píšu Vám v neklidné noci, mé myšlenky ruší staccato samopalů. Vaše zlatá Praha je liduprázdná. Z hloubi noci zaznívá než hlasitá řeč ruská - řeč okupantská - řeč Puškinova, Vaše řeč! Sám jste starý voják, na co asi mysleli ti Vaši po zuby ozbrojení "přátelé", když nahřívaly motory tanků a obrněných vozů, utahovali si opasky na rubáškách před věrolomnou cestou do naší země?


Ve svém vysílání čteme i během dne některé informace a úryvky z tisku vydaného za mimořádných podmínek v těchto dnech: Týdeník Reportér hovoří k občanům, pokud budou mluvit se zahraničními návštěvníky, aby je žádali k nátlaku na vlády jejich zemí, které by se tak měly rozhodně vyjádřit k agresi vůči Československu. Aby přerušily diplomatické styky s okupantskými zeměmi. Týdeník dále připomíná krutý osud, který postihl Československo v letech 1938 - 1939, což zavdalo také příčinu ke vzniku druhé světové války. Rudé právo otiskuje výzvu Emila Zátopka: Sportovní svět, který prožívá letošní rok jako olympijský, v duchu olympijské charty odsuzuje násilnou okupaci Československa, která je v rozporu s humánním posláním olympijské myšlenky, čímž především Sovětský svaz ztratil právo účasti na XIX. Olympijských hrách v Mexiku. Hospodářské noviny přinášejí některé vtipy, které se mezi lidmi vyprávějí, mj. "To jsme si nemysleli, když jsme po jednání v Bratislavě zvali naše přátele - signatáře na návštěvu, že přijdou všichni najednou a s plnou polní..." Svět v obrazech v článku nazvaném "Varujeme všechny kolaboranty" cituje z platného čs. trestního zákona jednotlivé paragrafy 91 o vlastizradě a 92 o rozvracení republiky. Kolaboranti, pozor! Posluhováním jiným, protiústavním a protiprávním činitelům, dopouštíte se zločinu! Učitelské noviny píší: Málem jsme dětem a mládeži vyčítali, že nic neprožili. Že si o všech velkých událostech národní historie jen četli v dějepisu. Dnes tedy stojí také oni uprostřed takových událostí. Vidí tanky a střelbu. Vidí odnášet raněné. Učí se samostatně myslet, dělat samostatné závěry. Dochází k strašnému přehodnocování všeho, co jsme jim po léta vykládali, že sloužíme dobré věci. Letos asi nebude čas připravit výzdobu našich škol před novým školním rokem. Ale nastal už nyní čas vyzdobit se odvahou a naše učitelská srdce ctí a pravdou! Nový týdeník Politika napsal: Mohli jsme vidět tanky i před rodným domem Franze Kafky v Praze na Starém Městě. Kafkiáda dostala svůj konkrétní symbol! Literární listy: Situace začne být tragická v okamžiku, kdy se budeme muset dívat do očí zrádců. Ti zde zůstanou a s podporou tanků nám znovu vytvoří nesnesitelné lidské podmínky. I když tanky odjedou, zrádci za ně zastanou vše. Nevidíme největší hrozbu lidské svobody v hlavních okupantských zbraní. Už dnes ji vidíme v některých lidech, kteří se znalostí věcí začínají systematicky připravovat policejní režim.


Dostal se nám na redakční stůl také překlad dopisu, adresovaného čs. spisovatelům, má datum 23. srpna 1968 a zní:

"Drazí přátelé, naši pokrevní bratři, naši kolegové!

My, moskevští spisovatelé si v těchto tragických dnech trpce uvědomujeme svou vlastní bezmocnost a jsme alespoň v duchu s vámi ve vaší těžké situaci. Neštěstí tíží bedra nás všech, kdo dali své nadání, své slovo do služeb komunismu. Svoboda je dnes rdoušena nejen v Československu, ale i u nás.


Stydíme se, že potlačení svobody vychází tentokrát z naší země. Existující stalinské metody řízení a tvrdá kontrola, prováděná orgány bezpečnosti, nám v tuto chvíli nedovolují pozvednout veřejně svůj hlas na vaši obranu. Od letošního ledna jsme se sympatiemi a se závistí sledovali váš zápas a měli jsme radost, že alespoň v jedné slovanské zemi se uskutečňuje svoboda myšlení, svoboda slova, svoboda jednání - komunistická svoboda.


Bohužel, ne všichni se k tomuto dopisu připojují. Je u nás ještě mnoho literátů, kteří dávno propůjčili svá pera k hlásání dogmatismu a vysloužili si ostruhy v této hanebné funkci. Víme příliš dobře, jakými metodami se potlačuje svoboda a prosíme vás o jediné: ať se zítra stane cokoli, nedejte se zmást žádným nadbíháním, žádnými sliby ideologických dogmatiků, nedopusťte, aby byla ve vaší zemi obnovena cenzura, nepopularizujte ni z donucení díla takových spekulantů sovětské literatury, jako je Fedin, Šolochov či Safronov.


Přísaháme vám, že budeme ze všech sil sloužit humanismu a nikdy nepotřísníme svá pera krví. Ať si nás straší koncentračními tábory, ať nás nevydávají, ať si nás mučí duchovním či fyzickým hladem, nikdy neprodáme svou čest a svědomí.


Spojme se v tomto úsilí, spojme se duchovně, neboť krví jsme už dávno spojeni. Dějiny jednou vysloví nahlas jména všech, kdo tento dopis podepsali, dnes to možné není. Je nás osmdesát osm, 88 autorů tohoto dopisu. V mezinárodním vysílacím kódu znamená číslice 88 "líbání". Přijměte tedy naše hořké políbení - není to polibek Jidášův.


Odpusťte nám a odpusťte Rusku, věřte, že ono není vinno, že vy dnes pláčete.


Ať žije rozum!"


Nezdá se, že by šlo o podvrh či snad falzifikát, ale nepsal jej například jen jednotlivec, který žije nebo v současných dnech pobývá u nás v Československu. Jisté pochybnosti jsme museli zaplašit, neboť jsme neměli možnost si ověřit pravost dopisu. Došel konspirativní cestou, ale i nyní po mnoha letech od listopadu 1989 se po mém pátrání v Obci spisovatelů, u spisovatele a literárního historika dr. Františka Kautmanna, i po uveřejnění celého dopisu a výzvy k jeho autorství v časopisu Tvar, zůstává autor neznámý. Nemohl proto zatím vstoupit do dějin.


Anonymní však nezůstanou jména jiných statečných občanů Ruska. Na Rudém náměstí v Moskvě uspořádalo demonstraci osm statečných občanů SSSR: Konstantin Babickij, jazykovědec, Larissa Danielová - Bogorazovová, filoložka, Pavel Litvinov, fyzik, Viktor Fajnberg, teoretik umění, Vadim Delon, básník, Vladimír Dremlujga, dělník, Natalja Gorbaněvská, básnířka a Taťjana Bajevová, studentka. O jejich činu hlásí tiskové agentury na celém světě a zároveň uvádějí, že všichni byli krátce po zahájení demonstrace napadeni sovětskou tajnou policií, zbiti a posléze zatčeni.


Konečně zpráva, na kterou čekáme celý den! Do Prahy dorazilo poselství prezidenta L. Svobody z Moskvy, v němž sděluje čs. občanům:

"Než jsem odjel, řekl jsem vám, že předpokládám návrat ještě týž den večer a podám vám zprávu o výsledcích jednání. Věřte, že bych nezůstával v těchto těžkých chvílích ani o minutu déle, kdyby to naléhavě nevyžadoval zájem naší republiky a vás všech. Hned po příjezdu do Kremlu jsme začali jednat s vedoucími představiteli SSSR. Považovali jsme za nezbytné, aby se tohoto jednání zúčastnili A. Dubček, O. Černík a J. Smrkovský (zmínka o F. Krieglovi v poselství chyběla - poznámka redaktora). Mohu vám oznámit, že nyní se tito soudruzi již spolu s námi účastní příprav dalšího jednání. A to je také důvod, proč jsme prodloužili svůj pobyt v Moskvě."



díl vzpomínek:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08,

09, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16,

17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24

související texty:

Kalendárium - srpen 1968

události roku 1968

vzpomínky - úvodní strana


autor textu: Miroslav Sígl

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.