www.TOTALITA.cz

na zajišťování srpnového vysílání Československé televize vzpomíná redaktor Miroslav Sígl
23. díl: poděkování - vyhazov - černá listina

Víc poznámek a vzpomínek na měsíc srpen nemám. Leč, své vzpomínky na srpnové události v Čs. televizi přece nemohu jen tak z ničeho skončit. Celých sedm prvních okupačních dnů jsem podrobně dokumentoval a roztříděnou dokumentaci po jednotlivých dnech jsem zapůjčil Vilému Prečanovi, pracovníkovi Historického ústavu ČSAV. Ten ve známé knize "Sedm pražských dnů" mnohé z nich použil, bohužel neuvedl ani v závěru knihy, že jde také o dokumenty z tohoto pramene. Na omluvu mi předal jeden výtisk "černé knihy", jak se jí začalo říkat, s vepsaným věnováním: "S poděkováním za spolupráci a velkou pomoc - Dr. Prečan, Vánoce 1968." Po celou dobu normalizace jsem veškeré dokumenty dále pečlivě uchovával a okamžitě po listopadu 1989 jsem s nimi zašel do historické komise čs. vlády pro události v letech 1967 - 1971. Po jejich oxeroxování mi její předseda prof. Vojtěch Mencl doporučil vydat publikaci o Svobodném vysílači. Začal jsem na ní hned pracovat a vyšla pod názvem "Na vlně 490 metrů" v nakladatelství Naše vojsko - Magnet Press již v červnu 1990. Potom jsem většinu základních dokumentů (v podrobném členění den po dni: informace z ÚV KSČ, vlády a parlamentu, domácí zprávy, dálnopisné zprávy do Televizních novin, písemné poznámky, články a komentáře televizních redaktorů, přepsané informace, hlášení, poznámky, telegramy doručené do podniku Tesla Hloubětín, originály dopisů z nejrůznějších institucí, letáky, použité pro vysílání, vystoupení mimoredakčních spolupracovníků, zahraniční zprávy v originále nebo přeložené z rozhlasových stanic) předal do nově vzniklého Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, kde jsou uloženy dosud k dispozici badatelům a vážným zájemcům z domova i zahraničí.


Uplynulo mnoho let, ale dodnes platí, co jsem řekl a napsal rehabilitační komisi Čs. televize bezprostředně po listopadu 1989: Čs. televize a její pracovníci, ať již působili na obrazovce nebo rozhlasově, dokázali získat neobyčejně široký okruh svých spolupracovníků, přivést k mikrofonům a před kamery významné osobnosti politického a kulturního života naší země, další kolegy - novináře a spisovatele, kteří přicházeli se svým osobním vyznáním a okupačními zážitky, se svými komentáři a postřehy. Všichni svorně demonstrovali všeobecné rozhořčení, vzdor a odsouzení násilné agrese, ale také naši národní hrdost, odhodlání a statečnost čs. občanů v oněch tragických prvních dnech invaze.


Nelze přitom zapomínat na úžasnou podporu čs. veřejnosti, jakou poskytovalo tomuto vysílání. Bylo organizováno se souhlasem zákonné vlády, Národního shromáždění a tehdejšího vedení KSČ. Velkou zásluhu o bezporuchový chod televizního a rozhlasového provozu mají bezesporu obětaví pracovníci čs. spojů, technici a další pracovníci Čs. rozhlasu a Čs. televize, u Svobodného vysílače ještě pracovníci podniku Tesla Hloubětín. Za všechnu tuto činnost poděkovali všem ještě v srpnových dnech hned po svém návratu z Moskvy naši představitelé, mj. také při osobní návštěvě v hloubětínském podniku, odkud pocházejí i autentické snímky ČTK. Za všechnu tuto obětavou a odvážnou činnost poděkovali při své návštěvě hloubětínského podniku prezident republiky L. Svoboda a předseda vlády O. Černík 18. září 1968, odkud pocházejí i autentické snímky ČTK. Zde si prohlédli zařízení Svobodného vysílače v doprovodu V. Kabrny, který byl záhy nato z podniku propuštěn...


Čtenáře těchto vzpomínek jistě závěrem napadne otázka, jak jsem dopadl po srpnu 1968 já? Vzal jsem si zbytek dovolené, odejel za rodinou do jižních Čech a 4. září, když bylo obnoveno vysílání Čs. televize, jsem se vrátil na své původní pracoviště v redakci Televizních novin. "Rozjel jsi to na celé čáře", říkali mi známí a přátelé, kteří poznali můj hlas ze Svobodného vysílače, dokonce několik mých přátel celých sedm dní si naše vysílání si natáčelo a někdy v září mi dokonce některé pasáže přehrávali ze svých magnetofonů (mj. novinář A. V. Novotný nebo dlouholetý přítel L. Paulát). Nepropadl jsem žádné panice, ani s ničím nekalkuloval.


Přišlo to jak úder z čistého nebe, když jsem se ocitl v místnosti šéfredaktora Televizních novin. Dosavadní šéf Kamil Winter emigroval, předchozí šéfredaktor Bedřich Rohan zůstal v zahraničí, kam odejel jako zahraniční zpravodaj - a za stolem seděl Josef Vošahlík, který byl povolán nejvyššími orgány rovnou z Moskvy, kde pracoval na čs. velvyslanectví.


Obořil se na mne přímo, abych okamžitě zmizel, jak si vůbec troufám přijít "po tom všem" zpátky do redakce. "Snad si nemyslíš, že ti tvé rozhlasové štvaní může jen tak projít. Zatím s tebou mluvím takto otevřeně, zařiď si své záležitosti rychle, jinak s tebou musím rozvázat pracovní poměr okamžitě!" Ptám se, jak to myslí? "Mám ti snad napovídat, radit tobě, který jsi dokázal s těmi svými kumpány celý týden k celému národu a světu mluvit proti Sovětskému svazu, řídit to vaše vysílání plné slov o okupaci a okupantech? Štvali jste proti rozhlasové vysílačce Vltava, kde pracoval z ideologického oddělení sekretariátu ÚV KSČ Pavel Auersberg (někdy též psáno foneticky jako Auersperg). Všechno je zmonitorováno. To ti nemůže projít. Jediné, co ti můžu poradit - aby sis hledal místo mimo televizi... jinak za své vysílání poneseš kruté následky...", vyhrožoval.


Vynucenou "dohodu o rozvázání pracovního poměru s Čs. televizí" podepsal on a Zdeněk Michalec (vedoucí vysílání, hlavní redaktor nebo vedoucí odboru - jak znělo na smlouvě pod jeho jménem). Ironií osudu nese tato "dohoda" datum 25. 9. 1968, což je den mých 42. narozenin, kdy mně také byla doručena. Podařilo se mi zachránit načas u svého přítele Vladimíra Brabce v ČTK a jejího ředitele Jindřicha Suka. Nakonec jsme byli po prověrkách propuštěni všichni tři, ale s námi mnoho dalších novinářů - z politických důvodů, pro nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy, s okupací, se zákazem publikování.


Znovu jsme se "sešli" - uvedeni na "černé listině" (podle směrnice o vedení jednotné centrální evidence představitelů, exponentů a nositelů pravicového oportunismu z 8. ledna 1971). Začala zcela nová kapitola nejen mého života, ale celé mé rodné země. Nová garnitura sektářské vládnoucí strany dogmatiků cílevědomě likvidovala výsledky obrodného procesu. Totalitní režim pošlapával zákonná práva občanů, devastoval hodnoty vytvořené naším lidem, došlo k nenapravitelným škodám v celé naší společnosti. Neomezení komunističtí vládci v čele s Gustávem Husákem naslouchali direktivám z Moskvy více, než vlastnímu lidu. Nakonec se s ním rozešli a zůstali v izolaci...



díl vzpomínek:

01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08,

09, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16,

17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24

související texty:

Kalendárium - srpen 1968

události roku 1968

vzpomínky - úvodní strana


autor textu: Miroslav Sígl

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.