Zatčení hokejisté byli rozvezeni do různých věznic po Praze. Vojáci do pověstného domečku na Hradčanech nebo na ministerstvo národní obrany v Dejvicích, ostatní do pankráckého vězení či úřadovny StB v Bartolomějské ulici.

Všem začalo být po několika dnech jasné, vyšetřovatelům vůbec nejde o nějakou výtržnost v restauraci, ale že se jedná o snahu udělat z nich exemplární případ pro ostatní sportovce.

Byl začátek 50. let. Doba procesů. Špičkám ze všech oblastí, tedy i sportovcům, bylo nutno dát najevo, kdo je v republice pánem. A mistři světa v ledním hokeji byli pro tento účel ideálním terčem. Byli známí, měli kontakty na společenské třídy, které byly únorem postiženy a zároveň se stýkali s cizinci.

Z toho, jaké detaily vyšetřovatelé znali bylo jasné, že byli všichni již delší dobu sledováni a že zřejmě měli mezi sebou někoho, kdo donášel.

vytvoření protistátní skupiny Modrý a spol.

Mezi zatčenými bylo 10 mistrů světa. Přesto vyšetřovatelům chyběla vedoucí osobnost. 24. března, tedy zhruba měsíc po zatčení ostatních, došlo i na hokejovou hvězdu Ing. Bohumila Modrého.

Tento světově uznávaný brankář neměl s celým případem naprosto nic společného. Nebyl již členem reprezentace a nezúčastnil se ani oslavy u Hercíků. To však nevadilo. Byl obviněn ze styku s cizími špióny a z úmyslu emigrovat a případ mohl být uzavřen.

[vk], [25]