Po maturitě na gymnáziu narukoval do rakouskouherské armády a bojoval na balkánské frontě

Studoval medicínu na UK,
studia však nedokončil, krátce pracoval jako zubní technik, poté se věnoval literární práci.

Ve 20. letech člen Literární skupiny a Devětsilu, od 1934 člen Surrealistické skupiny.

Blízký přítel Jiřího Wolkera (korespondence Listy dvou básníků, 1953) a Vítězslava Nezvala.

V prvním tvůrčím období vycházel z programu proletářského umění (Věrný hlas, 1924, Zlom, 1925, Zloděj z Bagdadu, 1925).

Ve 2. pol. 20. let se přiklonil k poetismu (Zlatými řetězy, 1926).

Záliba v exotismu ho přivedla k cestě do Orientu (1926-27), jež se odrazila ve sbírce S lodí, jež dováží čaj a kávu (1927).
Poetistické období uzavřelo apollinairovské pásmo Nový Ikaros (1929), využívající uvolněné asociativní obraznosti, a sbírka Nebe Peklo Ráj (1930).

Postupy surrealismu je ovlivněna sbírka Zrcadlo noci (1939).

Tvůrčí krizi pak obráží poslední sbírka Bez obav (1951), obsahující výbor básní vytvořených v letech 1940-50 a částečně poznamenaná dobovým estetickým a ideologickým schematismem.

Po 2. světové válce působil na ministerstvu informací. Jeho tvorba byla ovlivněna válečnými prožitky i dominantními literárními proudy 20. a 30. let. V atmosféře začátku 50. let propadal Biebl duševní depresi a posléze spáchal sebevraždu.

použitá literatura: 16