Období počátků komunistického režimu v Československu je dnes spojeno se dvěma symboly: masovou represí a vlnou budovatelského nadšení. Zatímco první ze symbolů odpovídá historické realitě, je představa o spontánním budovatelském nadšení iluzí.

Oficiální propaganda líčila dělníky jako uvědomělé a obětavé budovatele socialismu. Ve skutečnosti se v průmyslových podnicích vyskytovalo mnohem více dělnické nespokojenosti, než by se zdálo. Tyto jevy byly ale oficiálně utajovány a skrytě tvrdě postihovány.

brněnské protesty

Například ve dnech 21. a 22. listopadu 1951 došlo v Brně k protestům proti redukci tradičního vánočního příplatku. Dělníci několika velkých brněnských podniků vyšli do ulic.

Krajský výbor KSČ pomocí Lidových milicí stávku a demonstrace postupně omezoval a rozptyloval. Po uklidnění situace došlo k prověrkám a stranickým trestům, skupina označená za organizátory, ve skutečnosti šlo o záměrně sestavenou skupinu údajných nepřátel režimu byla odsouzena k poměrně citelným trestům vězení.

K projevům nespokojenosti došlo mimo Brno i v podnicích VŽKG Ostrava a Svit Gottwaldov.

další projevy nespokojenosti

Stávky proti zvyšování norem a zhoršování podmínek práce se vyskytovaly na různých místech státu i v dalších letech. Vrcholem byly protesty proti měnové reformě počátkem června 1953. Kromě nasazení ozbrojených jednotek pak komunistická moc tehdy tvrdě potrestala vybrané stávkující dělníky dlouholetými tresty vězení.

V průběhu celých padesátých let lze zaznamenat v Československu okolo 260 dělnických stávek. Jejich cílem bylo prosazování dílčích sociálních a pracovních požadavků, nikoliv zásadních politických změn.

Politická moc hodnotila stávky a protesty jako záměrně vyvolané z protisocialistických pohnutek, jako dílo vnitřních či vnějších nepřátel. Zpravidla byli Státní bezpečností pak hledáni mezi protestujícími lidi z tzv. poražených tříd, na které byla svalena zodpovědnost. Běžní dělníci byli prezentováni jako svedení.

úderníkem kvůli sociálním výhodám

Údernické hnutí v Československu od konce čtyřicátých let samozřejmě existovalo, ale jeho obsah byl pro dělníky zpravidla velmi reálný.

Byla to vidina většího výdělku a další materiální výhody: potravinové lístky navíc, přednostní přidělování potravin, spotřební zboží ze speciálních prodejen.

Počet úderníků díky těmto lákadlům rychle vzrůstal. Počátkem roku 1949 činil asi 5% pracujících, na konci roku 1949 to bylo již 30%. V listopadu 1950 jejich počet vystoupal na 344 000, takže v březnu 1951 zakázala Ústřední rada odborů vydávat nové údernické knížky.

Neplánovaný rozmach "privilegované" skupiny pracujících začal ohrožovat běžné zásobování obyvatelstva. Úderníci se vesměs vyhýbali politickému využívání svých nadprůměrných pracovních výkonů.

Stachanovci

Ze Sovětského svazu byla přejímána řada metod mobilizace pracovních sil. Kromě stachanovského a údernického hnutí to bylo socialistické soutěžení, socialistické závazky, mimořádné Stalinovy směny.

Stachanovské hnutí bylo pojmenováno po Alexeji Grigorjeviči Stachanovovi (1906-1977). Byl to sovětský horník, který roku 1953 překročil čtrnáctinásobně pracovní normu. Byl jmenován hrdinou socialistické práce, později studoval na průmyslové akademii a nakonec zastával funkci vedoucího odboru ministerstva uhelného průmyslu SSSR.

Jím inspirované stachanovské hnutí spočívalo podle oficiálního podání v kombinaci zvyšování produktivity práce, využívání nové techniky, organizace technologických procesů, organizace výroby a organizace pracoviště.

Epocha úderníků v Československu byla ale velmi krátká. Stachanovské hnutí mizí v letech 1951-1952. Socialistické soutěžení dosáhlo svého vrcholu roku 1953, potom se stává formálním a upadá.

Důvodem nezájmu o mobilizaci práce byl odpor dělníků proti jejímu politickému zneužívání, kritika nekvalitních výsledků překotné údernické práce, kdy ve snaze o dosažení velkých výkonů šla stranou kvalita.

související texty:

pětiletky - plánování ekonomiky

politické procesy v Československu

seznam popravených

měnová reforma 1953

pridělový systém

50. léta - úvodní strana

autor textu: Prokop Tomek