Komunisté již od samého počátku usilovali o přeměnu církví v poslušný nástroj moci.

Především katolická církev byla komunisty chápána ne jako kulturně sociální instituce, ale jako politická síla. Proto proti ní používali stejných metod a prostředků jako k tzv. politické reakci.

Již 27. února tj. dva dny po převzetí moci zastavili komunisté vydávání většiny katolických periodik. Jako důvod byl uveden "nedostatek papíru".

Místo tří katolických týdeníků

• KATOLÍK     (náklad   30 000 výtisků)
• NEDĚLE       (náklad 120 000 výtisků)
• ROZSÉVAČ  (náklad 120 000 výtisků)

slíbili vydávání jediného periodika

• NEDĚLNÍ ROZSÉVAČ (bez udání nákladu).

Do církevních záležitostí začali svévolně zasahovat místní straničtí funkcionáři. Množily se případy šikanování kněží.

Komunistické vedení se zprvu vztah mezi státem a církvemi snažilo řešit na základě těchto možností:

• spolupráce režimu s církví
  na základě její "poslušnosti"



• dosažením politické neutralizace tím,
  že církevní hierarchie zveřejní svou loajalitu vůči novému režimu



• a v případě neúspěchu těchto variant
  vyvolat konflikt a boj

Autory dlouhodobé koncepce likvidace církve byli zejména Klement Gottwald, Alexej Čepička a Rudolf Slánský.

18.března 1948

vydal ústřední akční výbor NF
prohlášení o náboženské svobodě:
"…….svoboda náboženství a vykonávání náboženských obřadů je jednou ze základních zásad našeho lidově demokratického režimu. ÚAV NF musí pečovat o to, aby náboženská svoboda byla všude v plné míře uchována, aby nerušený výkon náboženských obřadů byl zajištěn.

Odsuzujeme samovolné zásahy do církevního školství a všechny akty, které by náboženskou mohly porušit….."

Došlo k jednání mezi představiteli moci a církevními hodnostáři.

15.dubna 1948

byla založena komise pro církevní a náboženské otázky při ÚAV NF. V jejím čele stanul Alexej Čepička, v komisi byli dva kněží - Josef Plojhar a Josef Beneš. V květnu byla ustanovena oficiální delegace pro jednání se státem.

první fáze jednání   (probíhala mezi 10.- 25.květnem)
Církvi šlo o přijatou koexistenci se státem a zejména o zachování církevního školství, komunistické moci o to, jak dostat církev do úplného područí.

druhá fáze jednání   (začala 11.června).
Situace se změnila. Proti církvi byl nastolen ostrý kurs. Církevní delegace chtěla jednat zejména o rostoucím proticírkevním boji a znovu zachování církevního školství.

Čepička opakovaně naléhal na prohlášení loajality církve režimu. Chystá se naplňovat koncepci konečné likvidace církve. I tato jednání skončila bezvýsledně.

Zatímco probíhala jednání, nižší složky státního aparátu zasahovaly proti katolickým školám, spolkům, tisku.

Zásadní taktikou byl rovněž diferencovaný přístup ke kněžím. Duchovní byli rozděleni na tzv."vlastenecké" a "reakční". Byla zde snaha vrazit klín mezi nižší duchovenstvo a hierarchii.

[ma]