Tato méně početná, ale zato vlivná skupina se stala objektem zájmu režimu. Komunističtí vládci se snažili využít levicové postoje většiny umělců k propagaci systému.

kulturní politika byla postavena na dvou zásadách:

• monopolní vlastnictví všech prostředků ke zpřístupnění uměleckých děl a kulturních informací
  (galerie, kina, divadla, tiskárny)



• funkce kultury v režimu - propagandistická role. Kultura musí sloužit oslavě komunismu a upevnění moci komunistů.

A tak se tato méně početná, ale vlivná skupina občanů stala objektem zájmu režimu. Komunisté se snažili využít přirozených levicových postojů většiny umělců ke svému prospěchu a k propagaci systému.

Tvůrčí činnost byla degradována na pouhou propagandu a tvůrci na zaměstnance z milosti strany a státu. Přesto však umělci nikdy nedosáhli úplné důvěry u vysokých stranických funkcionářů.

Například v roce 1949 tehdejší krajský komunistický tajemník v Brně vychvaloval ty spisovatele, kteří píší o továrnách a soustruzích. Těm, kteří svoji povinnost ještě nepochopili (jako například básník Nezval) hrozil zákazem vydávání jejich díla.

novináři

se "těšili" největší pozornosti komunistického vedení. Jich se v prvé řadě nejvíce dotkly poúnorové čistky. Likvidace všech krajských novin a stranických časopisů postihla velké množství žurnalistů. Nekomunistickým stranám byl povolen pouze jeden ústřední deník s omezeným nákladem a organizační zpravodaj.

mechanismus kontroly tvůrců a jejich díla:

• stranický článek:

  V září 1948 byla vytvořena kulturní rada, která byla vybavena rozsáhlou pravomocí ve věcech kultury a školství. Výkonným orgánem bylo kulturně propagační oddělení komunistického sekretariátu. Právě odtud byl řízen veškerý kulturní život. O knižní produkci rozhodovala lektorská rada ÚV KSČ.




• státní článek:

  převáděl stranické pokyny v úřední nařízení. Tvořila jej ministerstva informací a školství.




• svazový článek:

  reprezentovaly svazy spisovatelů, novinářů, skladatelů a výtvarných umělců, které ovládali komunisté a prováděli zde stranickou politiku.

Řada novinářů řešila svoji situaci emigrací (P. Tigrid, F. Peroutka), někteří skončili dokonce ve vězení (M. Mareš).

zákazy literatury

Spisovatelé a básníci, kteří nepatřili ke komunisty uznávaným uměleckým směrům, byli umlčeni krátce po únoru 1948. Všechna nakladatelství byla ovládnuta komunisty anebo přímo zrušena.

Již v říjnu 1948 byl sestaven první seznam zakázané literatury na jehož základě byly vyřazovány knihy z veřejných knihoven. Posléze následovaly další a další seznamy. Podle těchto seznamů bylo vyřazeno a zničeno kolem 27,5 milionů knih.

Kulturu zcela ovládli umělci-komunisté, kteří zcela nečinně přihlíželi pronásledování svých druhů.

nucené umlčení řady významných osobností národní kultury:

• Jan Zahradníček (uvězněn),
• František Hrubín,
• Vladimír Holan,
• Zdeněk Kalista,
• Václav Černý,
• Václav Renč,

• František Křelina,
• Josef Palivec,
• Jaroslav Seifert,
• František Langer,
• Karel Teige.

nový směr v kultuře

- tzv. socialistický realismus nyní již jako jediný umělecký směr byl proklamován na základě návrhu tajemníka ÚV KSČ pro ideologii Gustava Bareše již z poloviny března 1948.

štvavá kampaň

Tzv. vykladačem a strážcem ideologické čistoty v umění byla skupina mladých komunistických básníků (Pavel Kohout aj.) soustředěná kolem kulturně politického týdeníku ÚV KSČ "Tvorba".

Tato skupina organizovala štvavé kampaně proti všem, kteří se nějakým způsobem vymykali ideologii či odmítali se podřídit monopolu tzv. socialistického realismu. Na základě toho např. již v červenci 1949 měli zakázáno publikovat Holan i Seifert.

oběti této kampaně

Básnická tvorba byla rozlišena na optimistickou a pesimistickou. V létě roku 1951 byla zahájena štvavá kampaň proti Konstantinu Bieblovi, která skončila básníkovou sebevraždou 12.11.1951.

Štvavou kampaň psychicky neunesl ani režisér Jiří Frejka, který dobrovolně odešel ze života na jaře 1952.

... a nakonec samozřejmě i   cenzura

Zprvu jí vykonávaly stranické instituce a svazové orgány. Později vznikl zvláštní úřad - Hlavní správa tiskového dohledu - v rámci ministerstva vnitra.

[ma]