Komunisté vycházeli ze starého ekonomického zákona, podle kterého jsou potraviny zbraní a prostředkem na ovládání lidí".

Proto učinili vše, aby ovládli výrobu potravin a ovládli zemědělce kteří je vyráběli. Proto použili všech možných metod, aby dosáhli svého cíle. Bez ohledu na možné následky (v SSSR hladomor, v ČSR pokles výroby - oficiálně o 12%)

Podmínky k likvidaci soukromého sektoru a ovládnutí obyvatel byly na vesnici složité. Pevné vazby a vztahy k půdě obdělávané rodinami po staletí se staly překážkou "socializace vesnice".

Vliv KSČ na venkově byl malý. Členskou základnu tvořili bezzemci, kovozemědělci a drobní rolníci, z nichž mnozí získali půdu až v roce 1948 při pozemkové reformě vyhlášené KSČ a vládou, tedy záhy po únorovém převratu.

Ovládnutí zemědělství ztížil i ten fakt, že v letech 1945-48 nakoupili zemědělci velké množství strojů (dar UNNRA), což způsobilo, že vesnice se stala reálně i ekonomicky nezávislá. Jako samozásobitelé byli rolníci nezávislí..

Proto bylo hlavním cílem kolektivizace likvidace těchto samovýrobců, jako skupiny politicky neovladatelných obyvatel. V nemalé míře šlo i o odčerpání pracovních sil pro rostoucí válečný průmysl.

[ma]