Na začátku roku 1948 bylo komunistům už jasné, že ztrácejí voličskou přízeň a že bez nějakého zásadního opatření vítězství v květnových volbách neobhájí.

inspirace hitlerovským nacistickým Německem

Klement Gottwald ale neponechal nic náhodě a na dubnovém zasedání ústředního výboru předložil návrh, aby se v parlamentních volbách nevolily politické strany, ale "jednotná kandidátka Národní fronty". Kdo by s jednotnou kandidátkou nesouhlasil, mohl do urny vložit "bílý lístek".

Rudolf Slánský označil později Gottwaldův návrh za "geniální", ale nebyl to nápad originální. Komunisté jen zopakovali osvědčený volební systém Hitlerova nacistického Německa.

V prosinci 1938 se konaly doplňovací volby do říšského sněmu. Zúčastnilo se jich také 300 tisíc Čechů, kteří po přijetí Mnichovského diktátu zůstali na území zabraném Němci. Také oni mohli "vybírat" pouze z jediné kandidátky strany NSDAP - Nacionálně socialistické německé dělnické strany.

Volby probíhaly pod dohledem německého vojska a jedno z volebních hesel určené Čechům znělo: "Stojíme před volbami! Budeme-li volit ne, nebo vůbec nevolit, znamená to vypovědět boj státu, jehož jsme občany. Hlasujme ano - znamená to osvobození od vojenské povinnosti, chleba a zajištěnou dovolenou, práci, zvýšení platů a hospodářský blahobyt, zajištění usedlosti a domova, pořádek a mír!".

V parlamentních volbách dne 30. května 1948 stáli voliči před podobnou situaci. K jednotné kandidátce neexistoval alternativní politický program. Lidé mohli volit jen kandidáty Národní fronty, což byli výhradně komunisté a jejich sympatizanti, nebo vhodit do urny bílé lístky na znamení nesouhlasu.

Masivní předvolební kampaň byla jednoznačná: "Hlas pro jednotnou kandidátku bude hlasem pro republiku, pro lidovou demokracii, pro cestu svobodného a pokojného budování naší socialistické budoucnosti" - bílý lístek je odmítnutím nastoupené cesty, je to hlas pro nepřátele socialismu a reakcionáře.

Jednotná kandidátní listina Národní fronty zajistila komunistům nejen volební vítězství, ale v jejich očích také potvrzení správnosti politiky zahájené po únorovém převratu, což nezapomínali opakovaně zdůrazňovat.

Přijatý volební zákon pak vyloučil na více než čtyři desetiletí jakoukoli změnu politického systému projevem vůle voličů. Opozice k vládnímu programu byla zakázána, pokusy o kritiku politiky komunistické strany byly tvrdě trestány jako kriminální činnost. Komunistům se tak podařilo zásadním způsobem přetvořit funkci parlamentu a položit základní kámen pro vznik totalitního režimu.

Parlamentní volby se změnily v trapnou divadelní frašku a sněmovna v poslušnou hlasovací mašinérii, která jednohlasně schvalovala všechno, co jí bylo předloženo. Není třeba dodávat, že díky tomuto "geniálnímu" volebnímu systému a nastolené atmosféře strachu, nemohli kandidáti Národní fronty prohrát. Získávali pravidelně ve všech volbách oněch pověstných 99 % hlasů.

související texty:

Komunistická strana Československa

volby 1946

volby 1986

volby v období 1946-1989 - úvodní strana

autor textu: Milan Krejčiřík

použitá literatura: Ivan Motýl: 1938 a 1948: NSDAP i KSČ, stejné výhrůžky, Týden, 28.5.2010