"Naše strana šla cestou, aby prověřování případů minulých let sloužilo hlavnímu cíli - upevnění diktatury proletariátu v naší zemi."

Ze Závěrečné zprávy komise ÚV KSČ o výsledku prověrky politických procesů z údobí let 1949-1953.

Již několik let po Stalinově smrti byla KSČ donucena pokusit se o nápravu nejkřiklavějších přehmatů komunistické "justice". Nešlo ale o revize procesů s tzv. třídními nepřáteli, ty považoval režim za zcela oprávněné. Mělo jít výhradně o procesy s komunisty.

Barákova komise

Politické byro ÚV KSČ ustavilo 10. ledna 1955 první "komisi ÚV KSČ pro přezkoumání zákonnosti některých soudních případů od roku 1948 z hlediska výše trestu" a jejím předsedou jmenovalo ministra vnitra (!) Rudolfa Baráka, po němž byla komise i nazývána.

V průběhu činnosti komise se ukázala nutnost zabývat se i nedotknutelným procesem s Rudolfem Slánským a spol. Proto byl 5. dubna 1956 Barák jmenován i předsedou "komise C" k prošetření tohoto případu. Barákova komise ukončila činnost v září 1957 a nelze jí nazývat rehabilitační ale spíše revizní.

Konkrétním výsledkem její práce bylo zmírnění trestu a podmínečné propuštění z vězení desítek osob z řad komunistických prominentů. Proces s R. Slánským byl ale potvrzen jako v podstatě oprávněný.

Nejvíce zkompromitovaní vyšetřovatelé StB Bohumil Doubek a Vladimír Kohoutek byli v roce 1955 za nezákonnosti zatčeni, odsouzeni ale zanedlouho poté propuštěni z vězení. Komise si pochvalovala v závěrech šetření i fakt, že nedošlo k razatní nápravě, která by mohla "sloužit jen nepřátelům strany a našeho zřízení".

V závěrečné zprávě komise je i opatrně zmíněna politická odpovědnost některých nespecifikovaných soudruhů, "kteří měli podíl na chybách let 1949-1953 a dává se k úvaze otázka, zda je třeba volat je k zodpovědnosti". Doba, která od procesů tehdy utekla, byla nepochybně příliš krátká. Ve vysokých funkcích v KSČ a v aktivní službě na MV bylo ještě příliš mnoho aktérů krvavých událostí.

amnestie

Jistou formou nápravy procesů padesátých let byly v dílčích případech amnestie a milosti, na jejichž základě byli i někteří odsouzení nekomunisté propouštěni z vězení. Největší akcí toho druhu byla amnestie z 9. května 1960, kdy bylo propuštěno dokonce několik tisíc politických vězňů.

Represivní a justiční aparát (inspekce ministra vnitra, prokuratury a soudy) volil vesměs způsob úprav trestů a milostí, aby nebylo postiženým přiznána satisfakce a byli skutečně rehabilitováni.

Kolderova komise

Další, tzv. Kolderova komise (podle předsedy, komunistického funkcionáře Drahomíra Koldera), působila od září 1962 do dubna 1963. Na činnosti komise participovala dokonce řada přímých aktérů nezákonností, za všechny je možno jmenovat prokurátora Josefa Urválka. Komise došla k závěru, že procesy s komunisty byly vykonstruovány a byly protizákonné.

Současně Kolderova komise určila odpovědným za chybné závěry předcházejících komisí právě Rudolfa Baráka, který byl totiž předtím v únoru 1962 zatčen a poté odsouzen za zneužívání moci k 15 letům vězení. Barák chránil své podřízené na ministerstvu vnitra i dosud působící členy nejvyššího vedení KSČ. Právě na StB a justici ale nikoliv na KSČ byla svalena největší vina za procesy. V roce 1964 byli postiženi někteří provinilci z StB alespoň stranicky a kázeňsky.

Barnabitská komise

V roce 1963 byla vytvořena předsednictvem ÚV KSČ komise k prošetření případu tzv. slovenských buržoazních nacionalistů, známých jako případ "Gustáv Husák a spol.". Komise je známa podle místa jednání v bývalém klášteře barnabitek na Hradčanech jako "barnabitská". Její závěr vedl k rehabilitaci "Gustáva Husáka a ostatních odsouzených.

Pillerova komise

Poslední komisí ustavenou ÚV KSČ byla tzv. Pillerova komise (funkcionář ÚV KSČ Jan Piller), která byla vytvořena v dubnu 1968. Do srpnové okupace byly její dílčí výsledky velmi odvážné a kritické.

Na přelomu roku 1968-1969 ale ve změněných politických podmínkách ze strachu většina členů komise odmítla podepsat závěrečnou zprávu jako antisovětskou, antisocialistickou a poškozující KSČ. Práce komise byla ukončena v květnu 1969 bez závěru.

normalizační komise

K uzavření činnosti Pillerovy komise byla v dubnu 1971 utvořena "normalizační" komise, která se nakonec vrátila k závěrům k výsledkům tzv. Kolderovy komise z roku 1963 (Drahomír Kolder byl jedním ze členů této poslední komise).

Rehabilitace, které individuálně probíhaly koncem šedesátých let i u případů odsouzených nekomunistů byly jen dílčí a na počátku normalizace byly vesměs revidovány a odvolávány. Smyslem rehabilitací v režii komunistů nebylo nastolit spravedlnost ale najít řešení, které by nějak uspokojilo poškozené ale nepoškodilo KSČ.

související texty:

politické procesy v Československu

seznam popravených

Státní Bezpečnost

počátek Obrodného procesu 1968

50. léta - úvodní strana

autor textu: Prokop Tomek