léta věznění

po soudu byli všichni převezeni na plzeňské Bory. Tam strávili první tři měsíce na samotkách. Ve vězení už byli nuceni pobývat generálové, továrníci, poslanci i další známé osobnosti, ale mistři světa zde byli poprvé. Mnoha bachařům proto dělalo dobře, když je mohli ponížit. Byly to těžké dny a týdny.

odvolací soud

V hlavách hokejistů však stále svítila jiskřička naděje v souvislosti s odvolacím soudem. Kolik naivity. 22. prosince 1950 Nejvyšší soud rozsudky v plném rozsahu potvrdil.

Na chodbě po jednání oslovil Gustav Bubník jednoho ze soudců s otázkou, proč byli odsouzeni, když je zjevně vše nesmysl. Odpověď dr. Michala byla zcela výmluvná:

"Promiňte mi mládenci, ale já za to nemohu. Museli jste být odsouzeni pro výstrahu všem ostatním sportovcům. O tom se rozhodovalo jinde než tady v soudní síni ..."

V létě 1951 byli hokejisté rozvezeni do různých vězení a lágrů. Podle délky trestu. Novým bydlištěm těch, kteří dostali delší tresty se staly uranové doly Příbram, Jáchymov, Ležnice a další.

návrat do života

Po propuštění se většina z nich k hokeji vrátila. Hráli v druholigových i prvoligových mužstvech. Někteří působili později ještě na postech trenérů. Nikdo z nich to však neměl nikdy lehké. Mnoha lidem byli stále trnem v oku.

Nejdéle, do roku 1962, hrál Gustav Bubník ve Slovanu Bratislava a Václav Roziňák ve Spartě. V následujících letech se někteří stali hokejovými trenéry po celé Evropě.

Hajný dovedl Servette Ženeva na druhé místo v lize a měl nabídku trénovat reprezentaci. Ve Švýcarsku působil i Kobranov a Roziňák - ten také v západním Německu.

Červený trénoval jugoslávské klubové celky a Konopásek vyhrál s katovickými svěřenci polskou ligu. Gustav Bubník trénoval finskou reprezentaci a přivedl ji k historickému prvnímu vítězství nad Československem.

rehabilitace

30. července 1968, opět v neveřejném zasedání, projednal Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona v trestní věci proti Ing. Modrému a spol. a usnesení ze 22. prosince 1950 proti všem obviněným a v celém rozsahu zrušil.

Ing. Bohumil Modrý se tohoto dne již nedočkal. Zemřel v roce 1963 ve věku 47 let na následky pobytu v uranových dolech.

O několik dní později, 21. srpna 1968, začala okupace republiky vojsky Varšavské smlouvy. Do okupované vlasti se nevrátil Vladimír Kobranov a Václav Roziňák

[vk], [25]