vznik tábora

Historie pracovního tábora v Ústí nad Oravou sahá až do období Slovenského státu, kdy zde fungoval, až do 31. prosince 1944, pracovní útvar. V polovině listopadu 1945 byl v prostorách bývalého pracovního útvaru zřízen, dle nařízení Slovenské národní rady č. 105/1945 Sb. n., pracovní tábor pro 300 mužů.

popis tábora

Tábor se rozprostíral na ploše 100x100m, kterou ohraničoval nízký dřevěný plot. Tvořilo jej pět dřevěných baráků. V prvním, postaveném u vchodu do tábora, se nacházela strážnice, kanceláře, kuchyň a ubikace pro strážní oddíl. Dva další sloužily jako ubikace pro zařazence a poslední dva jako krejčovská a ševcovská dílna, oděvní sklad, autogaráž, umyvárna a kuchyň pro zařazence.

Zařazenci pracovali na stavbě Oravské přehrady, vzdálené asi 300m od tábora, spolu s civilními zaměstnanci firmy Tvorba, která stavbu realizovala. Političtí rozvratníci, většinou bývalí příslušníci SS, pracovali v kancelářích tábora.

denní režim

Den začínal pro zařazence o 5.30 ráno. O šesté měli snídani a o sedmé začínala pracovní doba. O dvanácté se pak podával oběd a o třinácté se začínalo opět pracovat. Konec denní šichty byl o půl páté. Večeře se podávala o osmnácté a ve dvacetjedna hodin byla večerka.

zaměstnání zařazenců

Pracovní doba byla stanovena na 48 hodin týdenně, přičemž zařazenci dostávali 9 korun a 60 haléřů za hodinu práce. Ze vydělané mzdy jim byla strhávána částka 30,- korun na den za stravu, nemocenské pojištění a daň. Měsíčně si tak zařazenci mohli vydělat 900,- až 1000,- korun, z kterých jim byla již předem vyplacena částka 3,- korun na den. Zůstatek byl zaslán rodinám.

poměry v táboře v roce 1947

Poměry v táboře byly velice uvolněné. Komise Pověřenectva vnitra, která navštívila tábor v březnu 1947, zjistila, že "Zaistenci hocikedy opúšťajú tábor, popíjajú so strážcami. ... Strážcovia nadŕžajú za úplaty (alkohol, peniaze). ... Ak niektorí zbeh nie je z finančne dobrých kruhov je opitými strážnikmi zbitý tak, ze musí aj niekoľko dní ležať..." a konstatovala nad tímto stavem znepokojení.

poměry v táboře po únoru 1948

Situace se však nezlepšovala a nezměnila se dokonce ani po únoru 1948. Komise Pověřenectva vnitra tentokráte konstatovala přímo katastrofální situaci: " Členovia strážnej služby sú malo dôrazní, prísni, sú povolní a pri vykonávaní služby nedôslední (službu ako takú neberú dosť vážne), sú prístupní zaradencom do takej miery, že títo si dovoľujú veci, ktoré nepôsobia dobrým dojmom. Zaradenci sa vyhýbajú práci, vyhľadávajú možnosti k zbehnutiu, politizujú a túto politickú psychózu prenášajú aj na civilných zamestnancov firmy Tvorba, pracovište radi opúšťajú a využívajú na opíjanie a kartárenie, po útekoch v nočných hodinách rušia kľud obyvateľov, majú civilné šaty, čo napomáha ich útekom a čítajú závadnú literatúru - maďarské knihy, nábožensko-tendenčne zahrotené." V táboře se neprovázela ani směrnicemi předepsaná osvětová výchova, strava nebylo dostatečne kalorická a výživná, staré dřevěné baráky sa rozpadali a nedali se dobře vykuřovat. Zlá strava a ubytování spůsobovali mnoho ochoření.

V březnu 1948 bylo v kmenovém stavu tábora 581 osob, přičemž ve skutečnosti se v táboře nacházelo "jen" 228 osob. Ze zbývajících 353 osob, které byly evidovány jako zařazenci tábora, bylo až 236 na útěku, 97 bylo na přerušeném pobytu a 20 v nemocnici mimo tábor.

15. prosince 1948 byl tábor, podle nařízení Slovenské národní rady č. 7/1948 Sb. n., přejmenován na pracovní útvar a 11. února 1949, podle zákona č. 247/1948 Sb. z., na tábor nucené práce. Do TNP byli zařazovány osoby pouze ze slovenských krajů Košice, Prešov a Žilina.

zrušení tábora

Kritika, která se snesla na správu tábora za příliš volné poměry v táboře, nedostatečné střežení tábora i zařazenců, nízké pracovní nasazení zařazenců, stejně jako jejich nepříznivé politické působení na civilní zaměstnance formy Tvorba, směrovala už od počátku dubna 1949 k zrušení tábora. K definitivnímu rozhodnutí o zrušení tábora přispěl i fakt, že tábor byl příliš vzdálen od Bratislavy, co znemožňovalo vykonávat jeho dostatečnou kontrolu a nakonec i fakt, že tábor se nacházel na Horní Oravě, která byla charakteristická svým negativním postojem k režimu. Tábor představoval živnou půdu pro šíření tohoto postoje do celého okolí.

Z těchto důvodů byl TNP v Ústí nad Oravou dne 30. dubna 1949 zrušen. Zařazenci tábora byli přemístěni do TNP Nováky. Složky nepřítomných (zběhové na útěku, nemocní v nemocnicích mimo tábor, vězni v podmínečném propuštění) vězňů byly poslány do TNP Ilava.

související texty:

TNP Hronec

TNP Ilava

TNP Jáchymovsko

TNP Nováky

TNP Trenčín

TNP Ústí nad Oravou

TNP v Československu

vězeňství - úvodní strana

autor textu: Jerguš Sivoš