DR: Váš otec bojoval ve druhé světové válce jako československý voják v cizině...

Můj otec František Hajman byl vyučený sklářem tady v Lužicích. Po vojně jej poslali do Egypta, protože tady pro něj neměli práci. Tam, ještě s dalšími, zaučoval místní skláře.

Na konci roku 1939 se přihlásil do české spojenecké armády a odešel ještě s dalšími lužickými skláři bojovat do Francie. Poté co Francie kapitulovala, odešel do Anglie, kde bojoval až do konce války nejdříve u pěšího vojska, poté u tankistů. Do Československa se vrátil 17. května 1945 s tankovou brigádou.

TV: Zůstal v armádě?

Zůstal. Nejdříve byl ve Voticích, v Českém Krumlově a pak ho přeložili do Moravské Třebové, kde byl 2 roky. V té době se oženil, dokonce dostal blahopřání ke svatbě od prezidenta Beneše.

DR: Jaký byl jeho osud po Únoru 1948?

Po roce 1949 ho z armády propustili, mimo jiné také proto, že odmítl vstoupit do KSČ.

DR: Znala jste jeho životní příběh?

V 60. letech se s rodinou vrátil do Lužic. To už byl otec zaměstnán na dráze. O svém působení v zahraničí s námi ale moc nemluvil, protože nechtěl, aby se o tom vědělo.

TV: Neměla jste kvůli otcově minulosti problémy?

Osobně si na diskriminaci stěžovat nemohu. S bratrem jsme na školu jít nechtěli, oba jsme se vyučili. Jen jednou mi učitel připomenul, že se nikam, kvůli otci, nedostanu. Vím ale, že otce celý život mrzelo, že musel opustit práci, kterou dělal rád.

DR: Dočkal se Váš otec rehabilitace?

Bohužel se své rehabilitace nedožil, zemřel v červnu 1989.

S paní Drahuší Čihalovou rozmlouvali v Lužicích Tomáš Vlček a Daniel Růžička.

související texty:

vzpomínky Drahuše Čihalové

vzpomínky Radka Ištvánka

vzpomínky Miroslavy Ištvánkové

vzpomínky Milušky Kopřivové

vzpomínky Milady Maradové

vzpomínky Jiřiny Pilařové

Kolektivizace venkova - obec Lužice u Hodonína

www.luziceuhodonina.cz

www.starykvartyr.cz

Únor 1948

vzpomínky - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička