www.TOTALITA.cz

50. léta
Počátky represe - masová nezákonnost

"Býti pro kapitalismus znamená národ a vlast zrazovati, odroditi se, státi se služebníkem cizáckých nepřátel; býti pro socialismus znamená národ a vlast milovati, pociťovati hrdost nad jejich šťastným rozvojem a přáti si nejlepší možnou budoucnost národa a republiky."

Z referátu Václava Kopeckého na IX. sjezdu KSČ 28. 5. 1949


První následky únorového převratu se projevily záhy. Čistky od "reakce", rozuměj od lidí s jiným názorem, než byl komunistický, byly prováděny ve všech částech společnosti.


Do května 1948 (!) bylo propuštěno z armády 27 generálů a 813 důstojníků. Do roku 1949 muselo odejít z armády 4600 důstojníků. Řada z nich se brzy dostala do táborů nucených prací, věznic, na popraviště.


Ztrátou zaměstnání byly postiženy statisíce občanů.



útěky čelných nekomunistických politiků

Řada čelných politiků odešla v průběhu krátké doby do exilu. Ze špiček národních socialistů to byli Hubert Ripka, Petr Zenkl, Vladimír Krajina (po krátké vazbě, z níž byl po intervenci E. Beneše propuštěn), Bohumil Laušman (v roce 1953 ale unesen zpět), Ladislav K. Feierabend.


Vůdcům lidové strany Janu Šrámkovi a Františku Hálovi se odchod do exilu nepovedl.


Kromě politické elity odešlo v prvních dvou letech do zahraničí i více než 20 000 neprivilegovaných občanů, přestože je čekaly bídné uprchlické tábory v Německu.



tragický osud Prokopa Drtiny

O sebevraždu se pokusil bývalý ministr spravedlnosti a tajemník národně socialistické strany Prokop Drtina. Vážně zraněný byl ještě v nemocnici vzat do vazby a po několikaletém vyšetřování odsouzen jako funkčně nejvyšší prominent předúnorové demokratické politické elity.


V justici ale jinak šla "očista" pomalu, práce prokurátorů a soudců byla kvalifikovaná a najít ochotné přisluhovače trvalo jistý čas.



tragický osud Zdeňka Marjanka

Pravá ruka Drtinova, ministerský rada JUDr. Zdeněk Marjanko, skončil po více než ročním vyšetřováním 21. 3. 1949 ve vazbě a už nebyl nikdo, kdo by za něj intervenoval.

Byl vyšetřován v souvislosti s přípravou procesu s Dr. Drtinou, Případem "Krčmaň" a tzv. "Mosteckou aférou". Byly to případy, kde nemohla být Marjankovi přisouzena jakákoliv vina.


Dne 11. května 1949 Dr. Marjanko ve vazbě zemřel, za neobjasněných okolností měl spáchat údajně sebevraždu na zvláštním oddělení StB Věznice v Ruzyni. Bylo to v době, kdy se mechanismus výroby procesů teprve rodil.


tragický osud Jana Masaryka

Donekonečna se asi bude spekulovat o smrti Jana Masaryka. Byla to sebevražda či vražda? Ale je to vlastně podstatné?

Ministr zahraničních věcí Jan Masaryk zemřel v noci z 9. na 10. 3. 1948 pádem z okna svého bytu v Černínském paláci (sídle Ministerstva zahraničí). Pro komunisty musela být Masarykova smrt krátce po převratu politicky nepříjemná. Pokud za ní stáli oni, muselo se tak stát opravdu v nejkrajnějším případě.


Nesmírně populární Masaryk se po Únoru ocitl politicky ve slepé uličce. Pokud by šel dál s komunisty, byl by u svých dosavadních přátel vyřízen. Navíc se mohl právem děsit, do jakých kompromisů a situací jej tato cesta zavede. Známo je jeho zhnusení z návštěvy u Stalina v červenci 1947, kdy musel přijmout ponižující zákaz účasti na konferenci o Marshallově plánu v Paříži.


Mohl volit riskantní cestu do exilu, nebo politický konflikt. Konfliktům se ale úspěšně vyhýbal. Významný vliv na Masarykovo rozhodování měla nepochybně jeho psychická labilita.


Masarykův pohřeb byl demonstrací demokratů. Obrovské množství truchlících občanů dobrovolně čekalo dlouhé hodiny aby mohlo projít před rakví Jana Masaryka. Ovšem jiný důsledek tato tichá demonstrace neměla. Bylo příliš brzy na to, aby se rozprášené politické elity vzmohly na uchopení tohoto potenciálu.



další tiché demonstrace

Při Sokolském sletu v červnu 1948 a při pohřbu Edvarda Beneše v září 1948 se tato demonstrace konala znovu. Zvlášť při Benešově pohřbu byla represivní moc ale již dobře připravena a nepřipustila, aby se nespokojenost občanů mohla projevit.


Devět let předtím, při demonstracích u příležitosti 28. října 1939, byli občané také sjednoceni proti nacistické okupaci. Zdálo se být nadějí pro boj za znovuobnovení demokracie. Tehdy sjednocení národa nepřetrvalo nacistickou represi. I v roce 1948 tiché vzepětí nepřežilo události příštích let.



související texty:

vzpomínka na XI. všesokolský slet


50. léta - úvodní strana


autor textu: Prokop Tomek

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.