Sándor Bauer se narodil v Budapešti 28. ledna 1952. Jako čtyřletý zažil v době maďarské revoluce 1956, jak jim sovětské tanky rozstřílely byt v ulici Pongráce Kacsóha.

Kvůli politickým předsudkům souvisejícím s jeho rodinou neuspěl u přijímacích zkoušek na lesnickou průmyslovku v Szegedu. Tak se nakonec stal učněm oboru automechanik v podniku jménem AFIT.

Byl to podivínský mladík, nápadně se odlišující od svého okolí: čte především historickou literaturu, literatura a politika ho zajímá mnohem víc, než všední povinnosti. V kruhu svých přátel otevřeně mluví o diktatuře, sní o tom, že bude se zbraní v ruce bojovat proti utlačovatelům. Pouští se do romantického organizování, sepisuje koncepty výzev, vyrábí gumovou tiskárnu na rozmnožování letáků.

Ke svému činu se odhodlává po zprávě o Palachově sebeupálení. Domnívá se, že i on musí demonstrovat světu, že v jeho zemi nežijí jen zbabělci a neschopní užírající se lidé.

Odbor politického vyšetřování budapešťského Policejního ředitelství začíná intenzivně pracovat na tomto velice nepříjemném případu. Ve složce s krycím jménem "Pochodeň" se hromadí "důkazy" zabavené při domovních prohlídkách. Papíry, záznamy, bezvýznamné předměty.

Zabaven je i dopis na rozloučenou, nalezený u něj doma. "Chtěl bych žít, ale národ teď potřebuje moje na uhel spálené tělo".

Tři dny umíral Sándor Bauer na oddělení popálenin Vojenské nemocnice. Nedožil se ani 17 let.

Památku Sándora Bauera dnes připomíná u schodů Národního muzea od 17. října 2001 pamětní deska.

související texty:

fotografie hrobu na budapešťském hřbitově

pamětní deska u schodů Národního muzea

Jan Palach

Jan Zajíc

Emil Plocek

Ryszard Siwiec

Pražské jaro 1968

události roku 1968

autor textu: Gyorgy Varga