www.TOTALITA.cz

Jan ZAJÍC

*

3. 7. 1950

Vítkov (okr. Opava)

+

25. 2. 1969

Praha

český student

mládí prožil jako prostřední dítě v rodině učitelky a drogisty ve Vítkově

 

od 1965

studoval střední průmyslovou školu železniční v Šumperku, projevoval literární nadání (psal básně) a zájem o humanitní vědy.

OBČANÉ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ!


Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako POCHODEŇ č. 2.



Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil.



K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory!



Pamatujte:
"Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik." Nemáme se čeho bát - jedině smrti. Ale: "Smrt není zlá, strašné je jenom umírání." A toto je pomalé umírání národní svobody.



Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy!



STÁVKUJTE, BOJUJTE! "KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ!" Nemám na mysli jen ozbrojený boj.



Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému ČESKOSLOVENSKU!



Měli jsme dvě šance a obě jsme zmarnili. Vytvářím šanci třetí. NEZAHAZUJTE JI!



Jen tak budu žít dál.




UMŘEL JEN TEN, KDO ŽIL PRO SEBE!




Jan Zajíc

1969

zúčastnil se protestní hladovky a tryzny studentů za Jana Palacha u sochy sv. Václava v Praze.

25.2.1969

(21. výročí komunistického převratu) ve snaze vyburcovat do letargie upadající veřejnost k odporu proti postupující "normalizaci" odjel v doprovodu tří spolužáků do Prahy. Vezl s sebou kufřík, v němž měl několik dopisů a výzvu občanům Československa, určenou k rozmnožení a přepsanou na bláně.

V Praze si koupil kyselinu, několik lahví benzinového čističe a pastu na parkety, jíž si na toaletě potřel celé tělo. Svým průvodcům předal blánu i dopisy na rozloučenou a rozešel se s nimi. Okolo půl druhé odpoledne zašel do průjezdu domu č. 39 na Václavském náměstí. Zde vypil kyselinu, polil se čistícím prostředkem a zapálil se. Z průjezdu se mu však nepodařilo vyběhnout - po několika krocích upadl a na místě zemřel.

2.3.1969

protože StB překazila jeho přání být pochován v Praze, byl pohřben za učasti tisíců truchlících na hřbitově v rodném Vítkově.


Maminko, tatínku, bratře a sestřičko!


Až budete číst tento dopis, budu už' mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. žel bohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepším. Znám cenu života a vím, že je to to nejdražší.


Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit. Po mém činu nepodléhejte malomyslnosti, ať se Jacek učí tím víc, aby mě mohl víc mstít a Martička taky. Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať je jakákoliv. Moje smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že už nikdy neuvidím vás ani to, co jsem měl tak rád.


Odpusťte mi, že jsem se s vámi tolik hádal. Jackovi vracím jeho fotku, měl jsem ho moc rád a vážil jsem si ho. Nejenom jeho, ale vás všech. Nenechejte ze mne udělat blázna.


Pozdravujte kluky, řeku a les.

fotografie

deska na ZŠ

fotografie

Janův hrob ve Vítkově



související texty:

Jan Palach

Evžen Plocek

Ryszard Siwiec

Sándor Bauer


Příběh Jana Zajíce


Pražské jaro 1968

události roku 1968

moskevská jednání 1968


autor textu: Pavel Zvěřina

použitá literatura: 26

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2016 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.