Vystudovala v Bratislavě Vysokou školu ekonomickou a v roce 1964 byla zvolena poslankyní Národního shromáždění ve svém volebním obvodu Středoslovenského kraje.

Od ledna 1967 pracovala v Institutu řízení v Praze a podílela se na prosazování ekonomických reforem v intencích akademika Oty Šika, v období Pražského jara 1968 patřila k jeho protagonistům. Zúčastnila se všech jednání Národního shromáždění v prvních dnech okupace v srpnu 1968 a 18.10.1968 hlasovala (spolu s Gertrudou Sekaninovou - Čakrtovou, Františkem Kriegelem a Františkem Vodsloněm) v NS proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. V jejích 33 letech s malou čtyřletou dcerkou to byl skutečně neohrožený akt z hlubokého přesvědčení. Krátce nato byla zbavena poslaneckého mandátu a propuštěna ze zaměstnání.

K celému případu hlasování je nutno uvést dovětek:
Dnešní senátor Petr Pithart vydal v roce 1980 pod pseudonymem J. Sládeček v Kolíně nad Rýnem ve vydavatelství Index kritickou studii o reformním procesu pod názvem "Osmašedesátý". V ní nesprávně uvádí a mylně označuje jako čtvrtého hlasujícího poslance ne Boženu Fukovou, ale generála Václava Prchlíka. Tento omyl převzal dále historik a publicista Jiří Vančura v knize "Naděje a zklamání" (Mladá fronta, Praha 1990), a je též obsažen v Pamětech bývalého ministra zahraničních věcí Jiřího Hájka.

Po celé období tzv. normalizace mohla vykonávat jen úřednickou činnost jako účetní a podřízená referentka. Nikdy svůj postoj navzdory četným tlakům neodvolala. Udržovala nadále přátelské styky s Gertrudou Sekaninovou a Františkem Krieglem.

V lednu 1990 se dočkala rehabilitace, byla kooptována do Federálního shromáždění a v březnu téhož roku se stala členkou komise, vedené Josefem Mackem a Michalem Kocábem, která dohlížela na odchod sovětských vojsk z naší země.

Do rozdělení republiky v roce 1993 pracovala v odboru pro styk s veřejností v Kanceláři Federálního shromáždění. Ponechala si obě občanství.

v roce 2006 byla vyznamenána prezidentem Slovenské republiky I. Gašparovičem Řádem L´udovíta Štúra, v roce 2008 obdržela vyznamenání Zlatá lípa, udělené ministryní obrany České republiky Vlastou Parkanovou.

Její manžel Zdeněk Fuka (1927 - 2008), novinář (časopis Zlatá Praha) a básník, byl po Srpnu 1968 existenčně postihovaný. Po listopadu 1989 se stal členem Klubu novinářů Pražského jara ´68 při Syndikátu novinářů ČR.

Dnes žije (již v důchodu) Božena Fuková se svou rodinou v Praze.

související texty:

František Vodsloň

Komuniké z Československo - Sovětského jednání v Moskvě dne 27.8.1968

Smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR (text)

události roku 1968

autor textu: Miroslav Sígl