Po přijetí Mnichovského diktátu se oslabená ČSR dostala pod stále silnější tlak fašismu, stejně zrůdného totalitního systému jako komunismus. 9. října 1938 byla úředně zastavena činnost KSČ na Slovensku, 20. října v českých zemích a 27.12. 1938 úředně rozpuštěna. Vedení odešlo do Moskvy, část podle pokynů moskevského centra působila v Londýně.

Po rozpadu ČSR 1939 se KSČ na Slovensku organizačně osamostatnila a přeměnila v KSS, rovněž řízenou pokyny z moskevského vedení KSČ. Vedle zahraničního odboje se někteří členové KSČ zúčastnili domácího odboje (činnost čtyř ilegálních výborů v českých zemích).

Zatímco řadoví komunisté bojovali za osvobození republiky, moskevské vedení v čele s Gottwaldem využívalo odboj a velmocenské postavení SSSR k dosažení rozhodujícího podílu na politické moci po válce.

Čeští a slovenští komunisté pracující v ilegalitě dostávali prostřednictvím zahraničního vedení KSČ v Moskvě pokyny Kominterny, které jim za hlavního nepřítele určovaly Francii a Velkou Británii.

Komunisté nepočítali s obnovou Československa, neboť Stalin uvažoval o jiném uspořádání střední Evropy, ve kterém se české země měly stát součástí širšího socialistického celku sovětského typu.

Prvořadou úlohou ilegálních organizací KSČ nebyl proto boj proti fašistickým okupantům, ale příprava KSČ na vedoucí úlohu v budoucí socialistické revoluci, ke které mělo ve střední Evropě dojít po válce. To vedlo k izolaci komunistického ilegálního hnutí od občanského odboje, který podporoval Benešovu koncepci obnovy ČSR.

Slovenské ilegální komunistické hnutí, dospělo až k představám o budoucím začlenění Slovenska do SSSR podobným způsobem, jakým byly v létě 1940 včleněny do SSSR pobaltské státy.

Teprve po 22.6.1941 se změnila politika SSSR a Kominterna mobilizovala komunistické ilegální hnutí v Evropě do boje proti Německu a za osvobození okupovaných zemí. Dočasné potlačení hesla o socialistické revoluci otevřelo cestu ke spolupráci tohoto hnutí, měnícího se nyní v odboj, s občanskými odbojovými organizacemi.

Důležitý byl zápas demokratického a komunistického směru v odboji, vedený především v zahraničí mezi londýnským a moskevským odbojovým centrem. Komunisté v něm získali nakonec převahu, neboť se opírali o vítězný postup sovětských vojsk, o celkovou sociální radikalizaci a zjevný politický posun doleva v širokých vrstvách českého a slovenského národa.

související texty:

počátky KSČ

bolševizace KSČ

období 1938-1945

období 1945-1948

totalitní způsob vládnutí

budování komunismu

rok 1968

proces normalizace

"Na věčné časy a nikdy jinak"

post scriptum(?) aneb "s převlečenými kabáty"

Komunistická strana Československa

autor textu: Vladimír Mach