začalo to tajným projevem

14.-20. února se konal XX. sjezd KSSS, před jehož závěrem v několikahodinovém tajném (tj. pouze pro pozvané delegáty) projevu "O kultu osobnosti a jeho následcích", kritizoval N. Cruščov Stalina a způsob jeho vlády. I když přesný text projevu zůstal tajný, vědělo se o něm, a samotný fakt že tyranie stalinismu byla kritizována, probudil neděje utiskovaných celého socialistického tábora. Kritika stalinismu měla okamžitý vliv na situaci v Polsku a v Maďarsku.

Projev byl kritikou Stalina a stalinismu, ale rozhodně ne komunistické strany. Projev mlčel o vzniku struktury státního teroru který byl součástí sovětského systému od bolševické revoluce. Až do roku 1934 byl prý Stalin pozitivním prvkem při výstavbě SSSR, po roce 1934 byla prý KSSS Stalinovou obětí.

V projevu také samozřejmě chyběla jakákoli zmínka o tom co v době stalinismu dělal sám Chruščov. I když je pravděpodobné že cítil odpor ke Stalinovým činům, hlavním důvodem kritiky stalinismu byla jeho snaha o odstranění tvrdé opozice - byl ke kritice stalinismu donucen strachem z pokusu o převzetí moci stalinským jádrem KSSS.

Chuščov se po sjezdu postaral, aby se "tajný" projev dostal do zahraničí. Nejprve byl text projevu zaslán všem komunistickým stranám, asi o měsíc později se dokonce objevil "prozrazený" text ve zkrácené podobě v americkém tisku - ovšem to už bylo prací západní rozvědky.

Neobyčejnou shodou okolností byl projev načasován na dobu kdy bylo vedení KGB oslabeno kádrovými změnami. Chruščov tak jednal se svolením KGB, která strávila nad textem projevu několik dní. Během tří let od Stalinovy smrti bylo propuštěno asi deset tisíc politických vězňů, po XX. sjezdu KSSS se otevřely dveře k relativní svobodě a rehabilitaci pro několik milionů dalších. Jedním z nich byl i spisovatel Alexandr Solženicyn, u kterého Chruščov objednal krátký román "Jeden den Ivana Denisoviče".

veřejný projev na dalším sjezdu

Kritika Stalina a stalinismu, se kterou vystoupil Chruščov znovu, tentokrát veřejně, ještě na dalším sjezdu v roce 1961, však nebyla nikdy myšlena jako výzva k diskusi o stranických praktikách (tomu ostatně nasvědčuje umístění nejdůležitějšího projevu těsně před konec XX. sjezdu). Krátce po vyjití Solženicynovy knihy se konala v Moskvě výtvarná výstava, na níž Chruščov silně kritizoval moderní tvůrčí směry. To bylo povelem k obnovení ochablé cenzury. I když stalinismus v SSSR skončil, nikdy nedošlo k destalinizaci.

Co se týče Stalina, jeho nabalzamované tělo bylo ještě po mnoho let vystaveno v mauzoleu u zdi Kremlu a teprve v roce 1961 bylo pohřbeno přímo u zdi. Došlo také k masovému přejmenování všeho co neslo Stalinovo jméno, i nápis nad mauzoleem se změnil, původně tam bylo Lenin, pak Lenin Stalin, pak zase už jen Lenin. Tehdy se připojila i Praha.

za Brežněva

O deset let později, pod neostalinistou Brežněvem, byl však celý proces destalinizace zastaven, prostá náhrobní deska u kremelské zdi byla nahražena mohutnou bustou, o gulagu se přestalo mluvit.

dnes

Ještě dnes (2003) existuje ve Stalinově rodném městě Gori jeho muzeum, vedené jeho pravnukem Jevgenijem Džugašvilim, kompletní s voskovou figurinou pro ty kterým chybí v mauzoleu. Marně byste však hledali jakoukoli zmínku o milionech Stalinových obětí, protože mladý Džugašvili je považuje za výmysl. Také komunistická strana Gruzije požaduje Stalinovu rehabilitaci.

i po všech těch letech, voskový mrtvý Stalin jako živý

...destalinizace v ČSSR

U nás se o XX. sjezdu KSSS mluvilo nejprve jen jako o obyčejném dalším sjezdu, důležité detailní informace byly zpočátku zadrženy. Novotný sice v diskusi utrousil poznámku o nutnosti kritiky zdola, ale nikdo nevěděl, nebo nechtěl vědět, o čem hovořil. Teprve v druhé půli dubna 1956 se začalo otevřeněji diskutovat o nutnosti změn ve státní správě, soudnictví, ekonomice a dokonce i v samotné KSČ, mnoho stranických organizací požadovalo mimořádný sjezd. Potom se konal bouřlivý 2. sjezd československých spisovatelů, na němž zazněla ostrá kritika cenzury. A to byl konec diskuse a konec neupřímné destalinizace v ČSR.

související texty:

Stalinismus

záznam zasedání NS ČSR 20.12.1949

[Zz], [40,41]