Politické procesy v ČSR v 50. letech: TOTALITA

Politické procesy v ČSR v 50. letech

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským

Příprava monstrprocesu - výslechy

Zatčením hlavy spiknutí (tedy Rudolfa Slánského) začala druhá etapa výroby monstrprocesu. Bylo třeba připravit politicky efektní soudní přelíčení a všechny jeho aktéry, vymezit politickou koncepci procesu, správně vybrat skupinu obžalovaných a pečlivě ji na proces připravit.

Na výslechy dohlížel náčelník vyšetřování Bohumil Doubek a z pozadí je řídili sovětští poradci. Z Moskvy přijela zvláštní tříčlenná skupina sovětských poradců - Georgij Gromov, Grigorij Morozov a Ivan Černov se speciálním úkolem - udělat Slánského. Kromě nich se na vyšetřování aktivně podílel i vedoucí sovětských poradců Alexej Besčasnov a jeho zástupci Jesikov a Galkin.

Sami poradci žádné výslechy nevedli, ani se jich přímo nezúčastňovali. Jejich aktivita se projevovala jinak. Usměrňovali výslechy v duchu připravovaného procesu, kontrolovali protokoly a instruovali vyšetřovatele.

Výslechy měly svá závazná pravidla. Na samém začátku byly výslechové plány a na konci poradci schválený protokol a zpráva vyšetřovatele o stavu vyšetřování.

Výslechový plán

Výslechový plán sestavovali vyšetřovatelé a sovětští poradci na určité období, k určitému tématu a pro každý výslech zvlášť. Výslechový plán obsahoval hlavní bod, k němuž se výslech povede a seznam konkrétních a doslova formulovaných otázek vyslýchanému.

Nejdůležitější byl záměr výslechu. Určoval obsah výpovědí, kterou musel vyšetřovatel od vyslýchaného získat. Vyšetřovatel usiloval o to, aby tento záměr splnil nebo se k němu co nejvíce přiblížil. Podle toho byl nadřízenými a poradci hodnocen.

Na sestavování výslechových plánů se podílel i ministr národní bezpečnosti Karol Bacílek. Pro informaci je dostával také Gottwald a Zápotocký. Program výslechů někdy schvaloval Besčasnov a Bacílek a někdy i Gottwald.

Protokoly

Zaprotokolovanou výpověď dostávali poradci. Musela odpovídat vymezenému záměru, jinak ji neschválili.

Poradci někdy text výpovědi předem připravili a vyšetřovatel musel na vězněném vynutit její podpis. Výslechy některých zatčených, které trvaly několik hodin, zachytil vyšetřovatel na jedné či několika málo stranách. Většinu času vyplňoval totiž nátlak na přiznání, což ale v protokolu zaznamenáno nebylo. Protokol se například omezil jen na pár odstavců, tedy na to, co vyšetřovatel potřeboval od vyslýchaného slyšet.

Všechny protokoly se pro poradce překládaly do ruštiny. Obstarával to zvláštní štáb překladatelů. Kromě nich měl vedoucí poradců Besčasnov a jeho zástupci vlastní tlumočníky. Protokoly byly zasílány do moskevské centrály, odkud přicházely připomínky a často i už přímo formulované otázky.

Téměř všechny schválené vyšetřovací protokoly dostával Gottwald, který je pozorně četl. Prostřednictvím ministra národní bezpečnosti nebo Besčasnova se na něj se svými otázkami obraceli vyšetřovatelé.

Vyšetřovatelé při výsleších používali různé formy fyzického násilí a psychologického nátlaku, aby dosáhli svého záměru. Jen mimořádně odolným lidem s pevnou vůlí se podařilo nepodlehnout. Z komunistických funkcionářů to byli například Gustáv Husák, Josef Smrkovský či Jarmila Taussigová. Šlo o ojedinělé výjimky a i někteří z nich nejdříve podlehli a teprve po určitém čase své výpovědi odvolali, další "doznání" odmítli a nepodepsali protokoly.

Výslechovou praxi tvořily tři články:

Komunističtí funkcionáři zatčení do konce února 1951 byli vystaveni silnému fyzickému násilí a nepravdivá doznání z nich byla doslova vymlácena. Později stupeň fyzického násilí znatelně poklesl a zesílil tlak psychický včetně apelu na stranickou povinnost se doznat. Mnozí tuto svou povinnost vůči straně pochopili a také ji bezezbytku splnili.

související texty:

Proces s vedením protistátního spikleneckého centra
v čele s Rudolfem Slánským

hledání československého Rajka:

příprava procesu:

Koncepce protistranického spiknutí

Hlavní obžalovaný Rudolf Slánský