www.TOTALITA.cz

cenzura
Moc a média během normalizace

Po podpisu moskevském protokolu

Jednou z priorit tak zvaného moskevského protokolu byl dozor nad médii, aby "plně sloužily věci socialismu; zastavení antisocialistických, antisovětských opatření v tisku, v rozhlase a v televizi".


Již 30. srpna 1968 rozhodla vláda usnesením č. 292 o zřízení Úřadu pro tisk a informace; první pokyny z 3. září se týkaly zákazu kritiky zemí Varšavské smlouvy a přítomnosti cizích vojsk v republice; 12. září byl zřízen Vládní výbor pro tisk a informace, který média sledoval; o den později přijalo Národní shromáždění zákon č. 127/1968 Sb. o některých (údajně) přechodných opatřeních, aby nebyly narušeny důležité zájmy vnitřní a zahraniční politiky státu.


Pokusy o kritické články a pořady byly jeden za druhým likvidovány spolu s výměnou ústředních ředitelů rozhlasu a televize.



Vláda nad médii bez cenzorů

Cenzoři se již do redakcí nevrátili; moc volila další, efektivnější formy řízení.


Dne 6. ledna 1969 předložil tajemník ÚV KSČ Josef Kempný nový návrh opatření na ovládnutí tisku, rozhlasu, televize. Poté Útvar svodné informace plánu a řízení ÚV KSČ podával každý týden členům Byra pro řízení stranické práce v českých zemích Informační zprávy, v nichž hodnotil média.


Za pokus o kritiku, či vyslovení neoficiálního názoru, za postoje v roce 1968 následovaly první sankce, v rozhlase a v televizi mizení známých hlasů a tváří od mikrofonu a z obrazovky.



Po dubnovém plénu ÚV KSČ 1969

Nástup Gustáva Husáka do čela KSČ otevřel tzv. normalizaci dveře dokořán. Vláda uložila ministrům provést rozbor kádrového obsazení vedoucích míst v redakcích a zajistit další změny, v červnu 1968 přijala usnesení stanovující zásady politiky v médiích - tj. dokončit organizační a personální změny a zabezpečit soulad mediálních aktivit s vládními záměry.


Zákazy časopisů a výměnu lidí doprovázelo např. rozšiřování kádrových pořádků i trestní postihy.



Léta sedmdesátá a osmdesátá

V lednu 1970 schválil sekretariát ÚV KSČ stálou komisi pro koordinaci boje proti antikomunismu (v níž kromě pracovníků aparátu KSČ, ministerstev vnitra, obrany a zahraničí, Úřadu pro tisk a informace byli rovněž nově dosazení zástupci sdělovacích prostředků).

Vzápětí následovalo usnesení o korupci novinářů ve formě odměn "za angažovanost" (schváleno předsednictvem ÚV KSČ v květnu 1970 na návrh Vasila Biľaka)


Průběžně bylo kontrolováno usnesení předsednictva ÚV KSČ z ledna 1972 o výběru a výchově kádrů ve sdělovacích prostředcích, Federální úřad pro tisk a informace vydával závazné pokyny a měl možnosti postihů od upozornění, důtky, pokuty, až po odejmutí vydavatelského oprávnění...


Publicisté, kteří se vyhýbali požadované angažované tvorbě, volili "nezávadné" náměty.


Infiltrace ministerstva vnitra

Rovněž pracovníci Federálního ministerstva vnitra (FMV) usoudili, že cenzorská praxe let 50. a 60. nebyla dost efektivní, nebyly vytvořeny předpoklady pro paralyzování útoků pravicových sil na podstatu politiky KSČ.


Pro dohled nad médii byl zřízen 4. odbor IX. správy FMV. Československá televize využívala pro režimní propagandistické pořady zdarma tajné materiály vnitra již od přelomu let 1969 - 1970.


Od roku 1975 pak byly uzavírány smlouvy Čs. televize s Federálním ministerstvem vnitra a Federálním ministerstvem národní obrany, ustavena televizní Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti (ÚRABB), v níž působili vojáci z povolání a příslušníci SNB.


V produkci lživých pořadů této redakce byl nejznámější seriál Třicet případů majora Zemana pouze vrcholem ledovce. Působnost ÚRABB expandovala do celého spektra televizní tvorby, především do Televizních novin; v dokumentaristice byl pro kontrapropagandu vyčleněn zvláštní tým. Totéž probíhalo v Československém rozhlase.



Hra na perestrojku

Rovněž demokratizace a přestavba podle vzoru reforem Michaila Gorbačova kontrastovala v druhé polovině 80. let s autoritativním rozhodováním vedoucích funkcionářů ÚV KSČ.


Zvláště v nejostřeji střežené Československé televizi byl jakýkoli pokus o kritiku i v roce 1989 zadušen. Krotké prvky ekonomické přestavby a demokratizace bylo možné vystopovat v některých diskusích a pořadech. "Kontrapropagandistické" pořady a zmanipulované zpravodajství pokračovalo na obrazovkách až do listopadových událostí 1989.


Stroze zmíněné mocenské praktiky z prvních let sedmdesátých v podstatě přetrvaly po celých dvacet let.


související texty:

Hlavní správa tiskového dohledu (1953-1966)

cenzurní zásahy

cenzurní zásahy v ČST

Ústřední publikační správa (1966-1968)

cenzura v roce 1968 - úhel pohledu Ondřeje Neffa

cenzura v roce 1968 - úhel pohledu Jarmily Cysařové

Úřad pro tisk a informace (1968-1989)

Federální úřad pro tisk a informace (1980-1990)

moc a média během normalizace

zákaz kritiky zemí Varšavské smlouvy a přítomnosti ...


cenzura - úvodní část


autor textu: Jarmila Cysařová

použitá literatura: 86,87,88

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.