www.TOTALITA.cz

Václav   HAVEL

*

5. 10. 1936

Praha

+

18. 12. 2011

Hrádeček u Trutnova

český dramatik, spisovatel a esejista, politik a státník

Nositel četných zahraničních i domácích cen, vyznamenání, čestných členství, doktorátů a občanství.


Pochází z přední pražské podnikatelsko-intelektuálské rodiny.
Vzhledem ke svému "buržoaznímu původu" nemohl v 50. letech řádně studovat.

1951-1955

pracoval jako chemický laborant
a při zaměstnání vystudoval večerní gymnasium, kde v roce 1954 složil maturitní zkoušku.

1955-1957

studoval na ekonomické fakultě ČVUT v Praze

1957-1959

absolvoval základní vojenskou službu

1959-1960

jevištní technik v pražském divadle ABC

1960-1968

Jevištní technik (1960-61), dramaturg (1961-1963) a asistent režie (1963-68) Divadla Na zábradlí,

1962-1966

vystudoval dramaturgii na pražské DAMU

1964

oženil se s Olgou Šplíchalovou.

1965

člen redakční rady literárního měsíčníku Tvář

1967

vystoupil se zásadním projevem na IV. sjezdu čs. spisovatelů,

1968-1969

předseda redakční rady literárního měsíčníku Tvář

1968-1969

předseda Kruhu nezávislých spisovatelů a člen vedení Svazu spisovatelů,

1968

vstoupil do Klubu angažovaných nestraníků (KAN)
a zapojil se do kampaně za obnovení Čs. sociální demokracie.

1968-1974

svobodné povolání

 

na jaře 1968
se otevřeně vyslovil pro zásadní změnu politického systému a zavedení pluralitní demokracie;

v květnu 1968
podnikl cestu do záp. Evropy a USA, kde se setkal mj. s J. Voskovcem, F. Peroutkou P. Tigridem.

po 21. srpnu 1968
se podílel na protiokupačním vysílání libereckého studia Čs. rozhlasu
a v následujících měsících vystupoval proti "normalizaci", zvl. na stránkách týdeníků Listy a Zítřek.

v srpnu 1969
hlavní autor Deseti bodů, adresovaných vládě ČSSR i ČSR, FS, ČNR a ÚV KSČ
jako protest proti oficiálnímu politickému kursu. Poté odešel do ústraní a věnoval se především dramatické tvorbě;

 
 

1974-1975

dělníkem v trutnovském pivovaru
V této době patřil k čelným představitelům opoziční kultury, zatlačené normalizačním režimem do poloilegality.

1975

zaslal Gustávu Husákovi otevřený dopis, obsahující kritickou analýzu tehdejší celospolečenské a politické situace; téhož roku založil samizdatovou Edici Expedice.

1975-1989

svobodné povolání

1976

jeden z iniciátorů a autorů Charty 77.

1977

signatář Charty 77 (1.1.1977) a jeden z prvních tří mluvčích (s Janem Patočkou a Jiřím Hájkem)

1977

vyšetřovací vazba od 14.1. do 20.5.1977

1977

(říjen) odsouzen k podmíněnému trestu 14 měsíců za "poškozování zájmů republiky v cizině".

1978

spoluzakladatel Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS).

1978

vyšetřovací vazba od 28.1. do 13.3.1978

1978

půlroční domácí vězení

1979-1983

29.5.1979 zatčen a v říjnu odsouzen za "podvracení republiky" ke 4,5 roku vězení.
(spolu s P. Uhlem, Jiřím Dienstbierem, O. Bednářovou, Václavem Bendou a Danou Němcovou)

1983

(březen) ze zdravotních důvodů přerušen výkon trestu

 

Mluvčí Charty 77 od 1.1. do 20.5.1977, od 6.11.1978 do 8.2.1979 a od 18.9. do 9.11. 1989.

Postupně se stal nejvýznamnější a v zahraničí nejznámější osobností čs. disentu, udržující styky s řadou předních západoevropských a amerických umělců, vědců a politiků. V konfrontaci s komunistickým režimem rozvíjel koncepci tzv. nepolitické politiky, zdůrazňující morální postuláty a požadující dodržování formálně garantovaných občanských práv a svobod.

 

10.12.1988

pronesl projev na první povolené manifestaci opozičních sil na Škroupově náměstí v Praze

1988

(říjen) pět dní zadržován ve věznici Praha-Ruzyně

1988

(listopad) po zahájení symposia Československo 88 zatčen a 4 dny zadržován

1988-1989

člen redakční rady a stálý spolupracovník samizdatových Lidových novin.

16.1.1989

uctil na Václavském náměstí památku Jana Palacha,
vzápětí zatčen a v únoru odsouzen k 9 měsícům odnětí svobody. 17.5.1989 podmíněně propuštěn.

1989

(červen) 1989 iniciátor a spoluautor manifestu Několik vět.

1989

(říjen) znovu zatčen a po několika dnech ze zdravotních důvodů propuštěn

 

Po 17. listopadu 1989 stanul v čele revolučního dění v Praze, podílel se na založení a programové profilaci Občanského fóra (OF) a vedl jeho delegace při jednáních s představiteli stávajících mocenských struktur.

29.12.1989 a znovu 5.7.1990 zvolen presidentem ČSSR, resp. ČSFR.
V této funkci vyvinul značnou mezinárodní aktivitu, razící cesty politické a hospodářské spolupráci Československa s vyspělými demokratickými státy; navštívil většinu evropských zemí, USA a Izrael. Ve vnitřní politice usiloval o rychlou obnovu systému parlamentní demokracie, o přijetí evropských standardů občanských práv a o demokratické řešení státoprávních a národnostních problémů. Jeho snahy o nalezení funkčního modelu čs. federace však ztroskotaly na odporu rozhodující části slovenské polit. reprezentace.

Když slovenští poslanci znemožnili jeho znovuzvolení v presidentských volbách 5.7.1992, abdikoval 20.7.1992 na úřad presidenta ČSFR pro zbytek funkčního období, končícího v říjnu 1992.

Po vzniku samostatné ČR byl 26.1.1993 zvolen jejím prvním presidentem a 2.2.1993 se složením ústavního slibu ujal úřadu. I v rámci omezených pravomocí presidenta ČR si dokázal udržet významný politický vliv a pozici. Kriticky vystupoval proti negativním jevům transformačního procesu, jehož jednostranně ekonomickou orientaci se snažil korigovat zdůrazňováním morálních a duchovních hodnot. Postuloval vybudování moderní občanské společnosti a netajil se výhradami k dominantní roli stranictví v českém politickém životě. Do vnitropolitického dění nejvýrazněji zasáhl v době vládní krize koncem roku 1997.

 

1996

(leden) ovdověl

1996

(podzim) vážně onemocněl a musel se podrobit operaci

1997

oženil se s herečkou Dagmar Veškrnovou

1997-1998

přestál několik zdravotních krizí

20.1.1998

byl znovu zvolen presidentem ČR

2.2.2003

vypršel Václavu Havlovi prezidentský mandát



literární dílo:



  • Antikódy (1964)
        (sbírka typogramů).


  • Protokoly (1964)
        (sborník textů),


  • Dopisy Olze (1983)
        (soubor reflexí a úvah z vězení)


  • O lidskou identitu (1984)
        (úvahy, fejetony, protesty, polemiky, prohlášení a rozhovory z let 1969-79)


  • Politika a svědomí (1984)
        (esej)


  • Dálkový výslech (1986)
        (rozhovor s Karlem Hvížďalou)


  • Do různých stran (1989)
        (eseje z let 1983-89)


  • Slovo o slovu (1989)
        (esej)


  • Projevy (1990)
        (sborník projevů leden-červen 1990)


  • Largo desolato, Pokoušení, Asanace (1990)
        (divadelní hry)


  • Moc bezmocných (1990)
        (eseje)


  • Letní přemítání (1991)


  • Hry (1991)
        (soubor her z let 1963-88)


  • Vážení občané (1992)
        (projevy červenec 1990-červenec 1992)


  • Václav Havel 1992 a 1993 (1994)
        (projevy)


  • Václav Havel '94 (1995)
        (projevy)


  • Václav Havel '95 (1996)
        (projevy)


  • Václav Havel '96 (1997)
        (projevy)


  • Václav Havel '97 (1998)
        (projevy)


  • Václav Havel: Spisy (1999)

divadelní hry:



  • Rodinný večer (1959)


  • Život před sebou (1959)
        (s K. Bryndou)


  • Autostop (1961)
        (s I. Vyskočilem,)


  • Nejlepší rocky paní Hermanové
        (s M. Macourkem, 1962)


  • Zahradní slavnost (1963)


  • Vyrozumění (1965)


  • Ztížená možnost soustředění (1968)


  • Spiklenci (1971)


  • Žebrácká opera (1972)


  • Audience (1975)


  • Vernisáž (1975)


  • Horský hotel (1976)


  • Protest (1978)


  • Chyba (1983)


  • Largo desolato (1984)


  • Pokoušení (1985)


  • Asanace (1987)


  • Zítra to spustíme (1988)




rozhlasová hra:


  • Anděl strážný (1968),


televizní hra:


  • Motýl na anténě (1968),


související odkazy:

www.vaclavhavel.cz

disident Václav Havel v Rudém právu

prezidenti Československa v období 1945 - 1989:

Emil Hácha

prezident:

(1938 - 1945)

Edvard Beneš

prezident:

(1945 - 1948)

Klement Gottwald

prezident:
generální tajemník KSČ
předseda KSČ

(1948 - 1953)
(1929 - 1945)
(1945 - 1953)

Antonín Zápotocký

prezident:

(1953 - 1957)

Antonín Novotný

prezident:
první tajemník KSČ

(1957 - 1968)
(1953 - 1968)

Ludvík Svoboda

prezident:

(1968 - 1975)

Gustáv Husák

prezident:
první tajemník KSČ
generální tajemník KSČ

(1975 - 1989)
(1969 - 1971)
(1971 - 1987)

Václav Havel

prezident:

(1989 - 2003)


autor textu: Tomáš Vlček

použitá literatura: 12,26

fotografie na stránce: Jiří Gruntorád, Libri Prohibiti

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2014 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.