www.TOTALITA.cz

Sametová revoluce 1989
pátek   17. listopadu 1989   průběh demonstrace

Hlavní politickou událostí 17. listopadu 1989 bylo slavnostní zasedání Československého ústředí vysokoškoláků Socialistického svazu mládeže (SSM), předsednictva ÚV SSM a sekretariátu Mezinárodního svazu studentstva ve velké aule historického Karolina.


Mezitím se na svých fakultách chystali pražští vysokoškoláci na svou akci - odpolední shromáždění na Albertově k uctění památky Jana Opletala, které spolu s Městskou vysokoškolskou radou SSM uspořádali v SSM neorganizovaní studenti.



Albertov

V 16.00 hodin se na Albertově v areálu Univerzity Karlovy sešlo před budovou Patologického ústavu na 15 tisíc vysokoškoláků. Nad hlavami měli transparenty, kterými otevřeně vyjadřovali své postoje k současnosti: Kdo, ne-li my? Kdy, ne-li teď? - Studenti! Už nikdy o nás bez nás - Dialog se nedá vést na ulici - Respektujte akademické svobody - Přestaňte bít studenty - Lží už bylo dost - Svobodnou republiku ve svobodné Evropě.


Poté postupně promluvilo několik řečníků, které na samém začátku uvedla studentka Monika Pajerová. Pietní akce postupně dostala politický charakter a už se jen nevzpomínalo na události z roku 1939, ale mluvilo se o současnosti.



Řečníci

Účastník Opletalova pohřbu Dr. Josef Šárka na závěr svého krátkého proslovu povzbudil studenty: "Jsem rád, že se hlásíte k myšlence svobody a demokracie, nedejte se." Odměnou mu byl mohutný potlesk a skandování hesla: Svobodu.


Matematik Miroslav Katětov nejprve zavzpomínal na svůj nucený odchod z veřejného a politického života v roce 1969 a dále mluvil o nutnosti účasti studentů na řízení vysokých škol, o nezbytnosti otevřeného dialogu a radikálních reforem v Československu.


Na dalšího řečníka, zástupce Městské vysokoškolské rady Jiřího Jaskmanického, studenti reagovali pískotem.


Největší ohlas měl Martin Klíma z Nezávislých studentů: "Nechceme jen pietně vzpomínat, jde nám o přítomnost a ještě více o budoucnost." Studenti jej odměnili bouřlivým potleskem a skandováním: Jakeš ven! Klíma vyzval k respektování práva na akademické svobody a zdůraznil, že "poroba je horší, než smrt, o svobodu se musí bojovat." Připomněl, že základem je mravní obnova společnosti. Vzpomněl tragické smrti čínských studentů, kteří zahynuli na pekingském náměstí v létě 1989, a vyzval k minutě ticha za jejich oběť.



Průvod na Vyšehrad

V 16:40 shromáždění skončilo a v 17:00 se patnáctitisícový průvod, v němž byli kromě studentů i akademičtí hodnostáři, pedagogové a pamětníci událostí z roku 1939, vydal z Albertova na vyšehradský Slavín. Jeho účastníci měli v rukou rozsvícené svíčky a v euforii po právě prožitých čtyřiceti minutách skandují hesla: Chceme novou stovku - Nechceme Štěpána - Ať žije Havel - Jakeš ven - Nechceme kůl v plotě - Svobodné volby - Češi pojďte s náma - Chceme stovku s Havlem - Už to máte prohraný - Už vám zvoní hrana - Havel na Hrad - Zrušte milice! a další v podobném duchu.



Vyšehrad

Kolem 18:00 položením květin, zapálením svíček a zpěvem státní hymny povolený pietní akt u hrobu Karla Hynka Máchy skončil. Rozjitřená a bojovná atmosféra mezi shromážděnými vedla k rozhodnutí velké části studentů vydat se do Opletalovy ulice. Tedy na místo, kam byl pietní pochod původně plánován, a kam směřoval i v roce 1939. A tak se mladí lidé vydali na cestu z Vyšehradu Vratislavovou ulicí do centra.



První zásah proti studentům

Na konci Vyšehradské ulice na křižovatce u Botanické zahrady byli v 18:25 pořádkovými jednotkami SNB poprvé zastaveni. Průvod tlakem zadních řad protrhl v 18:31 policejní kordón a jeho příslušníci, ve snaze demonstranty zahnat zpět, zaútočili pendreky. Konec průvodu, který mezitím dorazil, se ve Vyšehradské asi v 18:50 obrátil a zamířil Plaveckou ulicí na Nábřeží Bedřicha Engelse a za skandování hesla Češi pojďte s náma, směřoval k centru. V tu chvíli se k jeho účastníkům přidávali další Pražané, kteří byli v té době v ulicích a v okolních restauracích a kavárnách.



Cesta do centra Prahy

Průvod, ve kterém stále šli kromě studentů i jejich pedagogové, představitelé inteligence a pamětníci historických událostí, byl po celou dobu ukázněný a ojedinělé radikální chování některých jednotlivců, ostatní okamžitě mírnili.


V 19:20 procházeli kolem Národního divadla a volali na herce, kteří jim z oken divadla, kde se hrála Dantova smrt, mávali: Svobodu umělcům - Svobodu kultuře - Ať žije pan Kemr.



Národní třída

V 19:21 průvod zabočil na Národní třídu a zaplnil ji po celé její šířce a pokračoval k Václavskému náměstí. Mezitím k obchodnímu domu Máj dorazil Pohotovostní pluk VB a jeho příslušníci Národní třídu v 19:25 kvapně u budovy nakladatelství Albatros přehradili. Zhruba v 19:30 k nim dorazilo čelo průvodu a prostor na Národní třídě se postupně do 19:35 zaplnil přibližně deseti tisíci lidmi. Jejich konec se v tu chvíli nacházel u ulic Voršilská a Karolíny Světlé.



Obklíčeni na Národní třídě

V 19:36 přijel po Mostě 1. máje (dnes Most legií - pozn. aut.) školní pohotovostní oddíl SNB, zastavil před Národním divadlem a jeho příslušníci se zhruba v 19:40 postavili za záda účastníků průvodu a znemožňovali jim odejít. Mezitím další pořádkové jednotky uzavřely okolní ulice Karolíny Světlé, Voršilskou a Mikulandskou.


Účastníci průvodu v té chvíli netušili, že jsou ze všech stran obklíčeni a uzavřeni. Policistům před sebou dávali najevo, že na ně nehodlají zaútočit, pokojně si sedli na zem, před sebe položili československou vlajku a zapalovali prskavky.



Svíčky, květiny, hymna

Zhruba v 19:46 vytvořili před kordonem na zemi pás z hořících svíček a na příslušníky SNB volali: Vy nás máte chránit a Máme holé ruce. Dívky jim za plexisklové štíty dávaly květiny, které si sebou přinesly z Vyšehradu. Na transparentech v prvních řadách svítila dvě hesla: Ne násilí a Přestaňte bít studenty. Studenti zpívali hymnu a píseň Jednou budem dál a opakovaně zvedali ruce na důkaz, že v nich nemají nic, co by mohlo příslušníkům SNB ublížit.


Značná část účastníků průvodu, hlavně ze zadních řad, mezitím využilo možnosti z tohoto prostoru odejít částečně volným průchodem směrem k Národnímu divadlu. Tím dav prořídl, čehož využil školní pohotovostní oddíl SNB, stojící jim v zádech, a začal pomalu postupovat směrem k Albatrosu a dav stlačovat. Zhruba ve 20:00 už oddíl stál u Mikulandské a ve 20:18 znemožnil odchody lidí směrem k Národnímu divadlu, přestože je policejní tlampač k tomu neustále vyzýval.



Červené barety

Zhruba ve 20:25 začali na demonstranty útočit příslušníci oddílu zvláštního určení, tzv. červené barety. Způsoboval tak v davu tlaky, při kterých lidé nemohli dýchat, a hrozilo ušlapání. Červené barety brutálním způsobem vytahovali jednotlivce z davu a zavírali je do připravených autobusů.


Ve 20:30 byly u Mikulandské ulice vytvořeny v policejním kordonu uličky, kterými byli demonstranti pouštěni ven. Byli při tom biti obušky a následně perlustrováni.



Zásah proti studentům

Ve 20:45 se do pohybu dal policejní kordon stojící u Albatrosu a tlačil demonstranty proti druhému kordonu u Mikulandské. Pendreky mlátili sedící i stojící, a bylo jim jedno, zda je to chlapec nebo dívka, starší nebo mladý člověk. Lidé na ně volali: Gestapo. V davu vznikl velký tlak a lidé skoro nemohli dýchat, někteří ve snaze uniknout nebezpečí si lehali pod zaparkovaná auta. Zavládl zmatek, mnozí na jednom konci davu netušili, co se děje na opačné straně.


Ve 20:53 dorazily ke kordonu u Mikulandské dva obrněné transportéry s drátěnými radlicemi, které přehradily Národní třídu a nahradily příslušníky školního oddílu SNB. Motory řvaly a světlomety nepříjemně oslňovaly demonstranty. Pocit ohrožení u lidí v davu se zvyšoval, propukla panika a hysterie. Studenti zoufale volali, aby je příslušníci nechali odejít. Zbytečně. Kordon od Albatrosu stále postupoval kupředu, přibližoval se druhému kordonu a studenty mezi sebou stále více stlačoval. Z davu příslušníci SNB vynášeli bezvládná těla těch, kteří v důsledku fyzického a psychického vypětí omdleli.



Brutalita v podloubí

V podloubí Kaňkova domu byla vytvořena ulička, do které byli lidé pohotovostním plukem tlačeni. Bylo to jediné místo, kudy se mohli dostat z obklíčeného prostoru ven. Při průchodu podloubím je příslušníci SNB mlátili pendreky a sprostě jim nadávali. Mnozí byli na konci podloubí zatčeni a odvezeni připravenými autobusy na místní oddělení Veřejné bezpečnosti. Někteří měli štěstí a podařilo se jim po proběhnutí podloubím se schovat v chodbách okolních domů a v bytech cizích lidí.



Rozprášená demonstrace

Ve 21:10 byl prostor vylidněn. Na zemi zůstaly ztracené boty, části oděvů i rozbité brýle. U jazykové školy naproti Albatrosu leželo bezvládné tělo mladého člověka (později se ukázalo, že to byl důstojník Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák, alias nezávislý student Milan Růžička). Pro něj ve 21:10 přijela sanitka.


Ve 21:16 řídící štáb bezpečnostní akce konstatoval, že byl obnoven veřejný pořádek.



Po demonstraci

Příslušníci pohotovostního pluku, školního pohotovostního oddílu i červené barety i dál na Národní třídě řádili. Brutálně napadali všechny, kteří se nacházeli v nejbližším okolí zásahu. Docházelo k velmi surovým útokům na jednotlivce: kopance do všech částí těla, do rozkroku, údery pěstí do obličeje. Ve 22:20 likvidovali na Národní třídě hořící svíčky.


Nakonec ve 22:30 pohotovostní pluk odjel a na Národní třídu přijeli první sanitky. Shromažďovali se tu zmlácení studenti i přihlížející lidé a na místech brutálního násilí zapalovali svíčky. Ve 22:38 proti nim naposledy zaútočily červené barety. O chvíli později se se lidé scházeli znovu a přinášeli do podloubí květiny a znovu zapalovali svíčky.



Jsou mrtví?

Psychóza vybičovaná právě prožitým peklem vedla k prvním úvahám, že zásah pořádkových sil mohl mít těžce zraněné a dokonce mrtvé. Řada svědků líčila, že viděli ležící bezvědomé a zakrvácené osoby. Všichni mluvili o tom, že zákrok byl surový záměrně - byl trestem za účast na demonstraci.



Úvahy o stávce

Mezitím zbití studenti DAMU dorazili do Realistického divadla, kde právě probíhala premiéra Maryši, a vylíčili svým kolegům dění na Národní třídě. Poprvé se začalo uvažovat o stávce.



Zranění

Jak později zjistila parlamentní vyšetřovací komise, zraněno bylo na 600 lidí. V prvních třech dnech po zákroku bylo ošetřeno 95 občanů a do konce listopadu 162 zraněných, 35 lidí bylo hospitalizováno. Řada občanů ze strachu před postihem vyhledala ošetření v mimopražských nemocnicích. Poraněno bylo 43 nezletilých - nejmladšímu bylo 13 let - a 12 lidí ve věku 61-83 let. Nejvíce lidí bylo zraněno po úderech do hlavy a krku. Úderů na záda a břicho bylo tolik, že nebyly vůbec evidovány. Sedm lidí utrpělo těžkou újmu na zdraví - zhmoždění plic, zhmoždění mozku, poškození ledvin, zlomeniny obličejových kostí.



Žádné informace

Co se skutečně odehrálo na Albertově, na Vyšehradě a především na Národní třídě věděli jen bezprostřední účastníci, jejich příbuzní nebo svědci událostí. Tyto informace hranice hlavního města nepřekročily. Mimopražské obyvatelstvo, které neposlouchalo zahraniční rozhlas, nemělo o ničem ani tušení (tušení neměli ani nejvyšší straničtí a vládní představitelé). Z oficiálních sdělovacích prostředků se dozvěděli pouze oficiálně schválené a nepravdivé informace.



Televizní zpravodajství

Československá televize ten večer v Televizních novinách přinesla o manifestaci reportáž. Redaktor mj. informoval, že "celé akce se zúčastnili také studenti a občané, kteří zneužili masové události i k protisocialistickým vystoupením," a že "část shromážděných se vydala směrem do centra hlavního města, kde se pokusila narušit veřejný pořádek."


V další zpravodajské relaci ve 21:30 informovala mj, že "ve večerních hodinách došlo v centru města v souvislosti s konáním pietního shromáždění k pokusům o narušení veřejného pořádku. Na místo se dostavili příslušníci pořádkových jednotek. Podle posledních informací byla přijata opatření k udržení klidu a pořádku."



související texty:

události 17. listopadu

text letáku s výzvou k účasti na vzpomínkové akci

trasa demonstrace - mapka

trasa demonstrace - důležitá místa obrazem

průběh demonstrace

průběh zákroku na Národní třídě - mapka

situace na Václavském náměstí

svědectví z tohoto dne

činnost bezpečnostních složek

oficiální zprávy ČTK o průběhu demonstrace a zásahu


události 18. listopadu

události 19. listopadu

události 20. listopadu

události 21. listopadu

události 22. listopadu

události 23. listopadu

události 24. listopadu

události 25. listopadu

události 26. listopadu

události 27. listopadu


Sametová revoluce 1989


Palachův týden

petice "Několik vět"

vysílání Čs. televize v roce 1989

Sametová revoluce - role rozhlasu a televize

rok 1989 - úvodní strana


autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 173

   Facebook         Twitter nahoru         home   
Copyright © 1999 - 2018 Tomáš Vlček   All rights reserved.   Všechna práva vyhrazena.