Pochází z přední pražské podnikatelsko-intelektuálské rodiny.
Vzhledem ke svému "buržoaznímu původu" nemohl v 50. letech řádně studovat.

pracoval jako chemický laborant
a při zaměstnání vystudoval večerní gymnasium, kde v roce 1954 složil maturitní zkoušku.

studoval na ekonomické fakultě ČVUT v Praze

absolvoval základní vojenskou službu

jevištní technik v pražském divadle ABC

Jevištní technik (1960-61), dramaturg (1961-1963) a asistent režie (1963-68) Divadla Na zábradlí,

vystudoval dramaturgii na pražské DAMU

oženil se s Olgou Šplíchalovou.

člen redakční rady literárního měsíčníku Tvář

vystoupil se zásadním projevem na IV. sjezdu čs. spisovatelů,

předseda redakční rady literárního měsíčníku Tvář

předseda Kruhu nezávislých spisovatelů a člen vedení Svazu spisovatelů,

vstoupil do Klubu angažovaných nestraníků (KAN)
a zapojil se do kampaně za obnovení Čs. sociální demokracie.

svobodné povolání

na jaře 1968
se otevřeně vyslovil pro zásadní změnu politického systému a zavedení pluralitní demokracie;

v květnu 1968
podnikl cestu do záp. Evropy a USA, kde se setkal mj. s J. Voskovcem, F. Peroutkou P. Tigridem.

po 21. srpnu 1968
se podílel na protiokupačním vysílání libereckého studia Čs. rozhlasu
a v následujících měsících vystupoval proti "normalizaci", zvl. na stránkách týdeníků Listy a Zítřek.

v srpnu 1969
hlavní autor Deseti bodů, adresovaných vládě ČSSR i ČSR, FS, ČNR a ÚV KSČ
jako protest proti oficiálnímu politickému kursu. Poté odešel do ústraní a věnoval se především dramatické tvorbě;

dělníkem v trutnovském pivovaru
V této době patřil k čelným představitelům opoziční kultury, zatlačené normalizačním režimem do poloilegality.

zaslal Gustávu Husákovi otevřený dopis, obsahující kritickou analýzu tehdejší celospolečenské a politické situace; téhož roku založil samizdatovou Edici Expedice.

svobodné povolání

jeden z iniciátorů a autorů Charty 77.

signatář Charty 77 (1.1.1977) a jeden z prvních tří mluvčích (s Janem Patočkou a Jiřím Hájkem)

vyšetřovací vazba od 14.1. do 20.5.1977

(říjen) odsouzen k podmíněnému trestu 14 měsíců za "poškozování zájmů republiky v cizině".

spoluzakladatel Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS).

vyšetřovací vazba od 28.1. do 13.3.1978

půlroční domácí vězení

29.5.1979 zatčen a v říjnu odsouzen za "podvracení republiky" ke 4,5 roku vězení.
(spolu s P. Uhlem, Jiřím Dienstbierem, O. Bednářovou, Václavem Bendou a Danou Němcovou)

(březen) ze zdravotních důvodů přerušen výkon trestu

Mluvčí Charty 77 od 1.1. do 20.5.1977, od 6.11.1978 do 8.2.1979 a od 18.9. do 9.11. 1989.

Postupně se stal nejvýznamnější a v zahraničí nejznámější osobností čs. disentu, udržující styky s řadou předních západoevropských a amerických umělců, vědců a politiků. V konfrontaci s komunistickým režimem rozvíjel koncepci tzv. nepolitické politiky, zdůrazňující morální postuláty a požadující dodržování formálně garantovaných občanských práv a svobod.

pronesl projev na první povolené manifestaci opozičních sil na Škroupově náměstí v Praze

(říjen) pět dní zadržován ve věznici Praha-Ruzyně

(listopad) po zahájení symposia Československo 88 zatčen a 4 dny zadržován

člen redakční rady a stálý spolupracovník samizdatových Lidových novin.

uctil na Václavském náměstí památku Jana Palacha,
vzápětí zatčen a v únoru odsouzen k 9 měsícům odnětí svobody. 17.5.1989 podmíněně propuštěn.

(červen) 1989 iniciátor a spoluautor manifestu Několik vět.

(říjen) znovu zatčen a po několika dnech ze zdravotních důvodů propuštěn

Po 17. listopadu 1989 stanul v čele revolučního dění v Praze, podílel se na založení a programové profilaci Občanského fóra (OF) a vedl jeho delegace při jednáních s představiteli stávajících mocenských struktur.

29.12.1989 a znovu 5.7.1990 zvolen presidentem ČSSR, resp. ČSFR.
V této funkci vyvinul značnou mezinárodní aktivitu, razící cesty politické a hospodářské spolupráci Československa s vyspělými demokratickými státy; navštívil většinu evropských zemí, USA a Izrael. Ve vnitřní politice usiloval o rychlou obnovu systému parlamentní demokracie, o přijetí evropských standardů občanských práv a o demokratické řešení státoprávních a národnostních problémů. Jeho snahy o nalezení funkčního modelu čs. federace však ztroskotaly na odporu rozhodující části slovenské polit. reprezentace.

Když slovenští poslanci znemožnili jeho znovuzvolení v presidentských volbách 5.7.1992, abdikoval 20.7.1992 na úřad presidenta ČSFR pro zbytek funkčního období, končícího v říjnu 1992.

Po vzniku samostatné ČR byl 26.1.1993 zvolen jejím prvním presidentem a 2.2.1993 se složením ústavního slibu ujal úřadu. I v rámci omezených pravomocí presidenta ČR si dokázal udržet významný politický vliv a pozici. Kriticky vystupoval proti negativním jevům transformačního procesu, jehož jednostranně ekonomickou orientaci se snažil korigovat zdůrazňováním morálních a duchovních hodnot. Postuloval vybudování moderní občanské společnosti a netajil se výhradami k dominantní roli stranictví v českém politickém životě. Do vnitropolitického dění nejvýrazněji zasáhl v době vládní krize koncem roku 1997.

(leden) ovdověl

(podzim) vážně onemocněl a musel se podrobit operaci

oženil se s herečkou Dagmar Veškrnovou

přestál několik zdravotních krizí

byl znovu zvolen presidentem ČR

vypršel Václavu Havlovi prezidentský mandát

literární dílo:

• Antikódy (1964)
      (sbírka typogramů).



• Protokoly (1964)
      (sborník textů),



• Dopisy Olze (1983)
      (soubor reflexí a úvah z vězení)



• O lidskou identitu (1984)
      (úvahy, fejetony, protesty, polemiky, prohlášení a rozhovory z let 1969-79)



• Politika a svědomí (1984)
      (esej)



• Dálkový výslech (1986)
      (rozhovor s Karlem Hvížďalou)



• Do různých stran (1989)
      (eseje z let 1983-89)



• Slovo o slovu (1989)
      (esej)



• Projevy (1990)
      (sborník projevů leden-červen 1990)



• Largo desolato, Pokoušení, Asanace (1990)
      (divadelní hry)



• Moc bezmocných (1990)
      (eseje)



• Letní přemítání (1991)



• Hry (1991)
      (soubor her z let 1963-88)



• Vážení občané (1992)
      (projevy červenec 1990-červenec 1992)



• Václav Havel 1992 a 1993 (1994)
      (projevy)



• Václav Havel '94 (1995)
      (projevy)



• Václav Havel '95 (1996)
      (projevy)



• Václav Havel '96 (1997)
      (projevy)



• Václav Havel '97 (1998)
      (projevy)



• Václav Havel: Spisy (1999)

divadelní hry:

• Rodinný večer (1959)



• Život před sebou (1959)
      (s K. Bryndou)



• Autostop (1961)
      (s I. Vyskočilem,)



• Nejlepší rocky paní Hermanové
      (s M. Macourkem, 1962)



• Zahradní slavnost (1963)



• Vyrozumění (1965)



• Ztížená možnost soustředění (1968)



• Spiklenci (1971)



• Žebrácká opera (1972)



• Audience (1975)



• Vernisáž (1975)



• Horský hotel (1976)



• Protest (1978)



• Chyba (1983)



• Largo desolato (1984)



• Pokoušení (1985)



• Asanace (1987)



• Zítra to spustíme (1988)

rozhlasová hra:

• Anděl strážný (1968),

televizní hra:

• Motýl na anténě (1968),

související odkazy:

www.vaclavhavel.cz

disident Václav Havel v Rudém právu

navrhovala StB zabít Havla?

prezidenti Československa v období 1945 - 1989:

autor textu: Tomáš Vlček

použitá literatura: 12,26

fotografie na stránce: Jiří Gruntorád, Libri Prohibiti